Velká Čínská zeď podruhé

Možná na tom přísloví, že zakázané ovoce nejvíc chutná, bude něco pravdy, vydali jsme se totiž na část Velké Čínské zdi, která není oficiálně otevřená pro veřejnost. Tato část se nazývá 箭扣 (Jiankou) a byla postavena v roce 1368 za vlády dynastie Ming a od té doby je nedotčená.

Cedule varující, že tahle část Velké Čínské zdi není otevřena pro veřejnost

Na cestu jsme se vydali z autobusového nádraží Dongzhimen v 8 hodin ráno. Směr město Huairou. Cesta trvala zhruba hodinu a půl. Zde veřejná doprava končí a ke zdi se musíme dopravit taxíkem. Jakmile jsme vystoupili z autobusu, vrhlo se na nás hned několik taxikářů, takže bylo z čeho vybírat. Byla velká výhoda, že s námi byl i jeden číňan, který vše vykomunikoval a nakonec jsme usmlouvali cenu jedné cesty na 10 yuanů na osobu. Cesta taxíkem trvala zhruba další půl hodinku.

Když jsme vystoupili a rozhlédla jsem, uviděla jsem v dálce na vrcholu skal, že se tam táhne čínská zeď, první, co mě napadlo bylo, tak tohle bude "nářez". Trochu mě začínala znepokojovat informace, že před 14 dny tam spadli nějací Číňané a zabili se.

Tam nahoře se táhne Velká Čínská zeď

 Cesta vzhůru byla velmi náročná a strmá, po kamenech, místami jsme šli po velmi úzké cestičce a vedle nás sráz dolů. Trvalo nám to asi hodinu a půl, než jsme vylezli nahoru. Došli jsme na nejbližší strážnou, ale ten pohled za tu námahu stál.

Panorama

Zde jsme také poobědvali a vydali se po zdi, před námi byly skoro 4 hodiny cesty.

Skupinové foto

Škoda, že byl opar smíchaný dohromady s lehkým smogem a nebylo vidět moc daleko, ale i tak to byla nádhera. Cesta byla místy dost náročná, chvílemi trochu nebezpečná, ale nic, co by se nedalo zvládnout, navíc trocha adrenalinu jen umocňuje celý zážitek. Po pár hodinách jsme dosáhli nejvyššího bodu - 1100 m.n. m., vycházeli jsme z výšky zhruba ze 400 m.n.m. Na této části čínské zdi jsme nepotkali ani jednoho člověka.

Po zhruba 1 km jsme se napojili na již opravenou část Velké Čínské zdi - 慕田峪 (Mutianyu). Tato část zdi je obvykle velmi frekventovaná, všude mnoho turistů, ale dnes ani noha, nikdo nikde ... bylo nám to trochu podezřelé, ale užívali jsme si, že jsme na zdi sami.

Asi po půl hodině cesty jsme přišli k jedné strážné věži, kde jsme narazili na skupinku Američanů a také dva policisty, kteří se tvářili trochu udiveně, když nás zahlédli, stejně jako my. Sdělili nám, že zeď je dnes celý den zavřená, protože zde je na návštěvě Michelle Obamová a že musíme počkat, než odejde. Také nás upozornili, že nesmíme stát na okraji, protože nás Americká bezpečnost sleduje a máme si sednout dolů, za zeď, abychom nebyli vidět. Poslechli jsme. To čekání se prodloužilo na hodinu a půl. Když Michelle Obamová odjela, mohli jsme s doprovodem policie pokračovat v cestě dolů.

Mutianyu má také své kouzlo, obzvlášť když je prázdná. Na můj vkus je přeci jen moc turistická, nahoru i dolů se dá jet lanovkou, dolů můžete sjet i tobogánem a pokud přeci jen zvolíte cestu pěšky, musíte se prodírat obchodníky, kteří vám nabízejí super výhodnou koupi jen za dolar, ovšem ten kurz ...

Po 8 hodinách i s čekáním na Michelle jsme tohle dobrodružství měli za sebou, taxík jsme zavolali už ze zdi, takže pan taxikář stál připraven. Mimochodem byl to moc milý pán, snažil se s námi komunikovat i přesto, že jsme nikdo neuměli čínský, někdy gestikuloval až příliš vehementně oběma rukama, takže nedržel volant ... Nakonec jsme se ovšem shodli, i když je tahle zeď považována za nebezpečnou, pořád je nebezpečnější v Pekingu přecházet silnici, než vylézt na Jiankou :-)

Tradičně nesměla chybět společná večeře po příjezdu do Pekingu. Tentokrát se mimo jiné podávala sladká rýže v ananasu.