Přeskočit na hlavní obsah

Zajímavé

Kanton! Tak jsem tady ... aneb sociální experiment v praxi

Budou to již 3 měsíce, co jsem se přestěhovala do Kantonu a také 3 měsíce, co jsem nenapsala nic na blog, bylo potřeba nejdříve tu velkou změnu vstřebat.

Změna práce není snadná a když k tomu přibyde ještě stěhování, navíc v Číně, člověk má plnou hlavu starostí. Když je člověk na to všechno sám, nemůže se na nikoho spoléhat, musí všechno vyřešit sám, je to psychicky hodně náročné. Naštěstí moje největší opora je moje báječná sestra. Přiznám se, že jsem to ne úplně dobře nesla, obzvlášť ten první měsíc byl náročný, téměř každý den jsme si volaly, a abychom odlehčily celou situaci, začaly jsme to moje působení tady nazývat "sociálním experimentem" - a najednou se celé to napjetí, které ve mně bylo, vytratilo - prostě jen na sobě provádím zajímavý sociální experiment.

Když člověk přijde z mezinárodní, multikulturní firmy do ryze čínské společnosti, je to ohromný šok, co se firemní kultury týče, způsobem práce a přístupu k práci a životu. Jedna veselá příhoda - hned druhý den, c…

Národní Muzeum Číny pokořeno

Národní muzeum Číny se řadí mezi tzv. "must see" muzea v Pekingu, snad každý průvodce doporučuje toto muzeum navštívit a i já jsem ho chtěla vidět ... ovšem netušila jsem, že se tohle přání změní v menší bojovku.
Návštěva národních muzeí zemí s bohatou historií je pro mě vždy velký zážitek, obzvláště mě zaujalo British Muzeum v Londýně, které jsem pracovně nazvala a nemyslím to nějak zle: "přehlídka toho, co si Britové za ta staletí nakradli", tam totiž člověk vidí víc mumií než v celém Egyptě. Ale to odbočuji ... národní muzeum Číny, resp. Říše středu, znělo jako dobrý nápad.
Poprvé jsem chtěla do muzea jít krátce po svém příjezdu do Pekingu, vstupné je sice zdarma, ale člověk musí předložit pas, aby se dostal dovnitř. To byl první zádrhel, neměla jsem pas, ten jsem musela nechat na místním úřadě téměř 3 týdny, než se vyřídily potřebné papíry k povolení pobytu.
Podruhé jsem se do muzea vydala v době oslav Čínského nového roku. Muzeum se nachází ve východní části Tiananmen náměstí, česky Náměstí Nebeského klidu. Cesta tam mi zabere cca hodinu jízdy metrem z domova. Už po cestě jsem si říkala, že se v metru pohybuje příliš mnoho lidí, a sotva jsem vystoupila z metra, fronta lidí se táhla skoro kilometr až do muzea. Přiznám se, vzdala jsem to, takže ani napodruhé to nevyšlo.
Fronta táhnoucí se do muzea
 Potřetí jsem se do muzea vydala tuto neděli, opět hodina jízdy metrem z domova a sotva jsem vystoupila z metra u Tiananmen náměstí a rozhlédla se, všude kolem sebe jsem viděla policisty nejen v uniformě. Uvědomila si, že právě na protější straně Tiananmen náměstí probíhají dva velké summity Komunistické strany včele se samotným prezidentem Xi.
Můj druhý pohled padnul opět na šílenou frontu, která se tvořila před vstupem do ulice vedoucí k muzeu. Řekla jsem si, že po třetí už to vzdát nemůžu, prostě do toho muzea se dostanu ... Vstup na Tiananmen náměstí byl zakázán úplně a fronta lidí se tvořila, protože každý, kdo se chtěl jen přiblížit k náměstí, musel projít osobní prohlídkou a kontrolou totožnosti. Každého číňana přede mnou šacovali a kontrolovali detektorem kovu, pak musel ukázat svoji ID kartu a nakonec i tašku. Brali to velmi důkladně, videla jsem policistu, jak se probira každým papírem, co si člověk s sebou nesl. Mně naštěstí této kontroly ušetřili. Když jsem prošla kontrolou, vydala jsem se cestou k muzeu. Na každém kroku jsem potkávala policisty, hlídky v zeleném kabátu stály co 20 metrů a každý druhý měl u sebe hasicí přístroj, zřejmě řádně připraveni na živé pochodně ... z toho člověku šel mráz po zádech a hlavně velký respekt.
Pohled na budovu, kde se odehrává summit a Tiananmen náměstí plné aut
Pak jsem konečně přišla k muzeu, na pokladně jsem si vyzvedla lístek a vešla dovnitř. Uvnitř mě čekala další bezpečnostní kontrola, musela jsem sundat bundu, odložit klíče, projít bezpečnostním rámem a pak ještě osobní prohlídka od strážce. Uff, ale byla jsem uvnitř. 
Národní muzeum Číny
Muzeum je obrovské, má několik pater, nejvíce mě ovšem zajímala výstava stará Čína. V informační brožuře jsem se dočetla, že celé muzeum vystavuje přes milion položek ... ano, je vskutku obrovské.
V sekci stará Čína jsem strávila skoro 2.5 hodiny, ovšem tím se moje kapacita natolik vyčerpala, že jsem neměla sílu už pokračovat dále, prošla jsem pouze jedno patro a další 4 stále přede mnou ... Rozhodla jsem se, že si zbytek nechám někdy na příště :-)
Výstava starobylá Čína



Nefritový pohřební oblek protkán zlatou nití z období dynastie Han
Výstava

Strava Feed

Instagram Feed

Instagram