Přeskočit na hlavní obsah

Zajímavé

Jednou nohou v Tibetu - část 2. - Historické město Lijiang

Další mezizastávkou na cestě k hranicícm Tibetu bylo Lijiang s překrásným historickým centrem.

Noční vlak přijel na čas a tak jsem se v 7 hodin ráno za svitu vycházejícího Slunce ocitla na vlakovém nástupišti. Do města to bylo jen asi 10 minut pěšky. Rána mám hrozně ráda, nejvíc ty okamžiky, kdy celé město ještě spí a já se můžu procházet bez davu lidí. To byla asi nejkrásnější část celého pobytu v Lijiangu - "to" ráno, než otevřou trhy a obchody, bez lidí a zmatku ... ten klid


Městečko je na seznamu UNESCO, takže jsem očekávala opravdu spoustu turistů, ale nakonec se ukázalo, že to nebude tak horké. Celý den jsem strávila procházením se po malých uličkách historického města a odpoledne se vydala do nedalekého parku, odkud byl překrásný pohled na nedalekou horu Jade Dragon Snow Mountain, jejíž vrchol leží v nadmořské výšsce skoro 5600 m.
V oblasti kolem města Lijiang také žije jedna z 56 uznávaných národnostních menšin v Číně a to Nasiové (Naxi). Řemesla mě zas až tolik nelá…

Národní Muzeum Číny pokořeno

Národní muzeum Číny se řadí mezi tzv. "must see" muzea v Pekingu, snad každý průvodce doporučuje toto muzeum navštívit a i já jsem ho chtěla vidět ... ovšem netušila jsem, že se tohle přání změní v menší bojovku.
Návštěva národních muzeí zemí s bohatou historií je pro mě vždy velký zážitek, obzvláště mě zaujalo British Muzeum v Londýně, které jsem pracovně nazvala a nemyslím to nějak zle: "přehlídka toho, co si Britové za ta staletí nakradli", tam totiž člověk vidí víc mumií než v celém Egyptě. Ale to odbočuji ... národní muzeum Číny, resp. Říše středu, znělo jako dobrý nápad.
Poprvé jsem chtěla do muzea jít krátce po svém příjezdu do Pekingu, vstupné je sice zdarma, ale člověk musí předložit pas, aby se dostal dovnitř. To byl první zádrhel, neměla jsem pas, ten jsem musela nechat na místním úřadě téměř 3 týdny, než se vyřídily potřebné papíry k povolení pobytu.
Podruhé jsem se do muzea vydala v době oslav Čínského nového roku. Muzeum se nachází ve východní části Tiananmen náměstí, česky Náměstí Nebeského klidu. Cesta tam mi zabere cca hodinu jízdy metrem z domova. Už po cestě jsem si říkala, že se v metru pohybuje příliš mnoho lidí, a sotva jsem vystoupila z metra, fronta lidí se táhla skoro kilometr až do muzea. Přiznám se, vzdala jsem to, takže ani napodruhé to nevyšlo.
Fronta táhnoucí se do muzea
 Potřetí jsem se do muzea vydala tuto neděli, opět hodina jízdy metrem z domova a sotva jsem vystoupila z metra u Tiananmen náměstí a rozhlédla se, všude kolem sebe jsem viděla policisty nejen v uniformě. Uvědomila si, že právě na protější straně Tiananmen náměstí probíhají dva velké summity Komunistické strany včele se samotným prezidentem Xi.
Můj druhý pohled padnul opět na šílenou frontu, která se tvořila před vstupem do ulice vedoucí k muzeu. Řekla jsem si, že po třetí už to vzdát nemůžu, prostě do toho muzea se dostanu ... Vstup na Tiananmen náměstí byl zakázán úplně a fronta lidí se tvořila, protože každý, kdo se chtěl jen přiblížit k náměstí, musel projít osobní prohlídkou a kontrolou totožnosti. Každého číňana přede mnou šacovali a kontrolovali detektorem kovu, pak musel ukázat svoji ID kartu a nakonec i tašku. Brali to velmi důkladně, videla jsem policistu, jak se probira každým papírem, co si člověk s sebou nesl. Mně naštěstí této kontroly ušetřili. Když jsem prošla kontrolou, vydala jsem se cestou k muzeu. Na každém kroku jsem potkávala policisty, hlídky v zeleném kabátu stály co 20 metrů a každý druhý měl u sebe hasicí přístroj, zřejmě řádně připraveni na živé pochodně ... z toho člověku šel mráz po zádech a hlavně velký respekt.
Pohled na budovu, kde se odehrává summit a Tiananmen náměstí plné aut
Pak jsem konečně přišla k muzeu, na pokladně jsem si vyzvedla lístek a vešla dovnitř. Uvnitř mě čekala další bezpečnostní kontrola, musela jsem sundat bundu, odložit klíče, projít bezpečnostním rámem a pak ještě osobní prohlídka od strážce. Uff, ale byla jsem uvnitř. 
Národní muzeum Číny
Muzeum je obrovské, má několik pater, nejvíce mě ovšem zajímala výstava stará Čína. V informační brožuře jsem se dočetla, že celé muzeum vystavuje přes milion položek ... ano, je vskutku obrovské.
V sekci stará Čína jsem strávila skoro 2.5 hodiny, ovšem tím se moje kapacita natolik vyčerpala, že jsem neměla sílu už pokračovat dále, prošla jsem pouze jedno patro a další 4 stále přede mnou ... Rozhodla jsem se, že si zbytek nechám někdy na příště :-)
Výstava starobylá Čína



Nefritový pohřební oblek protkán zlatou nití z období dynastie Han
Výstava

Strava Feed

Instagram Feed

Instagram