Přeskočit na hlavní obsah

Zajímavé

Jedno jaro v Himalájích - cesta k posvátným vodopádům

Noc v Himalájích, vesničce Yubeng, byla sice chladná, ale klidná, vlastně jsem usnula, ani nevím jak, a probudila se až ráno, možná tím řidkým vzduchem a nebo prostě tím, že po západu Slunce se nedá nic moc dělat, když člověk cestuje sám. Těšila jsem se na další krásný den, ale opak byl pravdou - probudila jsem se do pochmurného počasí. Obávala jsem se, že celý trek ke svatým vodopádům odpískáme, ale Tashi mě ujistil, že určitě jdeme. Skvěle!
Jestli je něco, na co si v životě potrpím, tak jsou to snídaně a ráda vstanu o půl hodiny dříve, abych mohla v klidu posnídat. Na dovolené si na tom zakládám ještě víc a pokaždé chci snídat to, co snídají místní. Posnídali jsme tedy typickou tibetskou snídani - baba chléb a čaj s jačím máslem a vydali se na cestu.
Ze začátku jsme šli po rovině nebo do mírného kopce, cesta byla lemovaná barevnými vlaječkami a jak jsme stoupali výš a výš, tak se déšť začal měnit ve sníh. Byl začátek dubna, všude kvetly rododendrony a do toho sněžilo. Celkem mě to z…

Národní Muzeum Číny pokořeno

Národní muzeum Číny se řadí mezi tzv. "must see" muzea v Pekingu, snad každý průvodce doporučuje toto muzeum navštívit a i já jsem ho chtěla vidět ... ovšem netušila jsem, že se tohle přání změní v menší bojovku.
Návštěva národních muzeí zemí s bohatou historií je pro mě vždy velký zážitek, obzvláště mě zaujalo British Muzeum v Londýně, které jsem pracovně nazvala a nemyslím to nějak zle: "přehlídka toho, co si Britové za ta staletí nakradli", tam totiž člověk vidí víc mumií než v celém Egyptě. Ale to odbočuji ... národní muzeum Číny, resp. Říše středu, znělo jako dobrý nápad.
Poprvé jsem chtěla do muzea jít krátce po svém příjezdu do Pekingu, vstupné je sice zdarma, ale člověk musí předložit pas, aby se dostal dovnitř. To byl první zádrhel, neměla jsem pas, ten jsem musela nechat na místním úřadě téměř 3 týdny, než se vyřídily potřebné papíry k povolení pobytu.
Podruhé jsem se do muzea vydala v době oslav Čínského nového roku. Muzeum se nachází ve východní části Tiananmen náměstí, česky Náměstí Nebeského klidu. Cesta tam mi zabere cca hodinu jízdy metrem z domova. Už po cestě jsem si říkala, že se v metru pohybuje příliš mnoho lidí, a sotva jsem vystoupila z metra, fronta lidí se táhla skoro kilometr až do muzea. Přiznám se, vzdala jsem to, takže ani napodruhé to nevyšlo.
Fronta táhnoucí se do muzea
 Potřetí jsem se do muzea vydala tuto neděli, opět hodina jízdy metrem z domova a sotva jsem vystoupila z metra u Tiananmen náměstí a rozhlédla se, všude kolem sebe jsem viděla policisty nejen v uniformě. Uvědomila si, že právě na protější straně Tiananmen náměstí probíhají dva velké summity Komunistické strany včele se samotným prezidentem Xi.
Můj druhý pohled padnul opět na šílenou frontu, která se tvořila před vstupem do ulice vedoucí k muzeu. Řekla jsem si, že po třetí už to vzdát nemůžu, prostě do toho muzea se dostanu ... Vstup na Tiananmen náměstí byl zakázán úplně a fronta lidí se tvořila, protože každý, kdo se chtěl jen přiblížit k náměstí, musel projít osobní prohlídkou a kontrolou totožnosti. Každého číňana přede mnou šacovali a kontrolovali detektorem kovu, pak musel ukázat svoji ID kartu a nakonec i tašku. Brali to velmi důkladně, videla jsem policistu, jak se probira každým papírem, co si člověk s sebou nesl. Mně naštěstí této kontroly ušetřili. Když jsem prošla kontrolou, vydala jsem se cestou k muzeu. Na každém kroku jsem potkávala policisty, hlídky v zeleném kabátu stály co 20 metrů a každý druhý měl u sebe hasicí přístroj, zřejmě řádně připraveni na živé pochodně ... z toho člověku šel mráz po zádech a hlavně velký respekt.
Pohled na budovu, kde se odehrává summit a Tiananmen náměstí plné aut
Pak jsem konečně přišla k muzeu, na pokladně jsem si vyzvedla lístek a vešla dovnitř. Uvnitř mě čekala další bezpečnostní kontrola, musela jsem sundat bundu, odložit klíče, projít bezpečnostním rámem a pak ještě osobní prohlídka od strážce. Uff, ale byla jsem uvnitř. 
Národní muzeum Číny
Muzeum je obrovské, má několik pater, nejvíce mě ovšem zajímala výstava stará Čína. V informační brožuře jsem se dočetla, že celé muzeum vystavuje přes milion položek ... ano, je vskutku obrovské.
V sekci stará Čína jsem strávila skoro 2.5 hodiny, ovšem tím se moje kapacita natolik vyčerpala, že jsem neměla sílu už pokračovat dále, prošla jsem pouze jedno patro a další 4 stále přede mnou ... Rozhodla jsem se, že si zbytek nechám někdy na příště :-)
Výstava starobylá Čína



Nefritový pohřební oblek protkán zlatou nití z období dynastie Han
Výstava

Instagram Feed

Instagram