Tento příspěvek píšu s týdenním zpozděním, bohužel jsem se k tomu dřív nedostala ... Do Pekingu mezitím dorazilo jaro, krásné jaro, během týdne jsme ze zimní bundy přešli na tričko. Teplota se pohybuje kolem 20 stupňů, fouká mírný vítr, takže je slunečno, modrá obloha a minimální smog. Prostě ideální podmínky na to nesedět doma. Navíc se přestalo topit, takže mám doma solidní zimu. Ve zkratce bych to nazvala, že začíná období, kdy je v supermarketu větší zima než venku ... ale že to bude už v půlce března, je pro mě velké překvapení :) Možná bych si měla začít psát seznam, čemu všemu se v Číně divím, rozhodně popíšu několik listů papírů .... :)
Tradičně jsme tedy v neděli vyrazili na výlet, trasa byla naplánována z parku Xiangshan (čínsky:
香山, anglicky: Fragrant Hills, česky volně přeloženo Voňavé hory) do parku Badachu (čínsky:
八大处). Pokud se ovšem nějakého číňana (i mluvícího anglicky) zeptáte na Fragrant hills, vubec neví o čem mluvíte, pokud se ovšem zeptáte čínsky, všichni vědí.
Xiangshan park není daleko, ze stanice Xizhimen je to cca hodinku cesty autobusem a defacto neopustíte Peking. Když jsme tam dorazili, vydali jsme se cestou vzhůru. Nahoru vede několik cest, vybrali jsme si tu nejhezčí, nejkratší a zároveň nejtěžší. Na začátku to byla pohoda, úzká cesta vedla lesem, ale žádný velký kopec, jenže asi po 1 km to začalo, prudké stoupání vzhůru a do toho obrovské kameny, na které se muselo šplhat. Tentokrát jsem ve skupině byla sama holka, takže jsem brzo ztratila kluky z dohledu, byli o dost rychlejší než já, ale tím pádem jsem se stala neskutečnou atrakcí pro místní obyvatele - sama bílá holka uprostřed lesa šplhá na horu ... Netrvalo dlouho a nejaký číňan se se mnou dal do řeči, samožrejmě začal mluvit automaticky čínsky. Nevím, jestli to bylo štěstí nebo smůla, ale rozuměla jsem mu, zeptal se mě lehkou otázkou odkud jsem a já vycepovaná z hodin čínštiny, které mám 3x týdně, jsem odpověděla, že jsem z Česka (Česká republika je poměrně složité slovo na výslovnost a tak říkám z Česka). Načež následovalo bombardování dalšími otázkami, kterým jsem ovšem nerozuměla ani slovo, resp. poznala jsem, že se na něco ptají, ale nepoznala na co :) Číňané se ale nevzdávali, když viděli, že moc nerozumím, snažili se mluvit velmi lámanou angličtinou, ale cokoliv jsem odpověděla anglicky, tak nerozuměli ... výsledek byl, že oni mi kladli otázky lámanou angličtinou a já lámanou čínštinou odpovídala :) Takhle jsme společně pokračovali vzhůru asi další půlhodinu a mezitím vedli rozhovor, jestli tady studuji, když ne, kde pracuji a jak se mi tady líbí. Trvalo skoro 2 hodiny než jsem se vyškrábala na vrchol, ale ten pocit byl k nezaplacení.
 |
| Vpravo "moji čínští přátelé, uprostřed naše skupina" |
|
|
Po krátké pauze jsme pokračovali dál, cesta se klikatila nahoru a dolů. Kolem jedné odpoledne jsme poobědvali a pokračovali dál pořád do kopce a z kopce. Minuli jsme nádrž s vodou a opět výstup na kopec. Skoro po 6 hodinách jsme se vydrápali na poslední kopec, náš cíl park Badachu. V nohách jsme měli skoro 20 km.
 |
| krásná panoramata |
Zbývalo už jen sejít parkem dolů, sednou na autobus a jet domů. Park Badachu je velmi populární, cestou dolů jsme navštívili 2 chrámy, dokonce vede nahoru i lanovka a dolů můžete sjet po bobové dráze za 60 yuanu.
Bylo asi 5 večer a všichni hladoví a unavení jsme se doslova nacpali do přeplněného autobusu a jeli k nejbližší zastávce metra. K výkonu samozřejmě patří i dobré jídlo, takže jsme ještě všichni společně zašli na večeři do korejské restaurace. Přiznám se, že po 6 hodinách chození po kopcích, 20 km s převýšením víc než 1000 m a po jednom pivu a makoli (korejské rýžové víno) jsem usnula jako miminko :)
 |
| Mapa trasy kudy jsme šli |
 |
| Večeře v korejské restauraci |