Přeskočit na hlavní obsah

Zajímavé

Reverzní kulturní šok aneb je to celkem výzva být zpátky

"Tak co, Kristýno, co s tím uděláme?" zeptá se kolega v práci, "s čím myslíš?" zeptám se na oplátku, "no, se životem.",  já se zamyslím a zasměju se a odpovím "hmm, tak to netuším" a vlastně to myslím zcela vážně, prožívám totiž reverzní kulturní šok, šok, se kterým se úplně nepočítá, o kterém se moc nemluví, ale dostává mě do stavu, se kterým si nevím rady a ve kterém si připadám neschopná, občas i dost protivná na svoje nejbližší, i když za jiných okolností vše v pohodě zvládám.

Kulturní šok se nejčastěji popisuje křivkou ve tvaru písmene U - po příjezdu do cizí země máme tendenci prožívat období "líbánky", kdy je nová kultura vzrušující, svěží a zábavná. Krátce poté začínáme padat do jámy kulturního šoku. Postupně, jak se adaptujeme na novou kulturu a přijímáme rozdíly, znovu získáváme svou emocionální a psychologickou stabilitu. 
Reverzní kulturní šok se popisuje křivkou W - Po příjezdu do "domácí" kultury nastává opět fá…

Vydařený víkend v Chengde a osobní rekord k tomu ...

Další akce, kde jsem nemohla chybět, byl první ročník 1/2 maratonu ve městě Chengde (承德) v provincii Hebei (河北), pozor neplést s městem Chengdu (成都), které leží v provincii Sichuan (四川).

Město Chengde, které leží asi 250 km severovýchodně od Pekingu v provincii Hebei, mě velmi mile překvapilo, možná to bylo umocněno i tím, že právě vrcholí podzim a listy na stromech hrají všemi barvami ...
Největším lákadlem města je volně přeloženo "horské letovisko" 避暑山庄 (Bìshǔ Shānzhuāng) v překladu horská vila, kam člověk uteče před vedrem. Tento letní palác si nechal postavit císař Kangxi z dynastie Qing v 18. století a jezdil tam na léto, kdy je v Pekingu nesnesitelné vedro (což můžu jen potvrdit :-). Dnes je tento letní palác na seznamu UNESCO.
vstupní brána do letního paláce - zde se fotilo strašně moc lidí, nechápala jsem, ale jak mi bylo vysvětleno, v prvním znaku (čte se z prava do leva) je typografická chyba, císař napsal o jeden tah více než měl :-)
podzim ... nádhera prostě
k letnímu paláci náleží i obrovský park s jezery a horami

Dalším velkým lákadlem města je chrám Putuozongcheng (普陀宗乘之庙), avšak většina Číňanů ho zná pod jménem  Xiao Budala (小布达拉) neboli v překladu Malý Potala palác. Ano přesně tak, jedná se o zmenšenou kopii Potala paláce v Lhase v Tibetu a opět patří mezi památky na seznamu UNESCO.
kopie Potala paláce v Tibetu
Ovšem hlavní účelem cesty nebyla turistika, ale běžecký závod. Konal se zde první ročník 1/2 maratonu, kterého jsem se zúčastnila společně s kolegy z práce a hlavně členy naší firemní běžecké skupiny OMG (Oracle Marathon Group). Jelo nás celkem 16 lidí.
vyrážíme na cetu
V den závodu jsme se probudili do krásného slunného rána, ano, zdálo se krásné - přes okno z vytopeného hotelového pokoje - jenže venku byly pouhé 3 stupně, hrozná zima. K snídani jsme vyfasovali chléb plněný sladkými červenými fazolemi a vyrazili autobusy na start. Všichni jsme se klepali zimou a odložení svršků na závod oddalovali až do poslední chvíle. Rozhodla jsem se, že poběžím v triku s dlouhými rukávy a v duchu doufala, že se po cestě neupeču ... Pak jsme se všichni seřadili do startovního koridoru, ozval se výstřel a bylo odstartováno.
vše je připraveno - jen vyběhnout
tesně před startem
start
den se opravdu vydařil, počasí nám přálo
Vyběhla jsem a hned od začátku se mi neběželo úplně dobře, připadala jsem si celá "ztuhlá" a vůbec, ale opravdu vůbec to neutíkalo. První čtyři kilometry to byl boj sama se s sebou. Běžela jsem a držela jsem tempo kolem 5:20min/km, takhle rychle nikdy neběhám a říkala si v duchu, Kristýno, hlavně nepřepal začátek, znáš se, je teprve druhý kilometr, ještě jich musíš 19 uběhnout, ježíši, to je dálka strašná ... atd. Ale asi jsem opravdu ztuhla, protože nešlo zpomalit, prostě jsem běžela a vedla vnitřní boj v hlavě. Na 6. km mě doběhla kolegyně a připojila se ke mně. To mě hrozně pomohlo, mít vedle sebe někoho, kdo mě trochu potáhne. Pak přišel 10. km, otočka zpět a možná, že jsem konečně "roztála", najednou se mi běželo dobře a přitom jsem pořád držela tempo kolem 5:20 min/km. V hlavě mi problesklo, jestli někdy mám pokořit hranici dvou hodin, tak dneska ...
Vždycky, když se v závodě na 21 km dlouhé trati dostanu za polovinu, dostaví se takové hluché místo, prvnotní nadšení z toho, že člověk běží vyprchá, diváků ubyde a člověk má před sebou ještě dalších 10 km, přestane to utíkat. Tohle hluché místo mám tak do 17. km, kdy přijde krize a i tentokrát přišla, pak ale přijde 18. a 19. km a ty poslední dva km už člověk prostě doběhne setrvačností. Když na 17. km přišla krize a já věděla, že držím čas pod dvě hodiny, říkala jsem si, že teď se prostě musím hecnout, jsem se tady nedřela hodinu a čtyřicet minut jen proto, že poslední 3 km už nebudu moct a pro své pohodlí zpomalím :-) Hecla jsem se a nakonec jsem cílovou pásku protla v čase 1:52:35. Magická hranice dvou hodin pokořena, zlepšila jsem se o 8 minut od posledního závodu. Velká spokojenost. Pak už zbývalo si jen dojít pro medaili, udělat pár cílových selfíček, dát si pořádný oběd a jet zpátky do Pekingu.



Nakonec jsem obsadila 53. místo ve své kategorii, to není špatné. A další závod? Ten mám hned další týden ... :-)

Komentáře

Instagram Feed

Instagram