Čína nyní zažívá běžecký boom, doslova, každý tady běhá, organizuje se mnoho běžeckých akcí a závodů, firmy cílí svůj marketing na běhání ... a tak bych mohla pokračovat, prostě jeden velký "běžecký boom".
A tak se ke mně dostala příležitost zaběhnout si půl maraton v provincii Vnitřní Mongolsko, konkrétně ve městě Wulanchabu. Zájezd byl organizovaný jednou běžeckou skupinou, v ceně 350RMB (cca 1300 Kč) je zahrnuta cesta autobusem (350km jedna cesta) tam a zpět, noc v hotelu, večeře, snídaně a oběd a hlavně startovné na závod, to nešlo neodolat, navíc podívat se do Vnitřního Mongolska mě lákalo už velmi dlouho. Rozhodla jsem se, že pojedu už o dva dny dříve a podívám se okolí a hlavně na grassland. Více o Vnitřním Mongolsku naleznete zde:
Vnitřní Mongolsko, tak trochu drsná oblast Číny
Ubytování jsme měli v hotelu doporučeném od organizátorů, to znamená, nejlepší hotel ve městě, pětihvězda, kde vám zavazadla odnese poslíček až do pokoje a protože žiji v Číně, tak nechce žádné spropitné ... moje první pětihvězda :-)
 |
| náš hotel |
 |
| hotelový pokoj |
 |
| s prosklenou koupelnou |
 |
| vstupní hala v hotelu |
 |
| hotelová restaurace |
Večeře se podávala ve formě švédských stolů a na večeři jsem se potkala se všemi sportovci, včetně těch profesionálních a včetně VIP afričanů. Bylo zajímavé je pozorovat - co jedí před závodem, kolik toho snědí a tak celkově si člověk najednou připadal jako taky "sportovec", ale hned v zápětí jsem si vybavila, že zítra až poběžím, tak až budu cca v půlce, tak oni už v cíli.
Po večeři jsem šla spát, budík jsem nařídila na 4:45, abych se stihla v klidu nasnídat a v klidu stihla autobus na start, který z hotelu odjízděl v 6 hodin ráno. Start závodu byl naplánovaný na 7:30 ráno. Na snídani jsem opět potkala všechny ty sportovce. Ke snídani jsem zvolila čínskou verzi - ryžovou porridge a rýžové těstoviny se zeleninou, nesměl chybět mongolský čaj s mlékem.
Pak jsem dorazila na start a začalo něco, co jsem ještě nezažila. Lidé byli nadšení, že vidí cizince, všichni se s námi chtěli fotit, nedělám si srandu, že lidé stali frontu, aby se s námi mohli vyfotit ... skoro jsem se nestihla ani rozcvičit, pořád se někdo chtěl fotit ...
 |
| startovní prostor |
 |
| start | |
 |
| všechno je na start připraveno |
 |
| tradiční mongolské kostýmy |
 |
| zástup číňanů, kteří si chtějí udělat fotku s cizinci :) |
 |
| ... a další ... |
A pak přišel start, běželo se po široké x-proudé silnici, všude bylo spousta prostoru, ale několik číňanů se na mě hned od startu nalepilo a začali si za běhu se mnou dělat selfíčka a točit videa, občas jsem do nich musela strčit, protože jsem neměla dostatek prostoru a přitom všude kolem tolik místa ... Většina číňanů odpadla, ale dva se mnou zůstali běžet celou trasu závodu... ale nemůžu si stěžovat, oba se o mě starali, na každé občerstvovačcce mi podávali vodu, houbu nebo něco sladkého ...
První dva kilometry vedly po rovince, to byla pohoda, ale pak se začalo stoupat, 6 km do kopce, snažila jsem se držet rozumné tempo, ale ke konci už mi opravdu docházely síly, tempo spadlo na 6:30 min/km, jediné, co mě drželo, byla myšlenka, že zbytek závodu se poběží víceméně z kopce ... a pak to přišlo, konečně nejvyšší bod závodu, něco přes 1300 m n. m. a běželo se dolů ... odpočinula si a říkala si, že jsem se snad moc nezakyselila a že v těch zbývajících 12 km nevytuhnu ... pak přišla první krize na 12. km, běželo se po rovné čtyřproudé silnici, Slunce svítilo do očí, začínalo být vedro, ale díky tomu, že na mě bylo pořád nalepeno spousty Číňanů, snažila jsem si držet tempo a pořád doufala, že zaběhnu čas pod vysněnou hranici 2 hodin. Pak přišel 16. a 17. km, zbývaly už jen 4 km do cíle, a také další krize, na každé občerstvovačce mě strašně povzbuzovali, byla jsem totiž jediná cizinka na trati půl maratonu, všichni profíci totiž běželi celý maraton. Pak jsem minula metu 20. km a odpočítávala každý metr do cíle a pak jsem ho najednou uviděla, byla jsem štastná, že je po všem. Časomíra se zastavila na čase 2 hodiny a 26 vteřin, sice to nebylo pod dvě hodiny, ale i tak jsem byla velmi štastná - osobní rekord, po závodě a teď už si jen užít atmosféru.
V cíli mi mnoho lidí říkalo, jak je to cool, že jsem to uběhla a že jsem běžela opravdu rychle, pak ke mně přišel medik a ptal se, jestli jsem v pořádku, byla jsem rudá jako rak a zřejmě vypadala, že dostanu infarkt každou chvílí, ale já byla úplně v pohodě, nicméně řekl, ať chvilku chodím ... za další dvě minuty přišel ke mně znovu, trochu ve mě hrklo, že se něco děje, ale zeptal se mě, jestli se s ním můžu vyfotit ... nakonec jsem se musela vyfotit s celým sborem lékařů :-)
 |
| štastná v cíli |
 |
| nesmělo chybět foto s mými největšími fanoušky :) |
 |
| medajle - zasloužená :) |
Pak jsme počkali na zbytek lidí, co běželi celý maraton a vydali se zpět na hotel, kde na nás čekal připravený oběd a pak odjezd směr Peking. Cesta zpátky trvala kolem 4 hodin, domů jsem se dorazila kolem 10. hodiny večer, unavená, ale štastná a plná zážitků ...
Pak jsme počkali na zbytek lidí, co běželi celý maraton a vydali se zpět na hotel, kde na nás čekal připravený oběd a pak odjezd směr Peking. Cesta zpátky trvala kolem 4 hodin, domů jsem se dorazila kolem 10. hodiny večer, unavená, ale štastná a plná zážitků ...
