Přeskočit na hlavní obsah

Zajímavé

Kanton! Tak jsem tady ... aneb sociální experiment v praxi

Budou to již 3 měsíce, co jsem se přestěhovala do Kantonu a také 3 měsíce, co jsem nenapsala nic na blog, bylo potřeba nejdříve tu velkou změnu vstřebat.

Změna práce není snadná a když k tomu přibyde ještě stěhování, navíc v Číně, člověk má plnou hlavu starostí. Když je člověk na to všechno sám, nemůže se na nikoho spoléhat, musí všechno vyřešit sám, je to psychicky hodně náročné. Naštěstí moje největší opora je moje báječná sestra. Přiznám se, že jsem to ne úplně dobře nesla, obzvlášť ten první měsíc byl náročný, téměř každý den jsme si volaly, a abychom odlehčily celou situaci, začaly jsme to moje působení tady nazývat "sociálním experimentem" - a najednou se celé to napjetí, které ve mně bylo, vytratilo - prostě jen na sobě provádím zajímavý sociální experiment.

Když člověk přijde z mezinárodní, multikulturní firmy do ryze čínské společnosti, je to ohromný šok, co se firemní kultury týče, způsobem práce a přístupu k práci a životu. Jedna veselá příhoda - hned druhý den, c…

Bežela jsem půlmaraton ve Vnitřním Mongolsku

Čína nyní zažívá běžecký boom, doslova, každý tady běhá, organizuje se mnoho běžeckých akcí a závodů, firmy cílí svůj marketing na běhání ... a tak bych mohla pokračovat, prostě jeden velký "běžecký boom".

A tak se ke mně dostala příležitost zaběhnout si půl maraton v provincii Vnitřní Mongolsko, konkrétně ve městě Wulanchabu. Zájezd byl organizovaný jednou běžeckou skupinou, v ceně 350RMB (cca 1300 Kč) je zahrnuta cesta autobusem (350km jedna cesta) tam a zpět, noc v hotelu, večeře, snídaně a oběd a hlavně startovné na závod, to nešlo neodolat, navíc podívat se do Vnitřního Mongolska mě lákalo už velmi dlouho. Rozhodla jsem se, že pojedu už o dva dny dříve a podívám se okolí a hlavně na grassland. Více o Vnitřním Mongolsku naleznete zde: Vnitřní Mongolsko, tak trochu drsná oblast Číny

Ubytování jsme měli v hotelu doporučeném od organizátorů, to znamená, nejlepší hotel ve městě, pětihvězda, kde vám zavazadla odnese poslíček až do pokoje a protože žiji v Číně, tak nechce žádné spropitné ... moje první pětihvězda :-)
náš hotel
hotelový pokoj
s prosklenou koupelnou
vstupní hala v hotelu
hotelová restaurace
Večeře se podávala ve formě švédských stolů a na večeři jsem se potkala se všemi sportovci, včetně těch profesionálních a včetně VIP afričanů. Bylo zajímavé je pozorovat - co jedí před závodem, kolik toho snědí a tak celkově si člověk najednou připadal jako taky "sportovec", ale hned v zápětí jsem si vybavila, že zítra až poběžím, tak až budu cca v půlce, tak oni už v cíli.

Po večeři jsem šla spát, budík jsem nařídila na 4:45, abych se stihla v klidu nasnídat a v klidu stihla autobus na start, který z hotelu odjízděl v 6 hodin ráno. Start závodu byl naplánovaný na 7:30 ráno. Na snídani jsem opět potkala všechny ty sportovce. Ke snídani jsem zvolila čínskou verzi - ryžovou porridge a rýžové těstoviny se zeleninou, nesměl chybět mongolský čaj s mlékem.

Pak jsem dorazila na start a začalo něco, co jsem ještě nezažila. Lidé byli nadšení, že vidí cizince, všichni se s námi chtěli fotit, nedělám si srandu, že lidé stali frontu, aby se s námi mohli vyfotit ... skoro jsem se nestihla ani rozcvičit, pořád se někdo chtěl fotit ...
startovní prostor
start 
všechno je na start připraveno
tradiční mongolské kostýmy
zástup číňanů, kteří si chtějí udělat fotku s cizinci :)
... a další ...

 A pak přišel start, běželo se po široké x-proudé silnici, všude bylo spousta prostoru, ale několik číňanů se na mě hned od startu nalepilo a začali si za běhu se mnou dělat selfíčka a točit videa, občas jsem do nich musela strčit, protože jsem neměla dostatek prostoru a přitom všude kolem tolik místa ... Většina číňanů odpadla, ale dva se mnou zůstali běžet celou trasu závodu... ale nemůžu si stěžovat, oba se o mě starali, na každé občerstvovačcce mi podávali vodu, houbu nebo něco sladkého ...
video

První dva kilometry vedly po rovince, to byla pohoda, ale pak se začalo stoupat, 6 km do kopce, snažila jsem se držet rozumné tempo, ale ke konci už mi opravdu docházely síly, tempo spadlo na 6:30 min/km, jediné, co mě drželo, byla myšlenka, že zbytek závodu se poběží víceméně z kopce ... a pak to přišlo, konečně nejvyšší bod závodu, něco přes 1300 m n. m. a běželo se dolů ... odpočinula si a říkala si, že jsem se snad moc nezakyselila a že v těch zbývajících 12 km nevytuhnu ... pak přišla první krize na 12. km, běželo se po rovné čtyřproudé silnici, Slunce svítilo do očí, začínalo být vedro, ale díky tomu, že na mě bylo pořád nalepeno spousty Číňanů, snažila jsem si  držet tempo a pořád doufala, že zaběhnu čas pod vysněnou hranici 2 hodin. Pak přišel 16. a 17. km, zbývaly už jen 4 km do cíle, a také další krize, na každé občerstvovačce mě strašně povzbuzovali, byla jsem totiž jediná cizinka na trati půl maratonu, všichni profíci totiž běželi celý maraton. Pak jsem minula metu 20. km a odpočítávala každý metr do cíle a pak jsem ho najednou uviděla, byla jsem štastná, že je po všem. Časomíra se zastavila na čase 2 hodiny a 26 vteřin, sice to nebylo pod dvě hodiny, ale i tak jsem byla velmi štastná - osobní rekord, po závodě a teď už si jen užít atmosféru.

V cíli mi mnoho lidí říkalo, jak je to cool, že jsem to uběhla a že jsem běžela opravdu rychle, pak ke mně přišel medik a ptal se, jestli jsem v pořádku, byla jsem rudá jako rak a zřejmě vypadala, že dostanu infarkt každou chvílí, ale já byla úplně v pohodě, nicméně řekl, ať chvilku chodím ... za další dvě minuty přišel ke mně znovu, trochu ve mě hrklo, že se něco děje, ale zeptal se mě, jestli se s ním můžu vyfotit ... nakonec jsem se musela vyfotit s celým sborem lékařů :-)
štastná v cíli
nesmělo chybět foto s mými největšími fanoušky :)
medajle - zasloužená :)
Pak jsme počkali na zbytek lidí, co běželi celý maraton a vydali se zpět na hotel, kde na nás čekal připravený oběd a pak odjezd směr Peking. Cesta zpátky trvala kolem 4 hodin, domů jsem se dorazila kolem 10. hodiny večer, unavená, ale štastná a plná zážitků ...

Strava Feed

Instagram Feed

Instagram