Přeskočit na hlavní obsah

Zajímavé

Jedno jaro v Himalájích - cesta k posvátným vodopádům

Noc v Himalájích, vesničce Yubeng, byla sice chladná, ale klidná, vlastně jsem usnula, ani nevím jak, a probudila se až ráno, možná tím řidkým vzduchem a nebo prostě tím, že po západu Slunce se nedá nic moc dělat, když člověk cestuje sám. Těšila jsem se na další krásný den, ale opak byl pravdou - probudila jsem se do pochmurného počasí. Obávala jsem se, že celý trek ke svatým vodopádům odpískáme, ale Tashi mě ujistil, že určitě jdeme. Skvěle!
Jestli je něco, na co si v životě potrpím, tak jsou to snídaně a ráda vstanu o půl hodiny dříve, abych mohla v klidu posnídat. Na dovolené si na tom zakládám ještě víc a pokaždé chci snídat to, co snídají místní. Posnídali jsme tedy typickou tibetskou snídani - baba chléb a čaj s jačím máslem a vydali se na cestu.
Ze začátku jsme šli po rovině nebo do mírného kopce, cesta byla lemovaná barevnými vlaječkami a jak jsme stoupali výš a výš, tak se déšť začal měnit ve sníh. Byl začátek dubna, všude kvetly rododendrony a do toho sněžilo. Celkem mě to z…

We Run GZ aneb nekonečných 15 km na Jihu Číny

Pražský půlmaraton, půlmaraton v Ústí nad Labem, RunTour v Plzni, Běh Chospílem v Postřekově, maraton ve Vídni (štafeta), Adidas Women běh 5km v Praze, IT triatlon v Račicích, Houmrův triatlon v Dolních Počernicích,  bežecký festival v Pekingu - 10 a 5 km, 3x We Run Prague, We Run KL (Kuala Lumpur) a teď  i závod We Run GZ (Guangzhou). Tak to je výčet mé běžecké kariéry.

O posledním závodě jsem již psala příspěvek v únoru - Just do it aneb chystám se na svých 15 km v Kantonu, teď konečně nadešel den D. Upřímně - představovala jsem si ho jinak - v lednu jsem viděla sama sebe, jak budu mít dostatečně natrénováno a že budu konečně připravená. A výsledek? Přijela jsem do subtropů úplně bez přípravy, víc než měsíc jsem nebyla běhat a teď se jako frajerka největší postavím na trať dlouhou 15 km.... Ehm!

Do Guangzhou neboli česky Kantonu jsem přijela už o dva dny dříve, abych se mohla podívat po městě a také si vyzvednout startovní balíček. Více o cestě a městě najdete zde - Guangzhou (Kanton) - část I. - cesta do kozího města a Guangzhou (Kanton) - část II. - kozí město

Protože se jedná o závod pořádáný společností Nike, tak se startovní set vyzvedávál v prodejně Nike v centru města nedaleko Kantonské věže. Protože jsem byla mezi prvními, kdo si přišly (a píši schválně y) balíček vyzvednout, mohla jsem si na tričko nechat napsat vlastní nápis s omezením 6 znaků.
 A pak přišel den D. Probudila jsem se do malého peklíčka, alespoň toho běžeckého. Počasí mi opravdu nepřálo, to, že budou dobré podmínky pro běh, byla moje poslední naděje, že zaběhnu solidní čas. Znáte to ten těžký vzduch těsně před bouřkou a k tomu se teplota vzduchu pohybovala kolem 27 stupňů. Modlila jsem se, aby začalo pršet, ale nezačalo ...

Startovní prostor se začal plnit, do startu zbývalo pár minut. 3000 holek na jednom místě, ano správně, tento závod byl určen jen pro ženy. Dokážete si představit ten babinec? 3000 holek, z toho 2997 Číňanek (viděla jsem tam další dvě cizinky, ha), 3000 holek ve stejném tričku, co uběhnou 15 km ...


Start. Vyběhla jsem. První kilometr, druhý kilometr, třetí kilometr, ... Běželo se mi dobře, držela jsem tempo 5:25 min/km. Potom čtvrtý, pátý, šestý a pak se mi začalo chtít na záchod, protože jsem před závodem do sebe nalila spoustu vody. Říkala jsem si, vydržím to, vydržím, ale představa, že mám před sebou ještě 9km, tzn. Téměř hodinu, tak jsem musela zastavit a to byla chyba, navíc asi dvě minuty v čudu. Tahle přestávka mě stála spoustu si, už jsem se nemohla dostat do tempa. Na 7.5 km přišla otočka, ten kilometr a půl mi přišel nekonečný.

Druhá půlka trasy byla utrpení, doslova. Střídala jsem běh a chůzi a jen sledovala, jak mě všichni předbíhají. Na každé občerstvovací stanici jsem se zastavila, v klidu se napila a snědla kus pomeranče .... Mimochodem, to je výhoda subtropů, je tam strašně dobré ovoce, takže pomeranče opravdu chutnaly famózně. Na každé občerstvovačce byla obyčejná voda, voda obohacená o minerály, ovoce a tyčinky snickers ... Vskutku se mi nechtělo "běžet" hned pryč.

Když jsem míjela metu 12km, přišlo mi, že již běžím věčnost a pořád zbývaly další 3 km. Pak jsem vběhla do posledního kilometru. Posledních 400m mi přišlo jako dalších 10km, ale lidé fandili a povzbuzovali. Do cíle jsem se dostala v čase 1 hodina a 37 minut. Čas vskutku tragický, ale s tím se vyrovnám.
 V cíli každá závodnice dostala občerstvení, vodu, banán, snickers a k tomu malý ručník s výšitým nápisem We Run GZ. Nějaký policista pomáhal s rozdáváním banánů, když me viděl, hrozně se usmíval a křičel na mě, ať si vezmu minimálně dva. Asi jsem vypadala, že brzy umřu, ale nedivím se - červená jako rak a na mých lících by se dala smažit vajíčka :-)

Potom jsme ještě každá dostala na památku stříbrný přívěšek na krk s logem. Když jsem se trochu vzpamatovala a byla schopná trochu fungovat, vydala jsem se zpět do hotelu, kde sbalila a pokračovala směr Shenzhen a ze Shenzhenu rovnou do Hong Kongu, ale o tom bude další příspěvek ... :)
 

Instagram Feed

Instagram