Přeskočit na hlavní obsah

Zajímavé

Jedno jaro v Himalájích - cesta k posvátným vodopádům

Noc v Himalájích, vesničce Yubeng, byla sice chladná, ale klidná, vlastně jsem usnula, ani nevím jak, a probudila se až ráno, možná tím řidkým vzduchem a nebo prostě tím, že po západu Slunce se nedá nic moc dělat, když člověk cestuje sám. Těšila jsem se na další krásný den, ale opak byl pravdou - probudila jsem se do pochmurného počasí. Obávala jsem se, že celý trek ke svatým vodopádům odpískáme, ale Tashi mě ujistil, že určitě jdeme. Skvěle!
Jestli je něco, na co si v životě potrpím, tak jsou to snídaně a ráda vstanu o půl hodiny dříve, abych mohla v klidu posnídat. Na dovolené si na tom zakládám ještě víc a pokaždé chci snídat to, co snídají místní. Posnídali jsme tedy typickou tibetskou snídani - baba chléb a čaj s jačím máslem a vydali se na cestu.
Ze začátku jsme šli po rovině nebo do mírného kopce, cesta byla lemovaná barevnými vlaječkami a jak jsme stoupali výš a výš, tak se déšť začal měnit ve sníh. Byl začátek dubna, všude kvetly rododendrony a do toho sněžilo. Celkem mě to z…

Guangzhou (Kanton) - část I. - cesta do kozího města

Guangzhou, čínsky 广州 a česky Kanton je město v jižní Číně, nachází se doslova na obratníku Raka. Je hlavním městem provincie Guangdong (广东). V historii hrálo město významnou roli, od jeho jména je odvozen název lokálního čínského jazyka, kantonštiny, která byla od 19. století dominantním jazykem čínských komunit v zahraničí. Číňané tomuhle městu říkají město ovcí, popř. kozí město, protože v čínštině se koza a ovce řekne stejně ... takže si vyberte (ale v tomhle případě jde spíš o kozu) :-) A proč kozí město? Podle legendy založilo město Kanton pět nesmrtelných, kteří přijeli z nebe na kozách a záchránili jej od hladovění.

A proč jsem se vydala do Kantonu? Nebylo kvůli legendě, nebylo to kvůli městu nebo památkám samotným, ale protože se tady běžel závod ze série Nike Women - We Run GZ. V době, kdy jsem se na závod hlásila, neměla jsem o Kantonu žádné tušení, jen jsem věděla, že tohle město někde v Číně je a přišlo mi to jako dobrý nápad - spojit sport a cestování, co víc si člověk může přát. To jsem však netušila, jaké podmínky v subtropech v dubnu panují ... ale o závodě samotném později.

Jak se moje dovolená blížila, začínala jsem se těšit. Den před odletem však přišla do Pekingu písečná bouře. Jak jsem se později dočetla, byla to největší písečná bouře za posledních 13 let. Bylo to poměrně děsivé, ještě jsem nikdy nic podobného nezažila. Běhěm pár okamžiků se zvednul silný vítr, který s sebou přivál jemný prach. Během chvilky se udělala tma, hodnoty prachu PM10 během pár chvil vyskočily na závratné hodnoty na téměř 900 jednotek.
příchod bouře zaznamenaný měřením kvality ovzduší na US ambasádě
Můj let byl naplánovaný na druhý den v 9 hodin ráno, bála jsem se, že se let zruší, pokud bouře bude pokračovat, ale když jsem se ráno probudila, byl krásný jarní den, obloha byla modrá jako snad nikdy ještě, svítilo sluníčko, jen foukal poměrně stále dost silný vítr, který ale vzduch pročišťoval.

Když jsem na letišti prošla všemi bezpečnostními kontrolami a dostala se až k odletové bráně, čekalo na mě milé překvapení, zjistila jsem, že to Kantonu totiž neletíme úplným drobečkem, jak jsem čekala, ale mým oblíbeným typem letadla a to B777-300ER, ano přesně tak, tímhle obrem na vnitrostátní lince!
B777-300ER
Všechno probíhalo standardně, boarding do letadla, bezpečnostní instrukce a pak odlet, letěli jsme na čas. Jenže pak to přislo, díky silnému větru jsme se dostali do silných turbulencí hned po startu, také moje poprvé. S letadlem to cloumalo, jako jsem ještě nezažila a k tomu čumák letadla nakloněný nahoru, abychom nabrali správnou výšku, pořád blikaly kontrolky, abychom se všichni připoutali a  do toho promlouval kapitán letadla, který běžně při vzletu nemluví, že prolétáme silnými turbulencemi, že se máme připoutat a ani nehnout. Říkala jsem si, jak by to asi vypadalo, kdybychom letěli menším a lehčím letadlem, když to takhle lomcuje s tímhle obrem. Ale jakmile jsme se dostali do správné letové výšky, turbulence ustaly a let dále probíhal jako v bavlnce :)

V Kantonu jsme přistávali o 3 hodiny později. Jakmile jsem vystoupila z letadla, dostala jsem facku od vlhkého a teplého okolního vzduchu, hlavou mi proběhlo: "Kristýno, vítej v suptropech!".

Instagram Feed

Instagram