Přeskočit na hlavní obsah

Zajímavé

Jedno jaro v Himalájích - cesta na hranice s Tibetem

Posledních pár měsíců v Číně bylo velmi náročných a velmi intenzivních, ani jsem pořádně nestihla vstřebat všechny ty zážitky ... Mým velkým snem je jednou podniknout výpravu do Himalájí, vidět Everest a zažít si vysokohorskou nemoc ...

První týden v dubnu byly v Číně dva dny volna, využila jsem příležitosti a vzala jsem si pár dní neplaceného volna a vydala se za dobrodužstvím do Himalájí. Sama. Moje cesta vedla do provincie Yunnan, do Tibetské autonomní oblasti Deqen s několika denní zastávkou ve městě Shangri-la.

Tibetská autonomní oblast Deqen je sice Tibet, ale administrativně spadá do provincie Yunnan, takže se tam člověk může vydat bez povolení.



Najala jsem si Tibetského průvodce i s autem. Jmenoval se Tashi Dhandrup - malý drobný chlapík, vážící sotva 50kg (méně než já), ale s obrovským srdcem a západním myšlením, od první chvíle jsem věděla, že tenhle výlet bude stát za to.

Čínským džípem značky GreatWall jsme se vydali na 5hod cestu z města Shangri-la do Deqenu, kde začínají…

Jednou nohou v Tibetu - část 3 - Soutěska Tygřího Skoku (den druhý)

Druhý den jsem si přivstala na východ Slunce a po snídani vyrazila opět na cestu. Čekal mně poslední úsek po vrstevnici a pak sestup do vesnice, odkud odjížděl autobus do Shangrily, což byla moje další destinace. Ráno bylo kouzelné, měla jsem ohromné štěstí na počasí, obloha bez mráčku, svítilo slunce, prostě paráda. Cesta ubíhala velmi rychle. Do cílové stanice jsem došla s velkou rezervou ...
Protože jsem měla ještě asi 2 hodiny čas, rozhodla jsem se podniknout výpravu dolů k řece ... sestup dolů byl tak prudký, že se mi přerušil i GPS signál na hodinkách 😀 Řeka, která ze shora vypadala jako "klidný potůček", se ukázala ve své kráse s mohutnými peřejemi.
Cesta dolů byla pohodová, ovšem vyškrábat se nahoru byla o dost větší výzva, zvláště, když člověk leze 50 výškových metrů po žebříku bez jakéhokoliv jištění ... to jsem ovšem doma úspěšně zatajila 😀
Celou výpravu v soutěsce tygřího skoku jsem zakončila v jedné místní malé restauraci, kde měli domácí čerstvý sýr z yačího mléka ... taková dobrota! Pak už jen zbývalo počkat na autobus směr Shangrila a vydat se směr Tibet ...
To, že Shangrila bude stát za to, bylo jasné od první chvíle, kdy člověk nastoupil do autobusu ...
A pro milovníky statistik mám tady záznam ze Stravy i se všemi GPS chybami ...

Instagram Feed

Instagram