Přeskočit na hlavní obsah

Zajímavé

Jedno jaro v Himalájích - cesta k posvátným vodopádům

Noc v Himalájích, vesničce Yubeng, byla sice chladná, ale klidná, vlastně jsem usnula, ani nevím jak, a probudila se až ráno, možná tím řidkým vzduchem a nebo prostě tím, že po západu Slunce se nedá nic moc dělat, když člověk cestuje sám. Těšila jsem se na další krásný den, ale opak byl pravdou - probudila jsem se do pochmurného počasí. Obávala jsem se, že celý trek ke svatým vodopádům odpískáme, ale Tashi mě ujistil, že určitě jdeme. Skvěle!
Jestli je něco, na co si v životě potrpím, tak jsou to snídaně a ráda vstanu o půl hodiny dříve, abych mohla v klidu posnídat. Na dovolené si na tom zakládám ještě víc a pokaždé chci snídat to, co snídají místní. Posnídali jsme tedy typickou tibetskou snídani - baba chléb a čaj s jačím máslem a vydali se na cestu.
Ze začátku jsme šli po rovině nebo do mírného kopce, cesta byla lemovaná barevnými vlaječkami a jak jsme stoupali výš a výš, tak se déšť začal měnit ve sníh. Byl začátek dubna, všude kvetly rododendrony a do toho sněžilo. Celkem mě to z…

První marathon roku 2017 ... krásná neznámá provincie Ningxia

Když jsem dostala pozvánku na maraton do provincie Ningxia, odmítla jsem to, protože jsem věděla, že nemám natrénováno. Léto v Kantonu je velmi horké a podmínky pro běh více než nevhodné. Teplota vzduchu kolem 35 stupňů a k tomu vysoká vlhkost vzduchu mají za následek, že pocitová teplota se pohybuje mezi 40 a 45 stupni celé léto, 4 až 5 měsíců v kuse. A i když vyrazíte běhat brzo ráno v 6 hodin, stále se teplota pohybuje kolem 36 stupňů. Trénovala jsem, ale ne tolik, abych uběhla maraton.

Jenže do druhého dne se mi všechno rozleželo v hlavě a já tam chtěla jet za každou cenu. Ningxia je unikátní místo - nazvala bych ji "krásná neznámá". Již jsem tam jednou byla - před dvěmi lety ve městě Yinchuan. Více zde.

Závod se běžel v sousedním městě Wuzhong, kterým protéká Žlutá řeka a i část závodu vedla podél ní. Znělo to prostě neodolatelně.

Musela jsem si vzít jeden den volno, protože dostat se na místo závodu bylo lehce logisticky náročnější. Z Kantonu totiž nelítá přímá linka, ale musí se přestoupit v Chongqingu, v provincii Sichuan.

Měla jsem štěstí, odletěla jsem na čas bez zpoždění a i přestup v Chongqingu proběhl hladce. A tak jsem po 5 hodinách konečně dosedla na letiště v Yinchuanu, kde na mě čekala delegace dobrovolníků a odvezli mě na hotel. Tyhle akce na pozvánku jsou vždycky vydařené, člověk se nemusí absolutně o nic starat - vyzvednou ho na letišti, dopraví do hotelu, většinou se jedná o čtyřhvězdu, kde má člověk veškerý komfort a hlavně(!) hotelový bufet zdarma ... občas se stane, že se běžecký maraton promění v maraton v obžerství 😀 Ehm ... dost často se to stává 😄
snídaně před odletem v Kantonském stylu - dimsum





Na druhý den se běželo, start i cíl závodu byl asi 200m od hotelu, takže ráno nebylo, kam spěchat, navíc záruka startu z první linie, věci před závodem značně usnadňuje - člověk nemusí nikde stát fronty, má vyhrazené místo speciálně pro pozvané běžce a na start se dostaví 10 minut před samotným startovním výstřelem. Nevýhoda startu z první linie je ta, že člověk většinou přepálí začátek, protože ho "táhnou" afričtí běžci, snažila jsem se držet na uzdě, ale i tak, první kilometr v tempu 5:10 je i tak na mě přepálený. Pak jsem zpomalila na celkem přijemné tempo 5:40 a tep kolem 156bpm. Tohle tempo se mi dařilo držet až do 30. kilometru - říkala jsem si, to je paráda, běží se dobře a čas vypadá slibně kolem čtyř hodin. Jenže přišel 30. km a mě hrozně začalo píchat na plicích, nedalo se to skoro vydržet, až jsem musela zastavit a tím jsem vypadla z tempa. Zbylích 12 km bylo, přiznám se, jedno velké utrpení. Ale nemohla jsem čekat, že bez tréninku zaběhnu maraton "s prstem v nose".
Na závod jsem dostala startovní číslo 4 - hoho, hned za třemi africkými běžkyněmi, jaká pocta říkala jsem si, jen škoda, že ty výkony tomu neodpovídají a po 30. kilometru, kdy se tomu mému výkonu nedalo říkat už ani běh, styděla jsem se, že mám na sobě nasazené číslo. Asi na 35. kilometru jsem zaslechla rozhovor dvou číňanů o tom, jak jeden říká tomu druhému: "hele podívej, žena číslo 4". Taková ostuda!
předstartovní atmosféra, užíváme si prostor pro "elitní atlety"
předstartovní atmosféra, užíváme si prostor pro "elitní atlety"
Počasí i podmínky byly ideální - pod mrakem a teplota kolem 18 stupňů, i když ke konci člověk dobíhal už za poměrně velkého tepla. Atmosféra běhěm závodu byla famózní, jedna z nejlepších, co jsem zatím zažila. Město plné lidí, kteří fandili, jak to jen šlo, člověk si to navíc užíval i z toho důvodu, že místní národnostní menšina Hui vypadá odlišně.
Maraton jsem dokončila za 4 hodiny a 20 minut, druhý nejpomalejší čas, ale byla jsem nesmírně ráda, že jsem doběhla, i když úplně vyčerpaná. Veškeré vyčerpání ovšem vykoupí ten pocit, když vám na krk pověsí medajli a tentokrát to ještě vykoupila jedna věc - doběhla jsem jako 26. žena a tudíž jsem ještě dostala "tag" - můj první 😊
Hui menšina všude podél tratě
Hui menšina všude podél tratě - na každém kilometu byla dívka oděná do tradičního úboru s cedulí 😄
Hui menšina všude podél tratě - i jsem jim odpustila, že na mě volali, že jsem Ruska 😀
někteří viděli cizince poprvé v životě - i pro ně to byl zážitek 😂
někde kolem 30. km doprovázená "náhodným" spoluběžcem - oba jsme začínali trpět
euforie v cíli byla veliká
uběhnout maraton je hlavně o hlavě, ale když má člověk trenované tělo, není to po psychické stránce tak těžké, jako když nemá
endorfiny v cíli jsou obrovské
můj první "Tag"
medaile opět nezklamala
V neposlední řadě nesmím opomenout záznam závodu na Stravě a také nově cool video pomocí relieve.cc 😎

A jaký bude další závod? Již v listopadu poběžím maraton v Šanghaji. Na ten se těším moc, jedná se o jeden z nejlepších městských maratonů na světě vůbec a jsem ráda, že jsem dostala startovní číslo.

Instagram Feed

Instagram