Přeskočit na hlavní obsah

Zajímavé

Jedno jaro v Himalájích - cesta na hranice s Tibetem

Posledních pár měsíců v Číně bylo velmi náročných a velmi intenzivních, ani jsem pořádně nestihla vstřebat všechny ty zážitky ... Mým velkým snem je jednou podniknout výpravu do Himalájí, vidět Everest a zažít si vysokohorskou nemoc ...

První týden v dubnu byly v Číně dva dny volna, využila jsem příležitosti a vzala jsem si pár dní neplaceného volna a vydala se za dobrodužstvím do Himalájí. Sama. Moje cesta vedla do provincie Yunnan, do Tibetské autonomní oblasti Deqen s několika denní zastávkou ve městě Shangri-la.

Tibetská autonomní oblast Deqen je sice Tibet, ale administrativně spadá do provincie Yunnan, takže se tam člověk může vydat bez povolení.



Najala jsem si Tibetského průvodce i s autem. Jmenoval se Tashi Dhandrup - malý drobný chlapík, vážící sotva 50kg (méně než já), ale s obrovským srdcem a západním myšlením, od první chvíle jsem věděla, že tenhle výlet bude stát za to.

Čínským džípem značky GreatWall jsme se vydali na 5hod cestu z města Shangri-la do Deqenu, kde začínají…

Krásná neznámá Ningxia - část druhá

Sotva jsme doběhli maraton, naobědvali se v hotelovém bufetu, hned jsme doslova utíkali oběhnout nějaké památky ... přeci jen, na tohle místo člověk nejezdí na víkendové výlety běžně.
Objednali jsme si taxi a vydali se na místo s názvem "108 pagod" (一百零八塔), které leží asi 30km od města Wuzhong na březích Žluté řeky. Po cestě se rozpršelo, ale i tak jsme si výlet užili - i když vylézt schody nahoru po 42km v nohách bylo trochu "challenging".
pohled na 108 pagod
výhled zeshoda - dovezli jsme si medaile :-))
108 pagod
108 pagod
výhled zeshora na Žlutou řeku
budhistický chrám v areálu
pohled zeshora na pagody
Druhý den ráno jsem se probudila do krásného slunného dne. Měla jsem ještě celý půl den čas, protože letadlo zpátky do Kantonu odlétalo až ve 4 odpoledne. Vydala jsem se proto k nějvětší a nejznámnější památce města - Chrám Matky bohyně Žluté řeky. Jen jsem trochu nepochopila systém, protože tam nejela žádná veřejná doprava a musela jsem tudíž jít asi 5km pěšky, což mi vůbec nevadilo - procházka kolem Žluté řeky stála za to.
Žlutá řeka je opravdu "žlutá"
plovoucí most přes Žlutou řeku
Žlutá řeka byla větší zážitek, než jsem čekala
bronzová socha bohyně Matka Žluté řeky naprosto megalomanská
Chrám bohyně matky Žluté řeky
pohled zeshora na Žlutou řeku
pohled zeshora na Žlutou řeku
pohled zeshora na Žlutou řeku
Zpátky jsem se nechala dovést taxíkem a pak už zbýval jen transfer na letiště. V hotelu mě vyzvedlo auto organizátora a vyrazili jsme. Bylo to hrozně vtipné, protože řidič se se mnou snažil domlouvat posunkovou řečí. Nenechala jsem ho trápit dlouho a relativně plynulou čínstinou jsem mu odpověděla, ten pohled v jeho očích byl k nezaplacení - naprostý "ice break". Celou cestu na letiště jsme si povídali a ještě jsme zastavili koupit místní čaj. Když jsem vystupovala, tak mi řekl, že jsem první cizinka, se kterou se mohl bavit, protože umím čínsky a proto mě má rád. To mě hrozně potěšilo.
odjíždím na letiště v autě "leading car"
rozhodně jeden z mých oblíbených řidičů

Jediným škraloupem na celé akci bylo to, že letadlo zpátky mělo skoro dvě hodiny zpoždění a přijela jsem domů hluboko po půlnoci velmi unavená, ovšem plná zážitků na celý život.

Instagram Feed

Instagram