Přeskočit na hlavní obsah

Zajímavé

Jednou nohou v Tibetu - část 2. - Historické město Lijiang

Další mezizastávkou na cestě k hranicícm Tibetu bylo Lijiang s překrásným historickým centrem.

Noční vlak přijel na čas a tak jsem se v 7 hodin ráno za svitu vycházejícího Slunce ocitla na vlakovém nástupišti. Do města to bylo jen asi 10 minut pěšky. Rána mám hrozně ráda, nejvíc ty okamžiky, kdy celé město ještě spí a já se můžu procházet bez davu lidí. To byla asi nejkrásnější část celého pobytu v Lijiangu - "to" ráno, než otevřou trhy a obchody, bez lidí a zmatku ... ten klid


Městečko je na seznamu UNESCO, takže jsem očekávala opravdu spoustu turistů, ale nakonec se ukázalo, že to nebude tak horké. Celý den jsem strávila procházením se po malých uličkách historického města a odpoledne se vydala do nedalekého parku, odkud byl překrásný pohled na nedalekou horu Jade Dragon Snow Mountain, jejíž vrchol leží v nadmořské výšsce skoro 5600 m.
V oblasti kolem města Lijiang také žije jedna z 56 uznávaných národnostních menšin v Číně a to Nasiové (Naxi). Řemesla mě zas až tolik nelá…

Ultimátní zkušenost - cross country 30km s cílem na Velké Čínské zdi

Aby těch závodů v dubnu nebylo málo, tak ještě ani neopadly emoce z půl maratonu a na telefon mi přišla zpráva od kolegy: "Hej, Kristýno, mám jeden voucher na 30km cross country běh na Čínské zdi. Je to v neděli. Chceš jet?" Neváhala jsem ani vteřinu a odepsala, že to je jasná věc, že chci - závod na Čínské zdi je můj sen, co jsem přijela do Číny, jenže startovné na tenhle typ závodů jsou hrozně drahé. Voucher v hodnotě 880RMB (cca 3500Kč) byl sponzorovný firmou Jabbra. Jediná jejich podmínka byla, že musím běžet v tričku s jejich logem ... hm, ok, to myslím zvladnu :)
V den závodu jsme s kolegy vyrazili velmi brzo ráno, v ceně voucheru byla totiž i snídaně, kterou jsme nechtěli zmeškat. Start i cíl závodu byl v luxusním rekreačním resortu poblíž Čínské zdi.
Start závodu
Před závodem jsem byla trochu nervózní, můj první cross country běh v životě s několika dlouhými kopci, které musím pokořit. Absolutně jsem neměla tušení, jak se takové závody běhají a jestli jsem vůbec schopná to fyzicky zvládnout a hlavně NEZTRATIT SE! Pro všechny případy jsem si s sebou vzala telefon, i když zásadně běhám bez telefonu. Na start závodu se postavilo cca 300 lidí.
profil tratě

Pak závod odstartoval a já věděla, že hned na začátku mě čeká masakr výběh do kopce. Ze začátku jsem se snažila běžet, ale pak jsem přešla do chůze, držela jsem se rad, že je lepší do kopců jít než běžet a navíc do cíle zbývalo stále kolem 28km. V půlce kopce na mě kdosi volal, že jsem zatím 4. žena, říkala jsem si, no jo, zatím, připadala jsem si, že se do toho kopce opravdu plazím přímo šnečím tempem. A také netrvalo dlouho a zaregistrovala jsem, že mě právě jedna žena předběhla ...
Když jsem se konečně vyškrábala na vrchol kopce, rozhlédla jsem se, zastavila se, abych chytila dech a udělala si pár fotek, bylo mi všechno jedno a užívala jsem si ten výhled ...
Pohled z prvního vrcholu - v dálce Čínská zeď Badaling
Pak následoval první "checkpoint" a seběh dolů. Běh z kopce byl ještě náročnější než nahoru. Musela jsem hodně brzdit, protože jsem běžela v botách na silnici, klouzalo to a musela jsem dávat pozor, abych nezakopla o nějaký kořen v lese ...

Pak následoval rovný úsek údolím po silnici asi 7km, pak jsme odbočili na polní cestu a běželi střídavě polem a malými vesničkami, kde jsme budili poměrně velký rozruch. Strašně jsem si to užívala, běželo se mi výborně, běžela jsem sama, žádné davy lidí, nikdo nikde a kilometry ubíhaly strašně rychle, bylo pořád na co koukat.


Na 15. km jsem doběhla a předběhla jednu běžkyni. Říkala joo super, teď už to jen udržet. Kolem 17. km jsme začali zase stoupat do kopce. Přešla jsem na strategii indiánského běhu, cítila jsem se výborně, což ještě umocnilo to, že jsem začala předbíhat i chlapy, někteří to s nelibostí nesli :-)
Na 20. km jsem se podívala za sebe a viděla, že široko daleko nikdo není a uvědomila si, že teď nemusím nikam chvátat, tenhle závod vůbec není o čase, ale jen o tom dostat se do cíle. Na další občerstvovací stanici jsem zastavila, v klidu se napila, snědla banán a prohodila pár čínských slov s dobrovolníky, kteří byli doslova nadšení, že se s nimi ta cizinka baví :-)
Při seběhu z druhého vrcholu jsem zahlédla turistickou ceduli, která mě donutila zastavit, vrátit se a vyfotit si ji, protože další šance už nebude. Další dva kilometry jsem v duchu přemýšlela, čí to údolí asi může být ...

Pak přišel 26. km a poslední občerstvovací stanice. Do cíle zbývají poslední 4km. Trochu mně přišlo líto, že už ten závod končí ... Pak přišly poslední dva kilometry, dva kilometry stoupání na čínskou zeď, to byl absolutní masakr. Příkrý kopec nahoru po kamenech. Vyšplhat poslední kilometr nahoru mi trvalo snad 15 minut, ale všichni mě tam povzbuzovali a křičeli na mě, že jsem čtvrtá žena, jak je to super ... a pak to přišlo - Čínská zeď - posledních 800 m do cíle a euforie. Skutečně. Doběhla jsem jako čtvrtá žena a celkově 21. v čase 3 hodiny a 25 minut a co víc - na svoje kolegy jsem v cíli čekala víc než hodinu ... Byl to prostě vydařený den :)
závěrečné stoupání na Čínskou zeď




 A na závěr ještě několik statistik ze Stravy:

Strava Feed

Instagram Feed

Instagram