Jak jsem byla pozvaná mezi elitní atlety do Wuhanu ...

července 12, 2016

Jak jsem byla pozvaná mezi elitní atlety do Wuhanu ...

Maraton ve Wuhanu se běžel 10. dubna (ano, uznávám, že je to trochu ostuda psát o něm až nyní, ale lepší pozdě než vůbec). Tak tedy zpátky do Wuhanu. Byl to první ročník MEZINÁRODNÍHO maratonu tam a aby se mohl pyšnit známkou mezinárodního, tak se stalo to, že organizátoři sháněli cizince na startovní listinu s tím, že jsou ochotni zaplatit vnitrostátní letenku, ubytování v pětihvězdičkovém hotelu na 2 noci a buffet po celou dobu pobytu.

Bylo úplně jedno, jestli ten maraton doběhnete nebo ne, hlavní bylo, že se musíte ukázat na startu mezi elitními atlety v první řadě ... Tak jsem tedy jela. Odlétala jsem v pátek večer.

Po příletu na nás na letišti čekali dobrovolníci, kteří nás přivítali a odvezli do hotelu. Jeden z nejluxusnějších hotelů ve městě a navíc umístěn přímo v cíli závodu.
Při registraci v hotelu jsme dostali ještě rozpis, jaký je program, který byl následující:

Sobota

snídaně formou buffetu
9:00 technický meeting a výdej startovního setu
10:00 - 12:00 prohlídka tratě
odpoledne volno
20:00 - odevzdání vlastních nápojů (toho se zúčastnili jen běžci z Keni, my ostatní jsme vlastní nápoje se jménem nevyráběli :)

Neděle:

5:00 - 5:30 snídaně
5:30 odjezd na start
7:30 start závodu
10:00 vyhlášení vítězů (tady jsem si tak v duchu pomyslela, že touhle dobou budu sotva v půlce závodu a bude již vyhlášení vítezů, které nejspíš tedy zmeškám)
11:00 dopingová kontrola (tu také zřejmě zmeškám, pořád budu na trati - haha)

V sobotu ráno jsme tedy vstali, doslova se přejedli na snídani a v 9 hodin začal technický meeting, nikdo kromě Keňanů jsme netušili, co takový technický meeting obnáší. Byla to defacto prezentace a rozbor tratě včetně informací kolik bere vítěz peněz. Mimochodem, pokud vítěz doběhne do 2:08, bere 50 tisíc USD. Lákavá nabídka, že? Po skončení meetingu nám ještě rozdali startovní balíček s číslem a tričkem a mohlo se vyrazit na prohlídku tratě autobusem, takový defacto sightseeing. Byl poměrně hustý provoz, takže najezdit 42km po městě trvalo něco přes 3 hodiny nakonec. V autobuse jsme žertovali s Afričany, že oni to zítra poběží daleko rychleji než my to teď jedeme autobusem. Zbytek dne jsme pak trávili na hotelu nebo v hotelovém buffetu, byl opravdu výborný :-)

V neděli přišel den D. Budík zvonil v nekřesťanskou hodinu ve 4:15 a začala příprava na závod, hlavně se nepřejíst na snídani, že? Jenže kdo by odolal ... Následoval přesun na start. Opět v doprovodu dobrovolníků jsme byli odvedeni do prostoru pro elitní atlety. Zvláštní pocit, my jsme si to užívali, ale na opravdových profesionálech bylo vidět, že nervozita stoupá, kdepak by nestoupala, když je ve hře 50 tisíc USD. Každopádně bylo velmi zajímavé sledovat, jak to celé funguje, jak se rozcvičují a tak ... 10 minut před startovním výstřelem nás přivedli na start. Ano, startovala jsem z první řady hned vedle Afričanů ... ehm, po výstřelu jsem je viděla cca 20 metrů a pak až na hotelu na obědě po závodě.

Padl startovní výstřel a já si říkala, ať hlavně nepřepálím začátek, jenže ty endorfíny vás tak napumpují, že první kilometr jsem běžela za 4:50 a další dva kolem 5 minut na km, vduchu jsem si nadávala, že ještě musím uběhnout dalších 40km a že se nemůžu odrovnat hned na začátku. Pak jsem výrazně zpomalila. Běželo se poměrně dobře, jen byla velmi vysoká vlhkost vzduchu. Lidé fandili kolem trati a neustále jsem jen slyšela slovo "laowai", což znamená cizinec, něco v tom smyslu jako "Heleď podívej, to je cizinec!" ... jako kdybychom byli nějaký jiný druh lidí nebo co :-)

Do cíle jsem doběhla v čase kolem 4 hodin a 3 minut, nebylo to sice pod 4 hodiny, ale spokojenost velká, bylo dusno, vlhko a teplo .... a pak vypuklo šílenství, v hotelová hala byla nacpaná Číňany, kteří se za každou cenu chtěli vyfotit s cizincem ... představte si, že doběhnete po 4 hodinách maraton, jste uřícení, zpocení, unavení a teď za vámi chodí Čínaně a chtějí se s vámi fotit a ještě vám říkají, jak jste cool! Vrcholem celé akce selfíček a různých zvláštních kompozic byla holčina, která nám přikreslila Mickey Mouse uši a nos na tu fotku! Než jsem se probojovala k výtahu, trvalo to víc než 20 minut a určitě jsem se musela vyfotit s více než 30 lidmi. Proč? Defacto jen proto, že jsem cizinka ... kdybych aspoň běhala rychle ... ale nemůžu si v žádném případě stěžovat, všichni byli moc hodní a milí a starali se o nás, abychom měli to největší pohodlí ...

Odpoledne po cestě zpátky na letiště jsem měla to štěstí, že jsem seděla vedle jedné z Keňanek, dali jsme se do řeči a celkem jsem ji vyzpovídala o tom, jak trénují u nich v Keni, ale o tom bude další článek ... a mimochodem, zjistili jsme, že jsme běželi spolu jeden závod v Praze - 5km běh pro ženy v rámci Grand Prix. Ona tenkrát elitní atlet (žádné překvapení) a já na konci davu někde ... To jen v Číně si můžu hrát na elitu (vtip) :-)