Přeskočit na hlavní obsah

Zajímavé

Jedno jaro v Himalájích - cesta k posvátným vodopádům

Noc v Himalájích, vesničce Yubeng, byla sice chladná, ale klidná, vlastně jsem usnula, ani nevím jak, a probudila se až ráno, možná tím řidkým vzduchem a nebo prostě tím, že po západu Slunce se nedá nic moc dělat, když člověk cestuje sám. Těšila jsem se na další krásný den, ale opak byl pravdou - probudila jsem se do pochmurného počasí. Obávala jsem se, že celý trek ke svatým vodopádům odpískáme, ale Tashi mě ujistil, že určitě jdeme. Skvěle!
Jestli je něco, na co si v životě potrpím, tak jsou to snídaně a ráda vstanu o půl hodiny dříve, abych mohla v klidu posnídat. Na dovolené si na tom zakládám ještě víc a pokaždé chci snídat to, co snídají místní. Posnídali jsme tedy typickou tibetskou snídani - baba chléb a čaj s jačím máslem a vydali se na cestu.
Ze začátku jsme šli po rovině nebo do mírného kopce, cesta byla lemovaná barevnými vlaječkami a jak jsme stoupali výš a výš, tak se déšť začal měnit ve sníh. Byl začátek dubna, všude kvetly rododendrony a do toho sněžilo. Celkem mě to z…

Závod v srdci Pekingu ... již podruhé

O tom, jak jsem běžela 10km závod v srdci Pekingu jsem psala již loni, viz příspěvek Běžela jsem závod v srdci Pekingu ... co se neměřil a letos jako řádný mazák jsem se chtěla přihlásit znovu.

Za rok se změnilo spoustu věcí, poznala jsem víc lidí, víc běžců a móda běhání dorazila i do Číny, takže máme u nás v práci běžecký klub a dokonce jsou rezervované nějaké peníze na sponsoring registračních poplatků.

Těšila jsem se, protože se nás na 10 km trať přihlásilo asi 5 lidí, těšila jsem se, že konečně nepůjdu sama a po závodě, že se všichni sejdeme a společně zajdeme na oběd nebo pozdní snídani. Jenže ouha, všechno bylo jinak ... při vyzvedávání startovního balíčku se stala chyba - místo startovního setu na 10 km, jsem vyfasovala startovní set na 5 km. Po důvodu jsem se raději nepídila, uvnitř jsem byla i celkem ráda, že poběžím "dětskou" trať, předpověď počasí totiž hlásila vedro, i když byl teprve konec dubna. Takže jsem na závodě s názvem Bejing Long Distance Running Festival běžela vzdálenost 5 km ... aneb Vítejte v Číně, nevadí, že to nedává smysl, hlavně, že název je cool :)

Nicméně moje představa o tom, jak si závod s kolegy užijeme dohromady, se rozplynula jak pára nad hrncem, protože oni všichni běželi 10 km, takže jsem opět na startovní čáře stála sama a do v cíli mě nikdo nečekal - ne proto, že jsem tak rychlá, ale protože cíl pro 10 a 5 km byl jinde.

I když se závod oficiálně neměřil, protla jsem pomyslnou cílovou pásku v čase 27:20. Byla jsem spokojená, udržela jsem celou dobu tempo 5:30 min/km a cíli jsme každý navíc dostali krásnou památeční medaili, což, jak jsem později zjistila, byl další FAIL, protože medaile byly určeny jen pro závodníky na 10 km, ale protože závodníci na 5 km doběhli do cíle dříve (někteří ano), sebrali medaile závodníkům na 10 km, resp. pořadatel je začal rozdávat, a na ty poslední na trati 10 km už nezbylo, což vyvolalo velkou vlnu nevole. Pochopitelně! Ja bych se o svou medaili taky prala :) Nakonec organizátor přislíbil, že medaile nechá dovyrobit a rozdá je dodatečně po závodě ... a pak žili všichni šťastně až do smrti :)
start závodu opět na Náměstí Nebeského Klidu (Tiananmen)
předstartovní atmosféra na trati 5km
za pár minut se vyběhne
relax v cíli - test nových kompresních podkolenek se osvědčil
spokojenost s časem 27:20
památeční medaile

Instagram Feed

Instagram