Přeskočit na hlavní obsah

Zajímavé

Jedno jaro v Himalájích - cesta na hranice s Tibetem

Posledních pár měsíců v Číně bylo velmi náročných a velmi intenzivních, ani jsem pořádně nestihla vstřebat všechny ty zážitky ... Mým velkým snem je jednou podniknout výpravu do Himalájí, vidět Everest a zažít si vysokohorskou nemoc ...

První týden v dubnu byly v Číně dva dny volna, využila jsem příležitosti a vzala jsem si pár dní neplaceného volna a vydala se za dobrodužstvím do Himalájí. Sama. Moje cesta vedla do provincie Yunnan, do Tibetské autonomní oblasti Deqen s několika denní zastávkou ve městě Shangri-la.

Tibetská autonomní oblast Deqen je sice Tibet, ale administrativně spadá do provincie Yunnan, takže se tam člověk může vydat bez povolení.



Najala jsem si Tibetského průvodce i s autem. Jmenoval se Tashi Dhandrup - malý drobný chlapík, vážící sotva 50kg (méně než já), ale s obrovským srdcem a západním myšlením, od první chvíle jsem věděla, že tenhle výlet bude stát za to.

Čínským džípem značky GreatWall jsme se vydali na 5hod cestu z města Shangri-la do Deqenu, kde začínají…

Velká Čínská zeď: Od Černého draka k Vodní bráně

Konečně! Po několika měsících jsme se opět vydali na Velkou čínskou zeď, tentokrát byla naplánována část od Černého draha (青龙桥 QingLongQiao) k Vodní bráně (水关 ShuiGuan). Tahle část Velké čínské zdi se nachází nedaleko nejznámnější části Badaling, kam jezdí pravidelné linky vlaků, takže i my jsme zvolili tenhle způsob dopravy.

Sraz jsme měli na vlakovém nádraží Peking - Sever (北京北站 - BeijingBeiZhan) v 7:20, což pro mě znamenalo vstávat v 5:30, pro člověka, co rád spí, je to vražedná kombinace. Vlak vyjel na čas, cesta na Badaling trvá kolem hodiny a lístek stojí 6 yuanů, asi 20 Kč.
Vyrážíme vlakem na čínskou zeď
Z vlaku jsme vystoupili po hodině, byla hrozná zima, foukal studený vítr a teplota vzduchu se pohybovala kolem -11°C. Na druhou stranu byla azurově modrá obloha a svěží vzduch.

První destinace našeho výletu byla železniční stanice Qinglongqiao tratě z Pekingu do Zhangjiakou, která byla postevená v roce 1905 jako první v Číně bez asistence zahraničních inženýrů. Jedná se o tzv. úvraťovou stanici a byla navržena známým čínským inženýrem Zhan Tianyou.  Tohle místo na mě dýchlo zvláštním kouzlem historie.
Po prohlídce stanice jsme se vydali konečně  na čínskou zeď (dírou v plotě ...haha). První úsek byl poměrně prudký, takže jsme víceméně lezli všichni po čtyřech, ale nějak se nahoru dostat musíme, ne? :)
cesta na vrchol vede strmě vzhůru
Když jsme se vyškrábali nahoru, otevřel se nám nádherný výhled po okolí. Cesta se pak vlnila nahoru a dolů, byl nádherný zimní mrazivý den, jen jsem opět podcenila oblečení, tentokrát mi nemrzly nohy, ale ruce, ale fest, v duchu jsem si říkala, že ty rukavice, co jsem si koupila do Harbinu a leží doma ve skříni, jsou tam hodně platné ... :)
pohled z čínské zdi, dole je vidět železniční stanice (viz. výše)

Na zdi jsme strávili asi 3.5 hodiny, došli jsme na část, která se nazývá Vodní brána (水关 ShuiGuan), kde jsme se přimíchali k platícím návštěvníkům, protože takhle část je otevřená pro veřejnost. Osobně moc tyhle veřejné části zdi nemám ráda, je tam většinou spoustu lidí, uměle postavená zábradlí, zeď tak ztrácí svoji autentičnost, není nad to se procházet po neveřejných, ale také zakázaných částech zdi (mnohdy opravdu ruinách), kde většinou nepotkáte ani živáčka.

Protože vlak do Pekingu jel až za dvě hodiny, rozhodli jsme se, že pojedeme autobusem. Na dálnici byla trochu zácpa, takže cesta trvala skoro 2 hodiny. Celí vymrzlí jsme pak společně šli na večeři. Dát si k večeři hotpot (xiabu xiabu) byl naprosto vynikající nápad, hotpot patří mezi moje oblíbená jídla a navíc se člověk opravdu zahřeje :)
Xiabu Xiabu hotpot
 Byla jsem tak strašně unavená a vymrzlá, že jsem přišla domů, dala si horkou sprchu a usnula nebylo ještě ani 9 hodin večer. Oči jsme otevřela po téměř 11 hodinách spánku, spalo se mi jako už dlouho ne :)

Instagram Feed

Instagram