Konečně! Po několika měsících jsme se opět vydali na Velkou čínskou
zeď, tentokrát byla naplánována část od Černého draha (青龙桥 QingLongQiao)
k Vodní bráně (水关 ShuiGuan). Tahle část Velké čínské zdi se nachází
nedaleko nejznámnější části Badaling, kam jezdí pravidelné linky vlaků,
takže i my jsme zvolili tenhle způsob dopravy.
Sraz
jsme měli na vlakovém nádraží Peking - Sever (北京北站 - BeijingBeiZhan) v
7:20, což pro mě znamenalo vstávat v 5:30, pro člověka, co rád spí, je
to vražedná kombinace. Vlak vyjel na čas, cesta na Badaling trvá kolem
hodiny a lístek stojí 6 yuanů, asi 20 Kč.
 |
| Vyrážíme vlakem na čínskou zeď |
Z vlaku jsme vystoupili po hodině, byla hrozná zima,
foukal studený vítr a teplota vzduchu se pohybovala kolem -11°C. Na
druhou stranu byla azurově modrá obloha a svěží vzduch.
První
destinace našeho výletu byla železniční stanice Qinglongqiao tratě z
Pekingu do Zhangjiakou, která byla postevená v roce 1905 jako první v
Číně bez asistence zahraničních inženýrů. Jedná se o tzv.
úvraťovou stanici a byla navržena známým čínským inženýrem Zhan Tianyou. Tohle místo na mě dýchlo zvláštním kouzlem historie.
Po
prohlídce stanice jsme se vydali konečně na čínskou zeď (dírou v plotě
...haha). První úsek byl poměrně prudký, takže jsme víceméně lezli
všichni po čtyřech, ale nějak se nahoru dostat musíme, ne? :)
 |
| cesta na vrchol vede strmě vzhůru |
|
Když jsme se vyškrábali nahoru, otevřel se nám
nádherný výhled po okolí. Cesta se pak vlnila nahoru a dolů, byl
nádherný zimní mrazivý den, jen jsem opět podcenila oblečení, tentokrát
mi nemrzly nohy, ale ruce, ale fest, v duchu jsem si říkala, že ty
rukavice, co jsem si koupila do Harbinu a leží doma ve skříni, jsou tam
hodně platné ... :)
 |
| pohled z čínské zdi, dole je vidět železniční stanice (viz. výše) |
Na
zdi jsme strávili asi 3.5 hodiny, došli jsme na část, která se nazývá
Vodní brána (水关 ShuiGuan), kde jsme se přimíchali k platícím
návštěvníkům, protože takhle část je otevřená pro veřejnost. Osobně moc
tyhle veřejné části zdi nemám ráda, je tam většinou spoustu lidí, uměle
postavená zábradlí, zeď tak ztrácí svoji autentičnost, není nad to se
procházet po neveřejných, ale také zakázaných částech zdi (mnohdy
opravdu ruinách), kde většinou nepotkáte ani živáčka.
Protože
vlak do Pekingu jel až za dvě hodiny, rozhodli jsme se, že pojedeme
autobusem. Na dálnici byla trochu zácpa, takže cesta trvala skoro 2
hodiny. Celí vymrzlí jsme pak společně šli na večeři. Dát si k večeři
hotpot (xiabu xiabu) byl naprosto vynikající nápad, hotpot patří mezi
moje oblíbená jídla a navíc se člověk opravdu zahřeje :)
 |
| Xiabu Xiabu hotpot |
Byla jsem tak strašně unavená a vymrzlá, že jsem
přišla domů, dala si horkou sprchu a usnula nebylo ještě ani 9 hodin
večer. Oči jsme otevřela po téměř 11 hodinách spánku, spalo se mi jako
už dlouho ne :)
Po
prohlídce stanice jsme se vydali konečně na čínskou zeď (dírou v plotě
...haha). První úsek byl poměrně prudký, takže jsme víceméně lezli
všichni po čtyřech, ale nějak se nahoru dostat musíme, ne? :)
