Přeskočit na hlavní obsah

Zajímavé

Kanton! Tak jsem tady ... aneb sociální experiment v praxi

Budou to již 3 měsíce, co jsem se přestěhovala do Kantonu a také 3 měsíce, co jsem nenapsala nic na blog, bylo potřeba nejdříve tu velkou změnu vstřebat.

Změna práce není snadná a když k tomu přibyde ještě stěhování, navíc v Číně, člověk má plnou hlavu starostí. Když je člověk na to všechno sám, nemůže se na nikoho spoléhat, musí všechno vyřešit sám, je to psychicky hodně náročné. Naštěstí moje největší opora je moje báječná sestra. Přiznám se, že jsem to ne úplně dobře nesla, obzvlášť ten první měsíc byl náročný, téměř každý den jsme si volaly, a abychom odlehčily celou situaci, začaly jsme to moje působení tady nazývat "sociálním experimentem" - a najednou se celé to napjetí, které ve mně bylo, vytratilo - prostě jen na sobě provádím zajímavý sociální experiment.

Když člověk přijde z mezinárodní, multikulturní firmy do ryze čínské společnosti, je to ohromný šok, co se firemní kultury týče, způsobem práce a přístupu k práci a životu. Jedna veselá příhoda - hned druhý den, c…

Letím na měsíc ... domů

Právě sedím na letišti a čekám na boarding do letadla směr Mnichov, v duchu si představuji, že již za 10 hodin budu doma, resp. v Mnichově, což je do Postřekova jakoby kamenem dohodil. Pořád tomu nějak nemůžu uvěřit, vždyť jsem do Číny sotva přijela. Přemýšlím, jaké to po 14 měsících vlastně bude...
  • marně vzpomínám, kdy jsem naposledy jedla příborem ... opravdu si nemůžu vzpomenout!
  • nedávno jsem se přistihla, jak přemýšlím, kdy budu jezdit v Praze ráno do práce a pak mi došlo, že klidně můžu jet v půl deváté a vejdu se do prvního metra, co přijede a nebudu mít na sobě nalepené lidi ze všech stran
  • budu rozumnět, co lidé kolem mě říkají a lidé kolem mě budou rozumnět, co říkám já, takže si musím dávat pozor a nekomentovat všechno nahlas
  • budu si moc přečíst všechny nápisy, což je jisté míry nuda ...
  • budu si moct objednat v restauraci, aniž bych si před tím dělala v duchu připravu, jak se to vlastně řekne
  • nesmím se všude cpát a nepokřikovat na servírky v restauraci
  • nesmím srkat a mlaskat u jídla, polévku musím sníst jako první, a také kosti se nehází pod sebe na zem!
  • musím si dávat pozor neříkat do telefonu "wei", když mi někdo bude telefonovat
  • těším se, že si budu moct dát třeba dvě, tři piva nebo skleničky vína a nikomu to nepřijde divné a nevyvolá to obdiv, kolik alkoholu jsem schopná vypít :)
  • těším se, jak si půjdu zaběhat do lesa
Ale už teď vím, že mi Peking bude chybět, ten zmatek a ruch kolem. Vím, že se budu těšit zase zpátky.

Strava Feed

Instagram Feed

Instagram