Přeskočit na hlavní obsah

Zajímavé

Jednou nohou v Tibetu - část 2. - Historické město Lijiang

Další mezizastávkou na cestě k hranicícm Tibetu bylo Lijiang s překrásným historickým centrem.

Noční vlak přijel na čas a tak jsem se v 7 hodin ráno za svitu vycházejícího Slunce ocitla na vlakovém nástupišti. Do města to bylo jen asi 10 minut pěšky. Rána mám hrozně ráda, nejvíc ty okamžiky, kdy celé město ještě spí a já se můžu procházet bez davu lidí. To byla asi nejkrásnější část celého pobytu v Lijiangu - "to" ráno, než otevřou trhy a obchody, bez lidí a zmatku ... ten klid


Městečko je na seznamu UNESCO, takže jsem očekávala opravdu spoustu turistů, ale nakonec se ukázalo, že to nebude tak horké. Celý den jsem strávila procházením se po malých uličkách historického města a odpoledne se vydala do nedalekého parku, odkud byl překrásný pohled na nedalekou horu Jade Dragon Snow Mountain, jejíž vrchol leží v nadmořské výšsce skoro 5600 m.
V oblasti kolem města Lijiang také žije jedna z 56 uznávaných národnostních menšin v Číně a to Nasiové (Naxi). Řemesla mě zas až tolik nelá…

Letím na měsíc ... domů

Právě sedím na letišti a čekám na boarding do letadla směr Mnichov, v duchu si představuji, že již za 10 hodin budu doma, resp. v Mnichově, což je do Postřekova jakoby kamenem dohodil. Pořád tomu nějak nemůžu uvěřit, vždyť jsem do Číny sotva přijela. Přemýšlím, jaké to po 14 měsících vlastně bude...
  • marně vzpomínám, kdy jsem naposledy jedla příborem ... opravdu si nemůžu vzpomenout!
  • nedávno jsem se přistihla, jak přemýšlím, kdy budu jezdit v Praze ráno do práce a pak mi došlo, že klidně můžu jet v půl deváté a vejdu se do prvního metra, co přijede a nebudu mít na sobě nalepené lidi ze všech stran
  • budu rozumnět, co lidé kolem mě říkají a lidé kolem mě budou rozumnět, co říkám já, takže si musím dávat pozor a nekomentovat všechno nahlas
  • budu si moc přečíst všechny nápisy, což je jisté míry nuda ...
  • budu si moct objednat v restauraci, aniž bych si před tím dělala v duchu připravu, jak se to vlastně řekne
  • nesmím se všude cpát a nepokřikovat na servírky v restauraci
  • nesmím srkat a mlaskat u jídla, polévku musím sníst jako první, a také kosti se nehází pod sebe na zem!
  • musím si dávat pozor neříkat do telefonu "wei", když mi někdo bude telefonovat
  • těším se, že si budu moct dát třeba dvě, tři piva nebo skleničky vína a nikomu to nepřijde divné a nevyvolá to obdiv, kolik alkoholu jsem schopná vypít :)
  • těším se, jak si půjdu zaběhat do lesa
Ale už teď vím, že mi Peking bude chybět, ten zmatek a ruch kolem. Vím, že se budu těšit zase zpátky.

Strava Feed

Instagram Feed

Instagram