Přeskočit na hlavní obsah

Zajímavé

Jednou nohou v Tibetu - část 2. - Historické město Lijiang

Další mezizastávkou na cestě k hranicícm Tibetu bylo Lijiang s překrásným historickým centrem.

Noční vlak přijel na čas a tak jsem se v 7 hodin ráno za svitu vycházejícího Slunce ocitla na vlakovém nástupišti. Do města to bylo jen asi 10 minut pěšky. Rána mám hrozně ráda, nejvíc ty okamžiky, kdy celé město ještě spí a já se můžu procházet bez davu lidí. To byla asi nejkrásnější část celého pobytu v Lijiangu - "to" ráno, než otevřou trhy a obchody, bez lidí a zmatku ... ten klid


Městečko je na seznamu UNESCO, takže jsem očekávala opravdu spoustu turistů, ale nakonec se ukázalo, že to nebude tak horké. Celý den jsem strávila procházením se po malých uličkách historického města a odpoledne se vydala do nedalekého parku, odkud byl překrásný pohled na nedalekou horu Jade Dragon Snow Mountain, jejíž vrchol leží v nadmořské výšsce skoro 5600 m.
V oblasti kolem města Lijiang také žije jedna z 56 uznávaných národnostních menšin v Číně a to Nasiové (Naxi). Řemesla mě zas až tolik nelá…

Suma sumárum - první rok v Číně

Už je to přesně rok, co jsem přijela do Číny. Byly Vánoce 2013 a já si doma balila  kufr plná očekávání, co rok 2014 přinese. Pamatuji si to velmi dobře, byl Druhý svátek vánoční a já odjížděla na letiště do Prahy, odkud mě letadlo s epickým názvem Jurij Gagarin odvezlo do Moskvy a poté do Pekingu. Tady jsem přistála 27. prosince ráno. Byl chladný sluneční den ... A tak to celé začalo.

I když se mi teď zdá, že rok 2014 měl hořko-sladkou příchuť, obzvlášť konec roku, tak po čase si člověk bude pamatovat jen to hezké, myslím, že se tomu říká vzpomínkový optimismus.

Za uplynulý rok jsem procestovala kus Číny, naučila se asi 1000 čínských znaků, naběhala přes 300 km a poznala spoustu nových lidí, někteří z nich pro mě skutečně znamenají mnoho.

Trochu hořkou příchuť dostal povedený rok na samém konci. Poznala jsem člověka, který mě dokázal okouzlit od první chvíle. Bohužel to byla jen hra, která po měsíci skončila mým zlomeným srdcem. Ale i takový je život, člověk nemůže jen vyhrávat a být pořád šťastný.

Teším se však, co rok 2015 přinese nového. Už za 14 dní pojedou do města Harbin, kde se koná asi nejslavnější festival ledu na světě. Je tam postavené celé město z ledu. Teším se moc, jen doufám, že ve 20 stupňovém mrazu přežiji :)

Na obrazcích jsou lidé Jiří, 建军 and Anastasia, kteří tady pro mě hodně znamenají a jsou mi oporou.




Strava Feed

Instagram Feed

Instagram