Přeskočit na hlavní obsah

Zajímavé

Jedno jaro v Himalájích - cesta k posvátným vodopádům

Noc v Himalájích, vesničce Yubeng, byla sice chladná, ale klidná, vlastně jsem usnula, ani nevím jak, a probudila se až ráno, možná tím řidkým vzduchem a nebo prostě tím, že po západu Slunce se nedá nic moc dělat, když člověk cestuje sám. Těšila jsem se na další krásný den, ale opak byl pravdou - probudila jsem se do pochmurného počasí. Obávala jsem se, že celý trek ke svatým vodopádům odpískáme, ale Tashi mě ujistil, že určitě jdeme. Skvěle!
Jestli je něco, na co si v životě potrpím, tak jsou to snídaně a ráda vstanu o půl hodiny dříve, abych mohla v klidu posnídat. Na dovolené si na tom zakládám ještě víc a pokaždé chci snídat to, co snídají místní. Posnídali jsme tedy typickou tibetskou snídani - baba chléb a čaj s jačím máslem a vydali se na cestu.
Ze začátku jsme šli po rovině nebo do mírného kopce, cesta byla lemovaná barevnými vlaječkami a jak jsme stoupali výš a výš, tak se déšť začal měnit ve sníh. Byl začátek dubna, všude kvetly rododendrony a do toho sněžilo. Celkem mě to z…

Suma sumárum - první rok v Číně

Už je to přesně rok, co jsem přijela do Číny. Byly Vánoce 2013 a já si doma balila  kufr plná očekávání, co rok 2014 přinese. Pamatuji si to velmi dobře, byl Druhý svátek vánoční a já odjížděla na letiště do Prahy, odkud mě letadlo s epickým názvem Jurij Gagarin odvezlo do Moskvy a poté do Pekingu. Tady jsem přistála 27. prosince ráno. Byl chladný sluneční den ... A tak to celé začalo.

I když se mi teď zdá, že rok 2014 měl hořko-sladkou příchuť, obzvlášť konec roku, tak po čase si člověk bude pamatovat jen to hezké, myslím, že se tomu říká vzpomínkový optimismus.

Za uplynulý rok jsem procestovala kus Číny, naučila se asi 1000 čínských znaků, naběhala přes 300 km a poznala spoustu nových lidí, někteří z nich pro mě skutečně znamenají mnoho.

Trochu hořkou příchuť dostal povedený rok na samém konci. Poznala jsem člověka, který mě dokázal okouzlit od první chvíle. Bohužel to byla jen hra, která po měsíci skončila mým zlomeným srdcem. Ale i takový je život, člověk nemůže jen vyhrávat a být pořád šťastný.

Teším se však, co rok 2015 přinese nového. Už za 14 dní pojedou do města Harbin, kde se koná asi nejslavnější festival ledu na světě. Je tam postavené celé město z ledu. Teším se moc, jen doufám, že ve 20 stupňovém mrazu přežiji :)

Na obrazcích jsou lidé Jiří, 建军 and Anastasia, kteří tady pro mě hodně znamenají a jsou mi oporou.




Instagram Feed

Instagram