V říjnu jsem svůj blog trochu zanedbávala, takže to je potřeba napravit. Tenhle příběh začíná trochu jako ty známé vtipy ... sejde se Čech, Američan a Angličan ... ale bylo to trochu jinak ... tedy poslední říjnový víkend se sešli Češka, Angličan a 2 Američané a vyrazili na dvoudenní výlet na posvátnou horu Tai neboli Taishan (泰山). Spolu s Angličanem to byl náš společný dárek k narozeninám, protože on má narozeniny o jeden den dříve než já.
Posvátná hora Tai leží v provincii Shandong a její vrchol se nachází v nadmořské výšce 1545 m. Je jednou z Pěti velkých posvátných hor v Číně a její význam je spojen se "zrozením Slunce", tzn. že pokud jdete na horu Tai, nesmíte zmeškat východ Slunce. Hora je i na seznamu UNESCO.
Rozhodli jsme se, že pojedeme rychlovlakem v sobotu ráno, vyjdeme na horu, přenocujeme a v neděli opět rychlovlakem zpět. Lístky na vlak jsem zajistila již 14 dní dopředu, protože jsou velmi brzo vyprodány. Tak moc ta hora populární je.
 |
| cestování rychlovakem je velmi pohodové |
Vlak odjížděl v půl deváté ráno a do města Tai'an (泰安) přijel o 2 hodiny později. V Pekingu panovalo šílené počasí, hodnoty smogu dosahovaly závratné výše 560 jednotek (60 je stanovený limit). Z okna vlaku nebylo vidět nic, všude kolem jen nažloutlé cosi. Ve skrytu duše jsem doufala, že v provincii Shandong (asi 500 km od Pekingu) to bude lepší.
 |
| hodnoty smogu v Pekingu dosahují závratných výšek |
A skutečně, když jsme vystoupili ve městě Tai'an, svítilo Slunce a bylo kolem 25 stupňů. Svojí lámanou čínštinou jsem se zeptala, odkud jede autobus, který nás doveze k místu, odkud se vychází. Nasedli jsme do autobusu K38 a vyrazili. Cesta trvala skoro hodinu. V autobuse jsme budili poměrně velkou pozornost, 3 obrovští chlapi mluvící zběsile rychle a hlasitě anglicky a já.
Na cestu jsme se vydali kolem poledne. Čekalo nás 8.5 km, nastoupat přes 1200 m a to celé po více než 6500 schodech. To jsme ovšem netušili ...
Ze začátku byla cesta pohoda, užívali jsme si krásný podzimní den plný sluníčka a teplotu kolem 25°C.
Druhá půlka cesty byla o poznání složitější. Schody byly čím dál tím naročnější a strmější. Ke konci jsem myslela, že už těch pár posledních schodů ani nevyjdu. Sedla jsem si a dívala se dolů. Bylo to nádherné, ale v duchu jsem si přála být už nahoře a mít to za sebou. Ne nadarmo se ta brána na vrcholu nazývá Jižní Nebeská Brána.
 |
| fotka je vypůjčená, ale takhle vypadá ta poslední a nejprudší část |
 |
| Schody doslova do nebe |
 |
| odpočinek a pohled dolů |
 |
| vrchol Nebeská brána - konečně |
Na vrchol jsme došli po 5.5 hodinách, unavení, hladoví a bez ubytování. Dokonale jsme si to načasovali, protože se začalo stmívat, takže jsme rychle hledali místo na pozorování západu Slunce. Západ Slunce byl fenomenální. Našli jsme krásné místo, kde nebyl nikdo!
 |
| západ Slunce |
|
Po západu Slunce se rychle ochladilo a my začali hledat vhodné místo k ubytování. K našemu údivu se na hoře nacházel jen hotel, kde se řekli cenu za noc 3000 yuanu, což je v přepočtu asi 10 tisíc Kč. To nepřipadalo v úvahu, takže jsme se rozhodli pro levnější variantu, kterou praktikovala většina - půjčit si za 90 yuanů vojenský kabát, spacák a karimatku a přespat venku. Těch pár hodin zvládneme a ráno stejně chceme vstát brzy na východ Slunce, proto tady jsme.
 |
| na vrcholu půjčovali vojenské kabáty |
 |
| spíme venku |
Noc byla náročná, ne že by mi byla zima, to ne, ale všude byl hrozný šrumec, lidé přicházeli na vrchol celou noc, povídali si nahlas a pouštěli muziku, takže to k představě o romantické noci pod hvězdami mělo dost daleko. Vstali jsme v 5 hodin ráno, otevřela oči, podívala se na nebe a tam svítilo souhvězdí Velké Medvědice. Vrátili jsme vypůjčené věci a k mému zděšení bylo všude spousta lidí, doslova hlava na hlavě. Všichni přišli běhěm noci a čekali na východ Slunce.
 |
| přelidněno v 5 hodin ráno |
Vydali jsme se na cestu, na místo, odkud se pozoruje východ Slunce se šlo další půl hodinu a jak jinak než po schodech. Všude byly davy lidí. Východ Slunce byl nádherný, ale nečekala jsem, že tento zážitek budu sdílet s deseti tisíci dalšími lidmi.
 |
| východ Slunce |
 |
| východ Slunce |
Když Slunce vyšlo vydali jsme se dolů, opět po těch schodech dolů. Cesta dolů byla stejně náročná jako cesta na horu, navíc hlava na hlavě, ale my jsme měli spoustu času, vlak do Pekingu odjížděl až v 5 hodin odpoledne.
Sešli jsme dolů asi ve 2 odpoledne, zašli na oběd do místní restaurace na rybu a pak se vydali na nádraží. Nasedli jsme do vlaku a já usnula, spala jsem tvrdě celé dvě hodiny, co jsme jeli do Pekingu, dokonce se mi i něco zdálo, tak jsem byla unavená. A přiznám se, že nohy mě bolely ještě další středu :)
