Přeskočit na hlavní obsah

Zajímavé

Jedno jaro v Himalájích - cesta na hranice s Tibetem

Posledních pár měsíců v Číně bylo velmi náročných a velmi intenzivních, ani jsem pořádně nestihla vstřebat všechny ty zážitky ... Mým velkým snem je jednou podniknout výpravu do Himalájí, vidět Everest a zažít si vysokohorskou nemoc ...

První týden v dubnu byly v Číně dva dny volna, využila jsem příležitosti a vzala jsem si pár dní neplaceného volna a vydala se za dobrodužstvím do Himalájí. Sama. Moje cesta vedla do provincie Yunnan, do Tibetské autonomní oblasti Deqen s několika denní zastávkou ve městě Shangri-la.

Tibetská autonomní oblast Deqen je sice Tibet, ale administrativně spadá do provincie Yunnan, takže se tam člověk může vydat bez povolení.



Najala jsem si Tibetského průvodce i s autem. Jmenoval se Tashi Dhandrup - malý drobný chlapík, vážící sotva 50kg (méně než já), ale s obrovským srdcem a západním myšlením, od první chvíle jsem věděla, že tenhle výlet bude stát za to.

Čínským džípem značky GreatWall jsme se vydali na 5hod cestu z města Shangri-la do Deqenu, kde začínají…

Roadtrip aneb cesta za dobrodružstvím

Můj kamarád je muslim a kromě toho, že nejí vepřové (psy a koně) a má spoustu holek, tak u něj nepozoruji žádné známky extrémismu nebo jiné "uchylky". Patří k etnické menšině Hui (čte se chuej), kteří se odlišují hlavně tím, že vyznávají Islám. Takže jsem pozvání jet s ním navštívit jeho rodné město neodmítla, předem mě však varoval, že chce trávit čas s rodinou a nebude mít na mě příliš moc času. Trochu jsem váhala, zda jet, ale žádný plán B jsem neměla a stejně bych někam jela - sama, takže by to vyšlo na stejno.

Vyrazili jsme v sobotu ráno v půl sedmé, čekala nás cesta autem necelých 1300 km. Museli jsme projet Pekingem, provincií Hebei, napříč provincií Vnitřní Mongolsko a konečná byla provincie Ningxia, konkrétně hlavní město Yinchuan (银川). Na výběr jsme měli ze dvou možností - jižní cesta nebo severní cesta. Jižní cesta vedla po dálnici směrem na Hongkong a severní cesta vedla po nejznámější dálnici G6, která vede do Tibetu a protíná i město Yinchuan, takže jakmile najedete na dálnici, jedete a sjedete až v Yinchuanu. Pohodlné, ale nevýhoda je, že tato dálnice je nejvytíženější, tudíž hustá doprava a dopravní zacpy.

Rozhodli jsme se, že pojedeme jižní cestou. Vydali se na cestu směrem na jih přes celé město. Když jsme se blížili k dálnici, doprava houstla a nakonec jsme uvízli v dopravní zácpě. Navíc dálnice byla zavřená z důvodu hustého smogu. Čekali jsme asi 30 minut, jestli ji otevřou nebo ne, všude panoval poměrně zmatek. Po půl hodině jsme to vzdali, obrátili se a jeli severní cestou. To však znamenalo, že se musíme vrátit přes celé město. Na severu Pekingu bylo počasí výrazně lepší, dálnice G6 byla otevřená, měli jsme štěstí. Bohužel jsme tímhle manévrem ztratili hodinu a půl času. Peking jsme opustili bylo asi 10 hodin dopoledne a před námi stále 1200 km.
opouštíme Peking
Cesta naštěstí ubíhala rychle, doprava byla minimální, až překvapivě. Nejvíc jsem se těšila, až budeme ve Vnitřním Mongolsku, příroda tam je nádherná. Na hranicích provincie Hebei a Vnitřního Mongolska, doprava trochu zhoustla, na dálnici se najednou objevilo spoustu obrovských nákladních aut vezoucí uhlí do továren, ale cesta ubíhala dobře.




 
Ve dvě odpoledne jsme zastavili na oběd na jednom parkovišti ve Vnitřním Mongolsku. Byla zima, kolem 0°C, svítilo Slunce a foukal svěží vítr. K obědu jsme si koupili instantní nudle, jak je v Číně zvykem, a  k tomu 3 vajíčka.
oběd na odpočívadle
Oba jsme byli unavení, přeci jen vstávat v 5 ráno je vražedná kombinace. Takže jsme se půl hodiny prospali v autě. No, popravdě, v BMW5 se spí dooost pohodlně :) Vyjeli jsme dál na cestu, ukazatel na dálnici signalizoval, že do Yinchuanu zbývá 850 km.

Kolem 5 hodiny večer se začalo stmívat my mohli sledovat nádherný západ Slunce ve Vnitřním Mongolsku mezi horami.


 
Cesta ubíhala čím dál tím pomaleji, oba jsme byli unavení. Do Yinchuanu jsme nakonec dorazili po 16 hodinách asi v 11 večer. Když jsme přijeli do hotelu, bylo asi půl dvanácté. Rozloučili jsme se a já se ubytovala. Dostala jsem nádherný pokoj ve 23. patře s překrásným výhledem na celé město. Ještě nikdy jsem ve čtyř hvězdičkovém hotelu nespala, takže to pro mě bylo něco neuvěřitelného.
výhled z hotelového pokoje - 23. patro
Byla jsem hrozně unavená, padla jsem do postele a usnula.

Instagram Feed

Instagram