Přeskočit na hlavní obsah

Zajímavé

Jednou nohou v Tibetu - část 2. - Historické město Lijiang

Další mezizastávkou na cestě k hranicícm Tibetu bylo Lijiang s překrásným historickým centrem.

Noční vlak přijel na čas a tak jsem se v 7 hodin ráno za svitu vycházejícího Slunce ocitla na vlakovém nástupišti. Do města to bylo jen asi 10 minut pěšky. Rána mám hrozně ráda, nejvíc ty okamžiky, kdy celé město ještě spí a já se můžu procházet bez davu lidí. To byla asi nejkrásnější část celého pobytu v Lijiangu - "to" ráno, než otevřou trhy a obchody, bez lidí a zmatku ... ten klid


Městečko je na seznamu UNESCO, takže jsem očekávala opravdu spoustu turistů, ale nakonec se ukázalo, že to nebude tak horké. Celý den jsem strávila procházením se po malých uličkách historického města a odpoledne se vydala do nedalekého parku, odkud byl překrásný pohled na nedalekou horu Jade Dragon Snow Mountain, jejíž vrchol leží v nadmořské výšsce skoro 5600 m.
V oblasti kolem města Lijiang také žije jedna z 56 uznávaných národnostních menšin v Číně a to Nasiové (Naxi). Řemesla mě zas až tolik nelá…

Roadtrip aneb cesta za dobrodružstvím

Můj kamarád je muslim a kromě toho, že nejí vepřové (psy a koně) a má spoustu holek, tak u něj nepozoruji žádné známky extrémismu nebo jiné "uchylky". Patří k etnické menšině Hui (čte se chuej), kteří se odlišují hlavně tím, že vyznávají Islám. Takže jsem pozvání jet s ním navštívit jeho rodné město neodmítla, předem mě však varoval, že chce trávit čas s rodinou a nebude mít na mě příliš moc času. Trochu jsem váhala, zda jet, ale žádný plán B jsem neměla a stejně bych někam jela - sama, takže by to vyšlo na stejno.

Vyrazili jsme v sobotu ráno v půl sedmé, čekala nás cesta autem necelých 1300 km. Museli jsme projet Pekingem, provincií Hebei, napříč provincií Vnitřní Mongolsko a konečná byla provincie Ningxia, konkrétně hlavní město Yinchuan (银川). Na výběr jsme měli ze dvou možností - jižní cesta nebo severní cesta. Jižní cesta vedla po dálnici směrem na Hongkong a severní cesta vedla po nejznámější dálnici G6, která vede do Tibetu a protíná i město Yinchuan, takže jakmile najedete na dálnici, jedete a sjedete až v Yinchuanu. Pohodlné, ale nevýhoda je, že tato dálnice je nejvytíženější, tudíž hustá doprava a dopravní zacpy.

Rozhodli jsme se, že pojedeme jižní cestou. Vydali se na cestu směrem na jih přes celé město. Když jsme se blížili k dálnici, doprava houstla a nakonec jsme uvízli v dopravní zácpě. Navíc dálnice byla zavřená z důvodu hustého smogu. Čekali jsme asi 30 minut, jestli ji otevřou nebo ne, všude panoval poměrně zmatek. Po půl hodině jsme to vzdali, obrátili se a jeli severní cestou. To však znamenalo, že se musíme vrátit přes celé město. Na severu Pekingu bylo počasí výrazně lepší, dálnice G6 byla otevřená, měli jsme štěstí. Bohužel jsme tímhle manévrem ztratili hodinu a půl času. Peking jsme opustili bylo asi 10 hodin dopoledne a před námi stále 1200 km.
opouštíme Peking
Cesta naštěstí ubíhala rychle, doprava byla minimální, až překvapivě. Nejvíc jsem se těšila, až budeme ve Vnitřním Mongolsku, příroda tam je nádherná. Na hranicích provincie Hebei a Vnitřního Mongolska, doprava trochu zhoustla, na dálnici se najednou objevilo spoustu obrovských nákladních aut vezoucí uhlí do továren, ale cesta ubíhala dobře.




 
Ve dvě odpoledne jsme zastavili na oběd na jednom parkovišti ve Vnitřním Mongolsku. Byla zima, kolem 0°C, svítilo Slunce a foukal svěží vítr. K obědu jsme si koupili instantní nudle, jak je v Číně zvykem, a  k tomu 3 vajíčka.
oběd na odpočívadle
Oba jsme byli unavení, přeci jen vstávat v 5 ráno je vražedná kombinace. Takže jsme se půl hodiny prospali v autě. No, popravdě, v BMW5 se spí dooost pohodlně :) Vyjeli jsme dál na cestu, ukazatel na dálnici signalizoval, že do Yinchuanu zbývá 850 km.

Kolem 5 hodiny večer se začalo stmívat my mohli sledovat nádherný západ Slunce ve Vnitřním Mongolsku mezi horami.


 
Cesta ubíhala čím dál tím pomaleji, oba jsme byli unavení. Do Yinchuanu jsme nakonec dorazili po 16 hodinách asi v 11 večer. Když jsme přijeli do hotelu, bylo asi půl dvanácté. Rozloučili jsme se a já se ubytovala. Dostala jsem nádherný pokoj ve 23. patře s překrásným výhledem na celé město. Ještě nikdy jsem ve čtyř hvězdičkovém hotelu nespala, takže to pro mě bylo něco neuvěřitelného.
výhled z hotelového pokoje - 23. patro
Byla jsem hrozně unavená, padla jsem do postele a usnula.

Strava Feed

Instagram Feed

Instagram