Přeskočit na hlavní obsah

Zajímavé

Jedno jaro v Himalájích - cesta k posvátným vodopádům

Noc v Himalájích, vesničce Yubeng, byla sice chladná, ale klidná, vlastně jsem usnula, ani nevím jak, a probudila se až ráno, možná tím řidkým vzduchem a nebo prostě tím, že po západu Slunce se nedá nic moc dělat, když člověk cestuje sám. Těšila jsem se na další krásný den, ale opak byl pravdou - probudila jsem se do pochmurného počasí. Obávala jsem se, že celý trek ke svatým vodopádům odpískáme, ale Tashi mě ujistil, že určitě jdeme. Skvěle!
Jestli je něco, na co si v životě potrpím, tak jsou to snídaně a ráda vstanu o půl hodiny dříve, abych mohla v klidu posnídat. Na dovolené si na tom zakládám ještě víc a pokaždé chci snídat to, co snídají místní. Posnídali jsme tedy typickou tibetskou snídani - baba chléb a čaj s jačím máslem a vydali se na cestu.
Ze začátku jsme šli po rovině nebo do mírného kopce, cesta byla lemovaná barevnými vlaječkami a jak jsme stoupali výš a výš, tak se déšť začal měnit ve sníh. Byl začátek dubna, všude kvetly rododendrony a do toho sněžilo. Celkem mě to z…

To vedro mě zabije ...

Představa, že v Pekingu je nesnesitelný smog po celý rok je jedna velká blamáž ... alespoň tohle je můj dojem za necelých 6 měsíců, co jsem tady. Ano, uznávám, že pokud smog je, Peking se stává nejhnusnějším místem na světě a člověk by si nejraději zabalil kufry a jel pryč.
Občas mám pocit, že tohle místo zkouší, co opravdu vydržím, teploty minulý týden vyšplhaly až ke 42°C, což prý není nic neobvyklého, v létě se prý teploty pohybují kolem 38°- 40°C běžně. Můj organismus to však nenese moc dobře, možná stárnu nebo co (ne, to není možné). Bolí mě v krku ze všudypřítomné klimatizace, večer nemůžu usnout a v noci nemůžu spát, protože je hrozné vedro a když zapnu klimatizaci, tak hrozně hlučí (a navíc to je šílený žrout el. proudu), takže zase nemůžu spát, protože hluk a navíc bych z toho brzy měla angínu ...
Peking vydal žlutou výstrahu ohledně teploty vzduchu, je opravdu vedro
Zkouším dělat různé věci, abych se unavila - běhám, chodím do posilovny, plavu ... ale moc to nepomáhá, moje tělo stále odolává :) Minulou neděli jsem se probudila, hodiny ukazovaly 5:30 ráno, ještě chvíli jsem se převalovala a pak jsem si řekla, že takhle to dál nejde a rozhodla se, že půjdu běhat. Vstala jsem asi v 6:30, oblékla do běžeckého a vyrazila na metro směr Olympijský park. Cesta metrem trvala necelých 30 minut. Bylo krásné ráno, po dešti se vzduch pročistil, ale i přesto byla teplota vzduchu 26°C a vysoká vlhkost.
Olympijský park bych nazvala rájem pro běžce, je obrovský, jsou tam vyznačené 3 běžecké tratě - zelený okruh 3 km, oranžový okruh 5 km a modrý okruh 10 km a vstupné zdarma. Rozhodla jsem se, že vyzkouším rovnou ten nejdelší, tedy 10 km. Nikdy předtím jsem se nedokázala hecnout a vstát takhle brzy ráno a jít běhat, natož uběhnout 10 km, ale běželo se mi moc dobře, i když jsem si připadala jak ve skleníku, užila jsem to a navíc jsem zaběhla 10 km za 59 minut. Zde je pár fotek z prosluněného Olympijského parku.
běžecké okruhy jsou zřetelně vyznačené
Mapa Olympijského parku a jak jsem běžela
celou dobu se běží po měkkém tartanu
to by nesměla být Čína, aby tady nechyběl alespoň jeden kýč
relax po běhu v trávě
vzpomínka na paralympiádu

Instagram Feed

Instagram