Přeskočit na hlavní obsah

Zajímavé

Jedno jaro v Himalájích - cesta na hranice s Tibetem

Posledních pár měsíců v Číně bylo velmi náročných a velmi intenzivních, ani jsem pořádně nestihla vstřebat všechny ty zážitky ... Mým velkým snem je jednou podniknout výpravu do Himalájí, vidět Everest a zažít si vysokohorskou nemoc ...

První týden v dubnu byly v Číně dva dny volna, využila jsem příležitosti a vzala jsem si pár dní neplaceného volna a vydala se za dobrodužstvím do Himalájí. Sama. Moje cesta vedla do provincie Yunnan, do Tibetské autonomní oblasti Deqen s několika denní zastávkou ve městě Shangri-la.

Tibetská autonomní oblast Deqen je sice Tibet, ale administrativně spadá do provincie Yunnan, takže se tam člověk může vydat bez povolení.



Najala jsem si Tibetského průvodce i s autem. Jmenoval se Tashi Dhandrup - malý drobný chlapík, vážící sotva 50kg (méně než já), ale s obrovským srdcem a západním myšlením, od první chvíle jsem věděla, že tenhle výlet bude stát za to.

Čínským džípem značky GreatWall jsme se vydali na 5hod cestu z města Shangri-la do Deqenu, kde začínají…

To vedro mě zabije ...

Představa, že v Pekingu je nesnesitelný smog po celý rok je jedna velká blamáž ... alespoň tohle je můj dojem za necelých 6 měsíců, co jsem tady. Ano, uznávám, že pokud smog je, Peking se stává nejhnusnějším místem na světě a člověk by si nejraději zabalil kufry a jel pryč.
Občas mám pocit, že tohle místo zkouší, co opravdu vydržím, teploty minulý týden vyšplhaly až ke 42°C, což prý není nic neobvyklého, v létě se prý teploty pohybují kolem 38°- 40°C běžně. Můj organismus to však nenese moc dobře, možná stárnu nebo co (ne, to není možné). Bolí mě v krku ze všudypřítomné klimatizace, večer nemůžu usnout a v noci nemůžu spát, protože je hrozné vedro a když zapnu klimatizaci, tak hrozně hlučí (a navíc to je šílený žrout el. proudu), takže zase nemůžu spát, protože hluk a navíc bych z toho brzy měla angínu ...
Peking vydal žlutou výstrahu ohledně teploty vzduchu, je opravdu vedro
Zkouším dělat různé věci, abych se unavila - běhám, chodím do posilovny, plavu ... ale moc to nepomáhá, moje tělo stále odolává :) Minulou neděli jsem se probudila, hodiny ukazovaly 5:30 ráno, ještě chvíli jsem se převalovala a pak jsem si řekla, že takhle to dál nejde a rozhodla se, že půjdu běhat. Vstala jsem asi v 6:30, oblékla do běžeckého a vyrazila na metro směr Olympijský park. Cesta metrem trvala necelých 30 minut. Bylo krásné ráno, po dešti se vzduch pročistil, ale i přesto byla teplota vzduchu 26°C a vysoká vlhkost.
Olympijský park bych nazvala rájem pro běžce, je obrovský, jsou tam vyznačené 3 běžecké tratě - zelený okruh 3 km, oranžový okruh 5 km a modrý okruh 10 km a vstupné zdarma. Rozhodla jsem se, že vyzkouším rovnou ten nejdelší, tedy 10 km. Nikdy předtím jsem se nedokázala hecnout a vstát takhle brzy ráno a jít běhat, natož uběhnout 10 km, ale běželo se mi moc dobře, i když jsem si připadala jak ve skleníku, užila jsem to a navíc jsem zaběhla 10 km za 59 minut. Zde je pár fotek z prosluněného Olympijského parku.
běžecké okruhy jsou zřetelně vyznačené
Mapa Olympijského parku a jak jsem běžela
celou dobu se běží po měkkém tartanu
to by nesměla být Čína, aby tady nechyběl alespoň jeden kýč
relax po běhu v trávě
vzpomínka na paralympiádu

Instagram Feed

Instagram