Přeskočit na hlavní obsah

Zajímavé

Jednou nohou v Tibetu - část 2. - Historické město Lijiang

Další mezizastávkou na cestě k hranicícm Tibetu bylo Lijiang s překrásným historickým centrem.

Noční vlak přijel na čas a tak jsem se v 7 hodin ráno za svitu vycházejícího Slunce ocitla na vlakovém nástupišti. Do města to bylo jen asi 10 minut pěšky. Rána mám hrozně ráda, nejvíc ty okamžiky, kdy celé město ještě spí a já se můžu procházet bez davu lidí. To byla asi nejkrásnější část celého pobytu v Lijiangu - "to" ráno, než otevřou trhy a obchody, bez lidí a zmatku ... ten klid


Městečko je na seznamu UNESCO, takže jsem očekávala opravdu spoustu turistů, ale nakonec se ukázalo, že to nebude tak horké. Celý den jsem strávila procházením se po malých uličkách historického města a odpoledne se vydala do nedalekého parku, odkud byl překrásný pohled na nedalekou horu Jade Dragon Snow Mountain, jejíž vrchol leží v nadmořské výšsce skoro 5600 m.
V oblasti kolem města Lijiang také žije jedna z 56 uznávaných národnostních menšin v Číně a to Nasiové (Naxi). Řemesla mě zas až tolik nelá…

To vedro mě zabije ...

Představa, že v Pekingu je nesnesitelný smog po celý rok je jedna velká blamáž ... alespoň tohle je můj dojem za necelých 6 měsíců, co jsem tady. Ano, uznávám, že pokud smog je, Peking se stává nejhnusnějším místem na světě a člověk by si nejraději zabalil kufry a jel pryč.
Občas mám pocit, že tohle místo zkouší, co opravdu vydržím, teploty minulý týden vyšplhaly až ke 42°C, což prý není nic neobvyklého, v létě se prý teploty pohybují kolem 38°- 40°C běžně. Můj organismus to však nenese moc dobře, možná stárnu nebo co (ne, to není možné). Bolí mě v krku ze všudypřítomné klimatizace, večer nemůžu usnout a v noci nemůžu spát, protože je hrozné vedro a když zapnu klimatizaci, tak hrozně hlučí (a navíc to je šílený žrout el. proudu), takže zase nemůžu spát, protože hluk a navíc bych z toho brzy měla angínu ...
Peking vydal žlutou výstrahu ohledně teploty vzduchu, je opravdu vedro
Zkouším dělat různé věci, abych se unavila - běhám, chodím do posilovny, plavu ... ale moc to nepomáhá, moje tělo stále odolává :) Minulou neděli jsem se probudila, hodiny ukazovaly 5:30 ráno, ještě chvíli jsem se převalovala a pak jsem si řekla, že takhle to dál nejde a rozhodla se, že půjdu běhat. Vstala jsem asi v 6:30, oblékla do běžeckého a vyrazila na metro směr Olympijský park. Cesta metrem trvala necelých 30 minut. Bylo krásné ráno, po dešti se vzduch pročistil, ale i přesto byla teplota vzduchu 26°C a vysoká vlhkost.
Olympijský park bych nazvala rájem pro běžce, je obrovský, jsou tam vyznačené 3 běžecké tratě - zelený okruh 3 km, oranžový okruh 5 km a modrý okruh 10 km a vstupné zdarma. Rozhodla jsem se, že vyzkouším rovnou ten nejdelší, tedy 10 km. Nikdy předtím jsem se nedokázala hecnout a vstát takhle brzy ráno a jít běhat, natož uběhnout 10 km, ale běželo se mi moc dobře, i když jsem si připadala jak ve skleníku, užila jsem to a navíc jsem zaběhla 10 km za 59 minut. Zde je pár fotek z prosluněného Olympijského parku.
běžecké okruhy jsou zřetelně vyznačené
Mapa Olympijského parku a jak jsem běžela
celou dobu se běží po měkkém tartanu
to by nesměla být Čína, aby tady nechyběl alespoň jeden kýč
relax po běhu v trávě
vzpomínka na paralympiádu

Strava Feed

Instagram Feed

Instagram