Přeskočit na hlavní obsah

Zajímavé

Kanton! Tak jsem tady ... aneb sociální experiment v praxi

Budou to již 3 měsíce, co jsem se přestěhovala do Kantonu a také 3 měsíce, co jsem nenapsala nic na blog, bylo potřeba nejdříve tu velkou změnu vstřebat.

Změna práce není snadná a když k tomu přibyde ještě stěhování, navíc v Číně, člověk má plnou hlavu starostí. Když je člověk na to všechno sám, nemůže se na nikoho spoléhat, musí všechno vyřešit sám, je to psychicky hodně náročné. Naštěstí moje největší opora je moje báječná sestra. Přiznám se, že jsem to ne úplně dobře nesla, obzvlášť ten první měsíc byl náročný, téměř každý den jsme si volaly, a abychom odlehčily celou situaci, začaly jsme to moje působení tady nazývat "sociálním experimentem" - a najednou se celé to napjetí, které ve mně bylo, vytratilo - prostě jen na sobě provádím zajímavý sociální experiment.

Když člověk přijde z mezinárodní, multikulturní firmy do ryze čínské společnosti, je to ohromný šok, co se firemní kultury týče, způsobem práce a přístupu k práci a životu. Jedna veselá příhoda - hned druhý den, c…

To vedro mě zabije ...

Představa, že v Pekingu je nesnesitelný smog po celý rok je jedna velká blamáž ... alespoň tohle je můj dojem za necelých 6 měsíců, co jsem tady. Ano, uznávám, že pokud smog je, Peking se stává nejhnusnějším místem na světě a člověk by si nejraději zabalil kufry a jel pryč.
Občas mám pocit, že tohle místo zkouší, co opravdu vydržím, teploty minulý týden vyšplhaly až ke 42°C, což prý není nic neobvyklého, v létě se prý teploty pohybují kolem 38°- 40°C běžně. Můj organismus to však nenese moc dobře, možná stárnu nebo co (ne, to není možné). Bolí mě v krku ze všudypřítomné klimatizace, večer nemůžu usnout a v noci nemůžu spát, protože je hrozné vedro a když zapnu klimatizaci, tak hrozně hlučí (a navíc to je šílený žrout el. proudu), takže zase nemůžu spát, protože hluk a navíc bych z toho brzy měla angínu ...
Peking vydal žlutou výstrahu ohledně teploty vzduchu, je opravdu vedro
Zkouším dělat různé věci, abych se unavila - běhám, chodím do posilovny, plavu ... ale moc to nepomáhá, moje tělo stále odolává :) Minulou neděli jsem se probudila, hodiny ukazovaly 5:30 ráno, ještě chvíli jsem se převalovala a pak jsem si řekla, že takhle to dál nejde a rozhodla se, že půjdu běhat. Vstala jsem asi v 6:30, oblékla do běžeckého a vyrazila na metro směr Olympijský park. Cesta metrem trvala necelých 30 minut. Bylo krásné ráno, po dešti se vzduch pročistil, ale i přesto byla teplota vzduchu 26°C a vysoká vlhkost.
Olympijský park bych nazvala rájem pro běžce, je obrovský, jsou tam vyznačené 3 běžecké tratě - zelený okruh 3 km, oranžový okruh 5 km a modrý okruh 10 km a vstupné zdarma. Rozhodla jsem se, že vyzkouším rovnou ten nejdelší, tedy 10 km. Nikdy předtím jsem se nedokázala hecnout a vstát takhle brzy ráno a jít běhat, natož uběhnout 10 km, ale běželo se mi moc dobře, i když jsem si připadala jak ve skleníku, užila jsem to a navíc jsem zaběhla 10 km za 59 minut. Zde je pár fotek z prosluněného Olympijského parku.
běžecké okruhy jsou zřetelně vyznačené
Mapa Olympijského parku a jak jsem běžela
celou dobu se běží po měkkém tartanu
to by nesměla být Čína, aby tady nechyběl alespoň jeden kýč
relax po běhu v trávě
vzpomínka na paralympiádu

Strava Feed

Instagram Feed

Instagram