Přeskočit na hlavní obsah

Zajímavé

Reverzní kulturní šok aneb je to celkem výzva být zpátky

"Tak co, Kristýno, co s tím uděláme?" zeptá se kolega v práci, "s čím myslíš?" zeptám se na oplátku, "no, se životem.",  já se zamyslím a zasměju se a odpovím "hmm, tak to netuším" a vlastně to myslím zcela vážně, prožívám totiž reverzní kulturní šok, šok, se kterým se úplně nepočítá, o kterém se moc nemluví, ale dostává mě do stavu, se kterým si nevím rady a ve kterém si připadám neschopná, občas i dost protivná na svoje nejbližší, i když za jiných okolností vše v pohodě zvládám.

Kulturní šok se nejčastěji popisuje křivkou ve tvaru písmene U - po příjezdu do cizí země máme tendenci prožívat období "líbánky", kdy je nová kultura vzrušující, svěží a zábavná. Krátce poté začínáme padat do jámy kulturního šoku. Postupně, jak se adaptujeme na novou kulturu a přijímáme rozdíly, znovu získáváme svou emocionální a psychologickou stabilitu. 
Reverzní kulturní šok se popisuje křivkou W - Po příjezdu do "domácí" kultury nastává opět fá…

Moje nejoblíbenější část Čínské zdi podruhé: Jiankou - Mutianyu

Na horké počasí si začínám pomalu zvykat, resp. začínám se smiřovat s tím, že následující 3 měsíce tady budu trpět jako zvíře. Předpověď počasí na víkend hlásila sobota 35°C, neděle bouřky, takže rozhodování bylo snadné ... v sobotu se jede na Velkou Čínskou zeď a tentokrát se na mé přání zvolila moje nejoblíbenější část - Jiankou (箭扣长城). Je náročná, trochu nebezpečná, ale překrásná a je to zážitek po ní lézt. Těch 6 hodin námahy za to rozhodně stojí. Tentokrát se vydařilo i počasí, po vydatném dešti a boučkách v pátek, se ovzduší pročistilo. Slunce pálilo a teplota vzduchu dosahovala 35°C - vedro k padnutí.
Ke zdi jsme dorazili kolem 10:00 ráno, obvykle to trvá kolem hodiny dostat se nahoru, ale tentokrát v tom vedru nám to trvalo skoro hodinu a půl. Navíc jsme narazili na místního strážce, který nás odmítal pustit nahoru, dokud mu nezaplatíme 50 yuanů každý, odmítli jsme, ale nedal si říct, nakonec jsme mu museli podepsat papír, že když se tam zabijeme, je to naše blbost, ale díky tomu jsme mohli pokračovat dál.
Na zeď jsme vylezli kolem 12 hodiny, dali jsme si oběd, co jsme si každý přinesli (nejlepší část výpravy) a vydali se po zdi směrem k opravené části Mutianyu (慕田峪长城), která je otevřená pro turisty.
Cesta byla náročná - nahoru a dolů, místy člověk musí po čtyřech a jinde zase doslova šplhat, ale ten výhled, když se člověk dostane na vrchol, je k nezaplacení. Můžete posoudit sami. Asi po 5 hodinách jsme dorazili na Mutianyu, je to taková malá odměna, člověk si může užít i turistickou část zdi aniž by musel platit vstupné :)
cesta vzhůru není jednoduchá
po hodině a půl jsme konečně na čínské zdi
zeď vede po hřebenu skal
místy člověk musí člověk použít všechny končetiny, co má
máme namířeno až tam nahoru
zeď je vtesaná do skály
a vyžaduje určitou zručnost
pohled ze shora je překrásný - ano, tam všude jsme šli ...
chodit na čínskou zeď mně nikdy neomrzí
přicházíme k opravené části Mutianyu
pohled na Mutianyu

Instagram Feed

Instagram