Na horké počasí si začínám pomalu zvykat, resp. začínám se smiřovat s tím, že následující 3 měsíce tady budu trpět jako zvíře. Předpověď počasí na víkend hlásila sobota 35°C, neděle bouřky, takže rozhodování bylo snadné ... v sobotu se jede na Velkou Čínskou zeď a tentokrát se na mé přání zvolila moje nejoblíbenější část - Jiankou (箭扣长城). Je náročná, trochu nebezpečná, ale překrásná a je to zážitek po ní lézt. Těch 6 hodin námahy za to rozhodně stojí. Tentokrát se vydařilo i počasí, po vydatném dešti a boučkách v pátek, se ovzduší pročistilo. Slunce pálilo a teplota vzduchu dosahovala 35°C - vedro k padnutí.
Ke zdi jsme dorazili kolem 10:00 ráno, obvykle to trvá kolem hodiny dostat se nahoru, ale tentokrát v tom vedru nám to trvalo skoro hodinu a půl. Navíc jsme narazili na místního strážce, který nás odmítal pustit nahoru, dokud mu nezaplatíme 50 yuanů každý, odmítli jsme, ale nedal si říct, nakonec jsme mu museli podepsat papír, že když se tam zabijeme, je to naše blbost, ale díky tomu jsme mohli pokračovat dál.
Na zeď jsme vylezli kolem 12 hodiny, dali jsme si oběd, co jsme si každý přinesli (nejlepší část výpravy) a vydali se po zdi směrem k opravené části Mutianyu (慕田峪长城), která je otevřená pro turisty.
Cesta byla náročná - nahoru a dolů, místy člověk musí po čtyřech a jinde zase doslova šplhat, ale ten výhled, když se člověk dostane na vrchol, je k nezaplacení. Můžete posoudit sami. Asi po 5 hodinách jsme dorazili na Mutianyu, je to taková malá odměna, člověk si může užít i turistickou část zdi aniž by musel platit vstupné :)
 |
| cesta vzhůru není jednoduchá |
 |
| po hodině a půl jsme konečně na čínské zdi |
 |
| zeď vede po hřebenu skal |
 |
| místy člověk musí člověk použít všechny končetiny, co má |
 |
| máme namířeno až tam nahoru |
 |
| zeď je vtesaná do skály |
 |
| a vyžaduje určitou zručnost |
 |
| pohled ze shora je překrásný - ano, tam všude jsme šli ... |
 |
| chodit na čínskou zeď mně nikdy neomrzí |
 |
| přicházíme k opravené části Mutianyu |
 |
| pohled na Mutianyu |
