Přeskočit na hlavní obsah

Zajímavé

Jednou nohou v Tibetu - část 2. - Historické město Lijiang

Další mezizastávkou na cestě k hranicícm Tibetu bylo Lijiang s překrásným historickým centrem.

Noční vlak přijel na čas a tak jsem se v 7 hodin ráno za svitu vycházejícího Slunce ocitla na vlakovém nástupišti. Do města to bylo jen asi 10 minut pěšky. Rána mám hrozně ráda, nejvíc ty okamžiky, kdy celé město ještě spí a já se můžu procházet bez davu lidí. To byla asi nejkrásnější část celého pobytu v Lijiangu - "to" ráno, než otevřou trhy a obchody, bez lidí a zmatku ... ten klid


Městečko je na seznamu UNESCO, takže jsem očekávala opravdu spoustu turistů, ale nakonec se ukázalo, že to nebude tak horké. Celý den jsem strávila procházením se po malých uličkách historického města a odpoledne se vydala do nedalekého parku, odkud byl překrásný pohled na nedalekou horu Jade Dragon Snow Mountain, jejíž vrchol leží v nadmořské výšsce skoro 5600 m.
V oblasti kolem města Lijiang také žije jedna z 56 uznávaných národnostních menšin v Číně a to Nasiové (Naxi). Řemesla mě zas až tolik nelá…

Moje nejoblíbenější část Čínské zdi podruhé: Jiankou - Mutianyu

Na horké počasí si začínám pomalu zvykat, resp. začínám se smiřovat s tím, že následující 3 měsíce tady budu trpět jako zvíře. Předpověď počasí na víkend hlásila sobota 35°C, neděle bouřky, takže rozhodování bylo snadné ... v sobotu se jede na Velkou Čínskou zeď a tentokrát se na mé přání zvolila moje nejoblíbenější část - Jiankou (箭扣长城). Je náročná, trochu nebezpečná, ale překrásná a je to zážitek po ní lézt. Těch 6 hodin námahy za to rozhodně stojí. Tentokrát se vydařilo i počasí, po vydatném dešti a boučkách v pátek, se ovzduší pročistilo. Slunce pálilo a teplota vzduchu dosahovala 35°C - vedro k padnutí.
Ke zdi jsme dorazili kolem 10:00 ráno, obvykle to trvá kolem hodiny dostat se nahoru, ale tentokrát v tom vedru nám to trvalo skoro hodinu a půl. Navíc jsme narazili na místního strážce, který nás odmítal pustit nahoru, dokud mu nezaplatíme 50 yuanů každý, odmítli jsme, ale nedal si říct, nakonec jsme mu museli podepsat papír, že když se tam zabijeme, je to naše blbost, ale díky tomu jsme mohli pokračovat dál.
Na zeď jsme vylezli kolem 12 hodiny, dali jsme si oběd, co jsme si každý přinesli (nejlepší část výpravy) a vydali se po zdi směrem k opravené části Mutianyu (慕田峪长城), která je otevřená pro turisty.
Cesta byla náročná - nahoru a dolů, místy člověk musí po čtyřech a jinde zase doslova šplhat, ale ten výhled, když se člověk dostane na vrchol, je k nezaplacení. Můžete posoudit sami. Asi po 5 hodinách jsme dorazili na Mutianyu, je to taková malá odměna, člověk si může užít i turistickou část zdi aniž by musel platit vstupné :)
cesta vzhůru není jednoduchá
po hodině a půl jsme konečně na čínské zdi
zeď vede po hřebenu skal
místy člověk musí člověk použít všechny končetiny, co má
máme namířeno až tam nahoru
zeď je vtesaná do skály
a vyžaduje určitou zručnost
pohled ze shora je překrásný - ano, tam všude jsme šli ...
chodit na čínskou zeď mně nikdy neomrzí
přicházíme k opravené části Mutianyu
pohled na Mutianyu

Strava Feed

Instagram Feed

Instagram