Přeskočit na hlavní obsah

Zajímavé

Jedno jaro v Himalájích - cesta na hranice s Tibetem

Posledních pár měsíců v Číně bylo velmi náročných a velmi intenzivních, ani jsem pořádně nestihla vstřebat všechny ty zážitky ... Mým velkým snem je jednou podniknout výpravu do Himalájí, vidět Everest a zažít si vysokohorskou nemoc ...

První týden v dubnu byly v Číně dva dny volna, využila jsem příležitosti a vzala jsem si pár dní neplaceného volna a vydala se za dobrodužstvím do Himalájí. Sama. Moje cesta vedla do provincie Yunnan, do Tibetské autonomní oblasti Deqen s několika denní zastávkou ve městě Shangri-la.

Tibetská autonomní oblast Deqen je sice Tibet, ale administrativně spadá do provincie Yunnan, takže se tam člověk může vydat bez povolení.



Najala jsem si Tibetského průvodce i s autem. Jmenoval se Tashi Dhandrup - malý drobný chlapík, vážící sotva 50kg (méně než já), ale s obrovským srdcem a západním myšlením, od první chvíle jsem věděla, že tenhle výlet bude stát za to.

Čínským džípem značky GreatWall jsme se vydali na 5hod cestu z města Shangri-la do Deqenu, kde začínají…

Tak trochu "nepovedený" výlet

Dnes v Číně začíná 3-denní svátek tzv. Tomp-sweeping day a všichni Číňané jakoby se rozhodli, že opustí Peking, všichni najednou a všichni z východního nádraží Dongzhimen. Ani my jsme nebyli výjimka, byl nádherný jarní den a chtěli jsme jet na další část Velké Čínské zdi. Sraz jsme měli v půl deváté ráno a od té chvíle to začalo ... nic se nedařilo.
  1. Na nádraží byla fronta na autobus táhnoucí se až ven z budovy, představte si, že na hlavním vlakovém nádraží v Praze je fronta lidí z nástupiště jedna až ven před budovu, ano taková šílená fronta to byla ... Trvalo skoro hodinu a půl, než jsme se do autobusu dostali ...
  2. Do autobusu č. 916 jsme nastoupili kolem 10 hodiny ráno směr město Huairou. Při běžném provozu cesta trvá asi 70 minut, ale tentokrát sotva jsme opustili nádraží, hrozná kolona aut. V autobuse jsme nakonec strávili víc než 3 hodiny.
  3. V Huairou jsme z autobusu vystoupili kolem čtvrt na dvě. Město, kde když vystoupí cizinec, tak se k němu seběhne v průměru 10 taxikářů, dnes jako by bylo jiné město, široko daleko ani jeden taxikář. Sehnat taxík pro 11 lidí nám zabralo skoro 45 minut, ale nakonec se zadařilo.
  4. Kolem druhé jsme opustili Huairou a vydali se směr Velká Čínská zeď, cesta obvykle netrvá víc než 30 minut, ale tentokrát pořád velký provoz a zácpy. Na místo určení jsme dorazili asi ve 3 odpoledne po více než 6 hodinách cestování. Ale neměli jsme vyhráno, spíš naopak ...
  5. Na přístupové cestě k Velké čínské zdi stála 3 policejní auta a nikoho nepouštěli dál, protože ta část, co jsme si chtěli projít není otevřená pro veřejnost a tudíž je nelegální tam jít ... Takže jsme po 6 hodinách cesty konečně dorazili na místo, abychom zjistili, že nás tam stejně nepustí ...
  6. Nedaleko byla ještě další část Čínské zdi, která je veřejně přístupná, takže nakonec, jestli to byl "nepovedený" výlet, posuďte sami :-) I když jsme tam strávili jen necelé dvě hodiny, jsem ráda, že jsem jela a mohla tam být ...






Instagram Feed

Instagram