Přeskočit na hlavní obsah

Zajímavé

Jedno jaro v Himalájích - cesta k posvátným vodopádům

Noc v Himalájích, vesničce Yubeng, byla sice chladná, ale klidná, vlastně jsem usnula, ani nevím jak, a probudila se až ráno, možná tím řidkým vzduchem a nebo prostě tím, že po západu Slunce se nedá nic moc dělat, když člověk cestuje sám. Těšila jsem se na další krásný den, ale opak byl pravdou - probudila jsem se do pochmurného počasí. Obávala jsem se, že celý trek ke svatým vodopádům odpískáme, ale Tashi mě ujistil, že určitě jdeme. Skvěle!
Jestli je něco, na co si v životě potrpím, tak jsou to snídaně a ráda vstanu o půl hodiny dříve, abych mohla v klidu posnídat. Na dovolené si na tom zakládám ještě víc a pokaždé chci snídat to, co snídají místní. Posnídali jsme tedy typickou tibetskou snídani - baba chléb a čaj s jačím máslem a vydali se na cestu.
Ze začátku jsme šli po rovině nebo do mírného kopce, cesta byla lemovaná barevnými vlaječkami a jak jsme stoupali výš a výš, tak se déšť začal měnit ve sníh. Byl začátek dubna, všude kvetly rododendrony a do toho sněžilo. Celkem mě to z…

Tak trochu "nepovedený" výlet

Dnes v Číně začíná 3-denní svátek tzv. Tomp-sweeping day a všichni Číňané jakoby se rozhodli, že opustí Peking, všichni najednou a všichni z východního nádraží Dongzhimen. Ani my jsme nebyli výjimka, byl nádherný jarní den a chtěli jsme jet na další část Velké Čínské zdi. Sraz jsme měli v půl deváté ráno a od té chvíle to začalo ... nic se nedařilo.
  1. Na nádraží byla fronta na autobus táhnoucí se až ven z budovy, představte si, že na hlavním vlakovém nádraží v Praze je fronta lidí z nástupiště jedna až ven před budovu, ano taková šílená fronta to byla ... Trvalo skoro hodinu a půl, než jsme se do autobusu dostali ...
  2. Do autobusu č. 916 jsme nastoupili kolem 10 hodiny ráno směr město Huairou. Při běžném provozu cesta trvá asi 70 minut, ale tentokrát sotva jsme opustili nádraží, hrozná kolona aut. V autobuse jsme nakonec strávili víc než 3 hodiny.
  3. V Huairou jsme z autobusu vystoupili kolem čtvrt na dvě. Město, kde když vystoupí cizinec, tak se k němu seběhne v průměru 10 taxikářů, dnes jako by bylo jiné město, široko daleko ani jeden taxikář. Sehnat taxík pro 11 lidí nám zabralo skoro 45 minut, ale nakonec se zadařilo.
  4. Kolem druhé jsme opustili Huairou a vydali se směr Velká Čínská zeď, cesta obvykle netrvá víc než 30 minut, ale tentokrát pořád velký provoz a zácpy. Na místo určení jsme dorazili asi ve 3 odpoledne po více než 6 hodinách cestování. Ale neměli jsme vyhráno, spíš naopak ...
  5. Na přístupové cestě k Velké čínské zdi stála 3 policejní auta a nikoho nepouštěli dál, protože ta část, co jsme si chtěli projít není otevřená pro veřejnost a tudíž je nelegální tam jít ... Takže jsme po 6 hodinách cesty konečně dorazili na místo, abychom zjistili, že nás tam stejně nepustí ...
  6. Nedaleko byla ještě další část Čínské zdi, která je veřejně přístupná, takže nakonec, jestli to byl "nepovedený" výlet, posuďte sami :-) I když jsme tam strávili jen necelé dvě hodiny, jsem ráda, že jsem jela a mohla tam být ...






Instagram Feed

Instagram