Přeskočit na hlavní obsah

Zajímavé

Guangzhou maraton: všechno je jednou poprvé ... i DNF

Ne vždy má člověk svůj den, doufám, že jsem si ho 10. prosince vybrala na několik závodů dopředu. Když jsem se v květnu do Kantonu (Guangzhou) nastěhovala, plánovala jsem od samého začátku, že si tady maraton zaběhnu, přeci jen byl spolu s maratonem v Pekingu a Šanghaji vyhlášený jako jeden z nejlepších v Číně a také jsem plánovala, že budu rozumná a žádný jiný maraton do té doby nepoběžím a že se řádně připravím ... a jak to dopadlo?

Už v září jsem běžela maraton v provincii Ningxia, protože jsem nemohla odolat pokušení jet do neznámé části Číny, pak jsem dostala zprávu od kolegů z Pekingu, že plánují běžet začátkem listopadu maraton v Šanghaji a možnost vidět své blízké kolegy a kamarády běžce byla více než lákavá, zaregistrovala jsem se tedy také. Pak jsem se naprosto spontánně domluvila s kamarádem z Čech, že se na konci listopadu potkáme v Japonsku na maratonu kolem hory Fuji, což už se tuplem nedalo odmítnout a plány, jak si letos zaběhnu jediný maraton v prosinci "doma&quo…

Tak trochu "nepovedený" výlet

Dnes v Číně začíná 3-denní svátek tzv. Tomp-sweeping day a všichni Číňané jakoby se rozhodli, že opustí Peking, všichni najednou a všichni z východního nádraží Dongzhimen. Ani my jsme nebyli výjimka, byl nádherný jarní den a chtěli jsme jet na další část Velké Čínské zdi. Sraz jsme měli v půl deváté ráno a od té chvíle to začalo ... nic se nedařilo.
  1. Na nádraží byla fronta na autobus táhnoucí se až ven z budovy, představte si, že na hlavním vlakovém nádraží v Praze je fronta lidí z nástupiště jedna až ven před budovu, ano taková šílená fronta to byla ... Trvalo skoro hodinu a půl, než jsme se do autobusu dostali ...
  2. Do autobusu č. 916 jsme nastoupili kolem 10 hodiny ráno směr město Huairou. Při běžném provozu cesta trvá asi 70 minut, ale tentokrát sotva jsme opustili nádraží, hrozná kolona aut. V autobuse jsme nakonec strávili víc než 3 hodiny.
  3. V Huairou jsme z autobusu vystoupili kolem čtvrt na dvě. Město, kde když vystoupí cizinec, tak se k němu seběhne v průměru 10 taxikářů, dnes jako by bylo jiné město, široko daleko ani jeden taxikář. Sehnat taxík pro 11 lidí nám zabralo skoro 45 minut, ale nakonec se zadařilo.
  4. Kolem druhé jsme opustili Huairou a vydali se směr Velká Čínská zeď, cesta obvykle netrvá víc než 30 minut, ale tentokrát pořád velký provoz a zácpy. Na místo určení jsme dorazili asi ve 3 odpoledne po více než 6 hodinách cestování. Ale neměli jsme vyhráno, spíš naopak ...
  5. Na přístupové cestě k Velké čínské zdi stála 3 policejní auta a nikoho nepouštěli dál, protože ta část, co jsme si chtěli projít není otevřená pro veřejnost a tudíž je nelegální tam jít ... Takže jsme po 6 hodinách cesty konečně dorazili na místo, abychom zjistili, že nás tam stejně nepustí ...
  6. Nedaleko byla ještě další část Čínské zdi, která je veřejně přístupná, takže nakonec, jestli to byl "nepovedený" výlet, posuďte sami :-) I když jsme tam strávili jen necelé dvě hodiny, jsem ráda, že jsem jela a mohla tam být ...






Strava Feed

Instagram Feed

Instagram