Jaro!

Je tady moje 29. jaro ... ale tohle jaro je jiné, výjimečné a krásné. Je to první jaro v Číně, čas neskutečně utíká, od mého příjezdu už uplynuly více než 3 měsíce, a přesto mi to přijde, že jsem právě přijela a co jsem přijela ještě nepršelo, je velké sucho.

Matematika počasí je velmi snadná, fouká vítr, je krásně, skoro až kýčovitě krásně, azurově modrá obloha a slunečno, nefouká-li vítr, je tak hnusně, jak si jen člověk umí představit a všude šílený smog.

Možná to zní trochu nadneseně, ale i Slunce v Pekingu svítí jinak. Město Peking je totiž přesně postaveno podle světových stran, dokonce je podle světových stran rozděleno, což jsem zjistila, když jsem se konečně naučila světové strany říci čínsky. Takže nyní na otázku, kde bydlím, odpovídám velice stručně - na severu, popř. 4 stanice metra směrem na sever :-)

Jaro začalo společnou aktivitou s kolegy, a to sběrem jahod. V práci jsme dostali vouchery na skoro 11 kg jahod s tím, že si je můžeme sami nasbírat na nedalekém "poli". Vyjeli jsme tedy brzo ráno, abychom se vyhnuli špičce, ale i tak nám cesta asi 20 km zabrala hodinu a půl. Když jsme přijeli na místo, byl tam jeden skleník vedle druhého.

místo, kam jsme přijeli sbírat jahody

skleníky plné jahod

Nasbírat skoro 11 kg jahod mi trvalo téměř dvě hodiny a přiznám se, že jsem ráda, že se neživím jako sběrač a že doba, kdy se společnost dělila na lovce a sběrače, je pryč ... měla jsem toho po dvou hodinách totiž plné zuby ... asi stejný pocit jako tenkrát, když mě táta asi v 10 letech poslal sbírat hrušky ze země a po hodině jsem se vrátila s hrozným pláčem, že ale oni pořád padají, čímž se tato věta stala legendární a dodnes, pokud někdo prohlásí doma větu "oni pořád padají", víme všichni, o co jde ... :-D

Při sbírání jahod

Domů jsem si přinesla 15 krabiček a bylo to snad poprvé v životě, kdy jsem měla plnou lednici.

15 krabiček jahod

A ted zpátky k jaru. Dnes byl v Pekingu asi nejkrásnější den, co jsem tady zažila. Probudila jsem se nečekaně brzo a rozhodla jsem se, že si přivstanu a trochu se projdu po parku, který máme nedaleko práce. Teplota na tričko a svěží jarní vánek tomu dodali tu spravnou atmosféru, dnes nikdo neměl špatnou náladu. Zde je pár fotek, které se mi povedlo vyfotit, upozorňuji, že jsem je nijak neupravovala, není to potřeba, jsou dokonalé :-)

místní jezírko

květy se objevují dřív než listy díky velkému suchu

vše se uměle zavlažuje, aby se to zelenalo

jaro hraje všemi barvami

Díky velkému suchu jsem tady svědkem toho, jak je příroda chytrá, první věc, co se na stromech po zimě objeví, nejsou listy, ale květy, listy přijdou na řadu až později. Další věc, kterou ještě musím zmínit je, že už konečně vím, jak vypadá, když se tráva doslova zelená před očima. Následující fotka je toho důkazem, zelená se jen tam, kde se zavlažuje :-)

tráva se zelená jen tam, kde se kropí