Přeskočit na hlavní obsah

Zajímavé

Guangzhou maraton: všechno je jednou poprvé ... i DNF

Ne vždy má člověk svůj den, doufám, že jsem si ho 10. prosince vybrala na několik závodů dopředu. Když jsem se v květnu do Kantonu (Guangzhou) nastěhovala, plánovala jsem od samého začátku, že si tady maraton zaběhnu, přeci jen byl spolu s maratonem v Pekingu a Šanghaji vyhlášený jako jeden z nejlepších v Číně a také jsem plánovala, že budu rozumná a žádný jiný maraton do té doby nepoběžím a že se řádně připravím ... a jak to dopadlo?

Už v září jsem běžela maraton v provincii Ningxia, protože jsem nemohla odolat pokušení jet do neznámé části Číny, pak jsem dostala zprávu od kolegů z Pekingu, že plánují běžet začátkem listopadu maraton v Šanghaji a možnost vidět své blízké kolegy a kamarády běžce byla více než lákavá, zaregistrovala jsem se tedy také. Pak jsem se naprosto spontánně domluvila s kamarádem z Čech, že se na konci listopadu potkáme v Japonsku na maratonu kolem hory Fuji, což už se tuplem nedalo odmítnout a plány, jak si letos zaběhnu jediný maraton v prosinci "doma&quo…

Jaro!

Je tady moje 29. jaro ... ale tohle jaro je jiné, výjimečné a krásné. Je to první jaro v Číně, čas neskutečně utíká, od mého příjezdu už uplynuly více než 3 měsíce, a přesto mi to přijde, že jsem právě přijela a co jsem přijela ještě nepršelo, je velké sucho.

Matematika počasí je velmi snadná, fouká vítr, je krásně, skoro až kýčovitě krásně, azurově modrá obloha a slunečno, nefouká-li vítr, je tak hnusně, jak si jen člověk umí představit a všude šílený smog.

Možná to zní trochu nadneseně, ale i Slunce v Pekingu svítí jinak. Město Peking je totiž přesně postaveno podle světových stran, dokonce je podle světových stran rozděleno, což jsem zjistila, když jsem se konečně naučila světové strany říci čínsky. Takže nyní na otázku, kde bydlím, odpovídám velice stručně - na severu, popř. 4 stanice metra směrem na sever :-)

Jaro začalo společnou aktivitou s kolegy, a to sběrem jahod. V práci jsme dostali vouchery na skoro 11 kg jahod s tím, že si je můžeme sami nasbírat na nedalekém "poli". Vyjeli jsme tedy brzo ráno, abychom se vyhnuli špičce, ale i tak nám cesta asi 20 km zabrala hodinu a půl. Když jsme přijeli na místo, byl tam jeden skleník vedle druhého.


místo, kam jsme přijeli sbírat jahody
skleníky plné jahod
Nasbírat skoro 11 kg jahod mi trvalo téměř dvě hodiny a přiznám se, že jsem ráda, že se neživím jako sběrač a že doba, kdy se společnost dělila na lovce a sběrače, je pryč ... měla jsem toho po dvou hodinách totiž plné zuby ... asi stejný pocit jako tenkrát, když mě táta asi v 10 letech poslal sbírat hrušky ze země a po hodině jsem se vrátila s hrozným pláčem, že ale oni pořád padají, čímž se tato věta stala legendární a dodnes, pokud někdo prohlásí doma větu "oni pořád padají", víme všichni, o co jde ... :-D
Při sbírání jahod
Domů jsem si přinesla 15 krabiček a bylo to snad poprvé v životě, kdy jsem měla plnou lednici.
15 krabiček jahod
A ted zpátky k jaru. Dnes byl v Pekingu asi nejkrásnější den, co jsem tady zažila. Probudila jsem se nečekaně brzo a rozhodla jsem se, že si přivstanu a trochu se projdu po parku, který máme nedaleko práce. Teplota na tričko a svěží jarní vánek tomu dodali tu spravnou atmosféru, dnes nikdo neměl špatnou náladu. Zde je pár fotek, které se mi povedlo vyfotit, upozorňuji, že jsem je nijak neupravovala, není to potřeba, jsou dokonalé :-)
místní jezírko

květy se objevují dřív než listy díky velkému suchu
vše se uměle zavlažuje, aby se to zelenalo

jaro hraje všemi barvami
Díky velkému suchu jsem tady svědkem toho, jak je příroda chytrá, první věc, co se na stromech po zimě objeví, nejsou listy, ale květy, listy přijdou na řadu až později. Další věc, kterou ještě musím zmínit je, že už konečně vím, jak vypadá, když se tráva doslova zelená před očima. Následující fotka je toho důkazem, zelená se jen tam, kde se zavlažuje :-)

tráva se zelená jen tam, kde se kropí

Strava Feed

Instagram Feed

Instagram