Přeskočit na hlavní obsah

Zajímavé

Jedno jaro v Himalájích - cesta k posvátným vodopádům

Noc v Himalájích, vesničce Yubeng, byla sice chladná, ale klidná, vlastně jsem usnula, ani nevím jak, a probudila se až ráno, možná tím řidkým vzduchem a nebo prostě tím, že po západu Slunce se nedá nic moc dělat, když člověk cestuje sám. Těšila jsem se na další krásný den, ale opak byl pravdou - probudila jsem se do pochmurného počasí. Obávala jsem se, že celý trek ke svatým vodopádům odpískáme, ale Tashi mě ujistil, že určitě jdeme. Skvěle!
Jestli je něco, na co si v životě potrpím, tak jsou to snídaně a ráda vstanu o půl hodiny dříve, abych mohla v klidu posnídat. Na dovolené si na tom zakládám ještě víc a pokaždé chci snídat to, co snídají místní. Posnídali jsme tedy typickou tibetskou snídani - baba chléb a čaj s jačím máslem a vydali se na cestu.
Ze začátku jsme šli po rovině nebo do mírného kopce, cesta byla lemovaná barevnými vlaječkami a jak jsme stoupali výš a výš, tak se déšť začal měnit ve sníh. Byl začátek dubna, všude kvetly rododendrony a do toho sněžilo. Celkem mě to z…

Jaro!

Je tady moje 29. jaro ... ale tohle jaro je jiné, výjimečné a krásné. Je to první jaro v Číně, čas neskutečně utíká, od mého příjezdu už uplynuly více než 3 měsíce, a přesto mi to přijde, že jsem právě přijela a co jsem přijela ještě nepršelo, je velké sucho.

Matematika počasí je velmi snadná, fouká vítr, je krásně, skoro až kýčovitě krásně, azurově modrá obloha a slunečno, nefouká-li vítr, je tak hnusně, jak si jen člověk umí představit a všude šílený smog.

Možná to zní trochu nadneseně, ale i Slunce v Pekingu svítí jinak. Město Peking je totiž přesně postaveno podle světových stran, dokonce je podle světových stran rozděleno, což jsem zjistila, když jsem se konečně naučila světové strany říci čínsky. Takže nyní na otázku, kde bydlím, odpovídám velice stručně - na severu, popř. 4 stanice metra směrem na sever :-)

Jaro začalo společnou aktivitou s kolegy, a to sběrem jahod. V práci jsme dostali vouchery na skoro 11 kg jahod s tím, že si je můžeme sami nasbírat na nedalekém "poli". Vyjeli jsme tedy brzo ráno, abychom se vyhnuli špičce, ale i tak nám cesta asi 20 km zabrala hodinu a půl. Když jsme přijeli na místo, byl tam jeden skleník vedle druhého.


místo, kam jsme přijeli sbírat jahody
skleníky plné jahod
Nasbírat skoro 11 kg jahod mi trvalo téměř dvě hodiny a přiznám se, že jsem ráda, že se neživím jako sběrač a že doba, kdy se společnost dělila na lovce a sběrače, je pryč ... měla jsem toho po dvou hodinách totiž plné zuby ... asi stejný pocit jako tenkrát, když mě táta asi v 10 letech poslal sbírat hrušky ze země a po hodině jsem se vrátila s hrozným pláčem, že ale oni pořád padají, čímž se tato věta stala legendární a dodnes, pokud někdo prohlásí doma větu "oni pořád padají", víme všichni, o co jde ... :-D
Při sbírání jahod
Domů jsem si přinesla 15 krabiček a bylo to snad poprvé v životě, kdy jsem měla plnou lednici.
15 krabiček jahod
A ted zpátky k jaru. Dnes byl v Pekingu asi nejkrásnější den, co jsem tady zažila. Probudila jsem se nečekaně brzo a rozhodla jsem se, že si přivstanu a trochu se projdu po parku, který máme nedaleko práce. Teplota na tričko a svěží jarní vánek tomu dodali tu spravnou atmosféru, dnes nikdo neměl špatnou náladu. Zde je pár fotek, které se mi povedlo vyfotit, upozorňuji, že jsem je nijak neupravovala, není to potřeba, jsou dokonalé :-)
místní jezírko

květy se objevují dřív než listy díky velkému suchu
vše se uměle zavlažuje, aby se to zelenalo

jaro hraje všemi barvami
Díky velkému suchu jsem tady svědkem toho, jak je příroda chytrá, první věc, co se na stromech po zimě objeví, nejsou listy, ale květy, listy přijdou na řadu až později. Další věc, kterou ještě musím zmínit je, že už konečně vím, jak vypadá, když se tráva doslova zelená před očima. Následující fotka je toho důkazem, zelená se jen tam, kde se zavlažuje :-)

tráva se zelená jen tam, kde se kropí

Instagram Feed

Instagram