Přeskočit na hlavní obsah

Zajímavé

Jedno jaro v Himalájích - cesta k posvátným vodopádům

Noc v Himalájích, vesničce Yubeng, byla sice chladná, ale klidná, vlastně jsem usnula, ani nevím jak, a probudila se až ráno, možná tím řidkým vzduchem a nebo prostě tím, že po západu Slunce se nedá nic moc dělat, když člověk cestuje sám. Těšila jsem se na další krásný den, ale opak byl pravdou - probudila jsem se do pochmurného počasí. Obávala jsem se, že celý trek ke svatým vodopádům odpískáme, ale Tashi mě ujistil, že určitě jdeme. Skvěle!
Jestli je něco, na co si v životě potrpím, tak jsou to snídaně a ráda vstanu o půl hodiny dříve, abych mohla v klidu posnídat. Na dovolené si na tom zakládám ještě víc a pokaždé chci snídat to, co snídají místní. Posnídali jsme tedy typickou tibetskou snídani - baba chléb a čaj s jačím máslem a vydali se na cestu.
Ze začátku jsme šli po rovině nebo do mírného kopce, cesta byla lemovaná barevnými vlaječkami a jak jsme stoupali výš a výš, tak se déšť začal měnit ve sníh. Byl začátek dubna, všude kvetly rododendrony a do toho sněžilo. Celkem mě to z…

První výlet mimo Peking

Jsem tady 2 měsíce! Ano 2 měsíce - jen nějak nevím, které pocity převládají, jestli "už" nebo "teprve". Zima trochu povolila, teplota se pohybuje kolem 0 a už tolik nefouká, což má bohužel i negativní následek, že už 14 dní nebylo vidět Slunce a hodnoty polétavého prachu přesahují přes 400 (PM2.5) jednotek.

Pořád čekám, až bude lepší počasí, abych se mohla jet podívat mimo město a zároveň z toho něco měla. Našla jsem na facebooku skupinu, která se pravidelně schází a pořádá jednodenní výlety do okolí Pekingu. I když jsem dost skeptická na scházení se s lidmi, které neznám, v Číně, a ještě přes facebook, řekla jsem si, že to jednou zkusím a uvidím, alespoň se podívám na místo, ke kterému jsem na internetu nenašla žádné anglické info, což se záhy ukázalo jako zásadní fakt.

Sraz jsme měli v 9 hodin ráno ve stanici PingGuoYuan, konečné stanici linky č. 1. Cesta metrem mně zabrala téměř hodinu a půl, takže jsem se musela trochu hecnout vstát tak brzo ráno, navíc v neděli. Výlet začínal ve stejném stylu jako začínají ohranné české vtipy, tedy sejde se Čech, Američan, Angličan, Belgičan, Číňan, Korejec, Singapuřan, Taiwanec (Rus nám chyběl, ale nahradila ho Američanka, co uměla Rusky) a odjíždí na výlet na místo, o kterém nikdo neví, kde je a na webu neexistuje žádné info v angličtině ...

Nasedli jsme do místní linky autobusu č. 892 a vyjeli směr Donghulin. Cíl zněl zamrzlé vodopády. Zanedlouho jsme vyjeli z Pekingu, projízděli venkovem a čas plynul - 30 minut, 60 minut, 90 minut ... po dvou hodinách se přiblížila naše stanice. Vystoupili jsme uprostřed ničeho, nedaleko ležela malá vesnice a všude kolem samá pole a bylo vidět sotva na pár metrů díky husté "mlze".
Pohled na místní vesnici
Chvilku jsme po vesnici bloudili, zkoušeli ptát se místních, ale slavné vodopády ne a ne nalézt, a protože poslední autobus odjížděl v 5 hodin odpoledne, rozhodli jsme se, že vylezeme alespoň na kopce, které vesnici obklopují. Cesta byla dost náročná, zarostlá houštím, ale podařilo se a na vrchol jsme všichni zdárně vylezli. Škoda té "mlhy", jinak by to mohl být krásný pohled do krajiny.
Pohled na přilehlé kopce


Potom, co jsme se prodrali houštinami zpět do vesnice a autobusovou zastávku, nasedli jsme opět do autobusu, jeli 2 hodiny zpět do Pekingu. Podařilo se mi zaznamenat trasu, která je dostupná na tomto odkazu.

Po návratu jsme byli všichni hladoví jak vlci a rozhodli jsme se, že zajdeme na společnou veceři. Nejbližší vhodné místo se jevilo obchodní centrum, byla to spíše tržnice než obchodí centrum, nejednalo se tudíž o klasickou restauraci, ale spíše tržiště, takže jsem nemohla odolat a dala si různé druhy špízů včetně chobotnice na špejli. Po večeři jsem se vydala metrem zpět k domovu, opět hodina a půl cesty.
Různé druhy špízů
Zamrzlé vodopády jsme sice nenašli, ale jsem ráda, že jsem se konečně podívala i mimo Peking. Již brzo se snad podívám i na Velkou čínskou zeď.

Instagram Feed

Instagram