Přeskočit na hlavní obsah

Zajímavé

Kanton! Tak jsem tady ... aneb sociální experiment v praxi

Budou to již 3 měsíce, co jsem se přestěhovala do Kantonu a také 3 měsíce, co jsem nenapsala nic na blog, bylo potřeba nejdříve tu velkou změnu vstřebat.

Změna práce není snadná a když k tomu přibyde ještě stěhování, navíc v Číně, člověk má plnou hlavu starostí. Když je člověk na to všechno sám, nemůže se na nikoho spoléhat, musí všechno vyřešit sám, je to psychicky hodně náročné. Naštěstí moje největší opora je moje báječná sestra. Přiznám se, že jsem to ne úplně dobře nesla, obzvlášť ten první měsíc byl náročný, téměř každý den jsme si volaly, a abychom odlehčily celou situaci, začaly jsme to moje působení tady nazývat "sociálním experimentem" - a najednou se celé to napjetí, které ve mně bylo, vytratilo - prostě jen na sobě provádím zajímavý sociální experiment.

Když člověk přijde z mezinárodní, multikulturní firmy do ryze čínské společnosti, je to ohromný šok, co se firemní kultury týče, způsobem práce a přístupu k práci a životu. Jedna veselá příhoda - hned druhý den, c…

První výlet mimo Peking

Jsem tady 2 měsíce! Ano 2 měsíce - jen nějak nevím, které pocity převládají, jestli "už" nebo "teprve". Zima trochu povolila, teplota se pohybuje kolem 0 a už tolik nefouká, což má bohužel i negativní následek, že už 14 dní nebylo vidět Slunce a hodnoty polétavého prachu přesahují přes 400 (PM2.5) jednotek.

Pořád čekám, až bude lepší počasí, abych se mohla jet podívat mimo město a zároveň z toho něco měla. Našla jsem na facebooku skupinu, která se pravidelně schází a pořádá jednodenní výlety do okolí Pekingu. I když jsem dost skeptická na scházení se s lidmi, které neznám, v Číně, a ještě přes facebook, řekla jsem si, že to jednou zkusím a uvidím, alespoň se podívám na místo, ke kterému jsem na internetu nenašla žádné anglické info, což se záhy ukázalo jako zásadní fakt.

Sraz jsme měli v 9 hodin ráno ve stanici PingGuoYuan, konečné stanici linky č. 1. Cesta metrem mně zabrala téměř hodinu a půl, takže jsem se musela trochu hecnout vstát tak brzo ráno, navíc v neděli. Výlet začínal ve stejném stylu jako začínají ohranné české vtipy, tedy sejde se Čech, Američan, Angličan, Belgičan, Číňan, Korejec, Singapuřan, Taiwanec (Rus nám chyběl, ale nahradila ho Američanka, co uměla Rusky) a odjíždí na výlet na místo, o kterém nikdo neví, kde je a na webu neexistuje žádné info v angličtině ...

Nasedli jsme do místní linky autobusu č. 892 a vyjeli směr Donghulin. Cíl zněl zamrzlé vodopády. Zanedlouho jsme vyjeli z Pekingu, projízděli venkovem a čas plynul - 30 minut, 60 minut, 90 minut ... po dvou hodinách se přiblížila naše stanice. Vystoupili jsme uprostřed ničeho, nedaleko ležela malá vesnice a všude kolem samá pole a bylo vidět sotva na pár metrů díky husté "mlze".
Pohled na místní vesnici
Chvilku jsme po vesnici bloudili, zkoušeli ptát se místních, ale slavné vodopády ne a ne nalézt, a protože poslední autobus odjížděl v 5 hodin odpoledne, rozhodli jsme se, že vylezeme alespoň na kopce, které vesnici obklopují. Cesta byla dost náročná, zarostlá houštím, ale podařilo se a na vrchol jsme všichni zdárně vylezli. Škoda té "mlhy", jinak by to mohl být krásný pohled do krajiny.
Pohled na přilehlé kopce


Potom, co jsme se prodrali houštinami zpět do vesnice a autobusovou zastávku, nasedli jsme opět do autobusu, jeli 2 hodiny zpět do Pekingu. Podařilo se mi zaznamenat trasu, která je dostupná na tomto odkazu.

Po návratu jsme byli všichni hladoví jak vlci a rozhodli jsme se, že zajdeme na společnou veceři. Nejbližší vhodné místo se jevilo obchodní centrum, byla to spíše tržnice než obchodí centrum, nejednalo se tudíž o klasickou restauraci, ale spíše tržiště, takže jsem nemohla odolat a dala si různé druhy špízů včetně chobotnice na špejli. Po večeři jsem se vydala metrem zpět k domovu, opět hodina a půl cesty.
Různé druhy špízů
Zamrzlé vodopády jsme sice nenašli, ale jsem ráda, že jsem se konečně podívala i mimo Peking. Již brzo se snad podívám i na Velkou čínskou zeď.

Strava Feed

Instagram Feed

Instagram