Přeskočit na hlavní obsah

Zajímavé

Jednou nohou v Tibetu - část 2. - Historické město Lijiang

Další mezizastávkou na cestě k hranicícm Tibetu bylo Lijiang s překrásným historickým centrem.

Noční vlak přijel na čas a tak jsem se v 7 hodin ráno za svitu vycházejícího Slunce ocitla na vlakovém nástupišti. Do města to bylo jen asi 10 minut pěšky. Rána mám hrozně ráda, nejvíc ty okamžiky, kdy celé město ještě spí a já se můžu procházet bez davu lidí. To byla asi nejkrásnější část celého pobytu v Lijiangu - "to" ráno, než otevřou trhy a obchody, bez lidí a zmatku ... ten klid


Městečko je na seznamu UNESCO, takže jsem očekávala opravdu spoustu turistů, ale nakonec se ukázalo, že to nebude tak horké. Celý den jsem strávila procházením se po malých uličkách historického města a odpoledne se vydala do nedalekého parku, odkud byl překrásný pohled na nedalekou horu Jade Dragon Snow Mountain, jejíž vrchol leží v nadmořské výšsce skoro 5600 m.
V oblasti kolem města Lijiang také žije jedna z 56 uznávaných národnostních menšin v Číně a to Nasiové (Naxi). Řemesla mě zas až tolik nelá…

Můj první týden v Pekingu

Už jsem v Pekingu skoro 14 dní ... chtěla jsem nejdřív nechat opadnout emoce než to všechno shrnu, co všechno se událo ... a nebylo toho málo. Omlouvám se předem, je to opravdu dlouhé. Ale teď od začátku.
Přiletěla jsem ve čtvrtek 27.12.2013, měli jsme asi hodinu zpoždění, protože nás Rusové trochu povozili po letišti v Moskvě. První věc, která mě udivila už na přistávací rampě, byla ta azurově modrá obloha, čekala jsem všechno možné, ale modrou oblohu a slunečno v Pekingu rozhodně ne. Pak proběhly všechny potřebné formality - pasová kontrola, vyzvednutí zavazadel a hurá směr hostel, kde jsem měla předplacené první dva dny. Taxikář se mě sice zkoušel přesvědčit, že běžná cena do centra z letiště je 650 yuanu (cca 2000 Kč), ale na to jsem mu nepřistoupila ... skončili jsme nakonec na ceně 200 yuanu ... musím se pochválit, smlouvaní cen není moje parketa, ba naopak jsem v tom dost špatná, nemám to v povaze, ale lepším se, ještě před pár roky bych těch 650 yuanu asi zaplatila...
Hostel v Pekingu
Druhý den jsem se jela podívat do nové kanceláře a na kolegy. Budova Oraclu leží mimo centrum v komplexu často nazývaným Silicon Valley of China, tzv. Zpark. A pak začalo velké zařizování, první v pořadí byl pronájem bytu. Kolega už s předstihem zjistil jaké jsou v dané lokalitě možnosti a vyjeli jsme směr "realitní kancelář". Realitní agent, resp. byli na nás v přesile 3 realitní agentky, nám ukázali 3 různé byty a já si jeden vybrala s ohledem na cenu ... Pak jsme se přesunuli zpět do agentury k podpisu smlouvy ... zavřeli nas do místnosti cca 2x3 metry bez oken, k pití nám nabídli horkou vodu a začalo asi půl hodinové vyjednávání o ceně, kolega se snažil usmlouvat nějakou slevu, ale bez úspěchu, přeci jen byly v přesile :-) Musím ještě poznamenat, že celé to probíhalo v čínštině a nerozumněla jsem ani slovo, smlouva je samozřejmě také v čínštině, takže vlastně vůbec nevím, co tam je napsáno ... ale důvěřuji, ono mi v podstatě nic jineho nezbývá :-) 
Můj nový domov
Pronájem bytu v Číně nebo alespoň v Pekingu funguje trochu jinak, než jsme zvyklí z ČR. Byt se nejčastěji předplácí na celý rok dopředu nebo alespoň na půl roku dopředu, což mě trochu zaskočilo a ani jsem neměla tolik peněz s sebou. S agenturou jsme se domluvili, že nájem zaplatím druhý den. Ještě musím poznamenat, že se vše platí cash a největší bankovka je 100 yuanů, takže jsme druhý den šli zaplatit nájem s doslova plným pytlem peněz ( přes 20K yuanu ve 100 yuanovych bankovkach) :-)
Otázka pro dnešní den zní: Kdo je na bankovce 10 yuanu?

Další den jsem tedy zaplatila nájem na půl roku dopředu a mohla se nastěhovat. Bylo ale nutné zařídit další nezbytne věci - získat temporary residence permit potřebný pro zažádání o work permit, zařídit internet, telefon a vyměnit peníze v bance, zařídit bankovní účet. Jeli jsme tedy, opět s kolegou, protože anglicky se tady vskutku na úřadech nemluví, ale zato mají otevřeno i o vikendu, na policejní stanici se zaregistrovat a získat dočasné povolení k pobytu, vše naštěstí proběhlo hladce, na policejní stanici bylo jen málo lidí, takže jsme čekali asi jen 10 minut. Potom přišel na řadu internet a telefonní číslo a nakonec ještě nakoupit nezbytné věci. Všude bylo plno lidí a fronty nekonečné, nakonec nám zařizování zabralo celý den. Ten samý den večer (sobota) ještě přišel technik zapojit internet - v domě jsou optické kabely - co se týká technických věcí, to tady funguje dobře a hned.
Nakonec pár mých postřehů - myslím, že, kdyby se cizinec rozhodl, že se přestěhuje do Pekingu na vlastní pěst sám,  tak je to nereálné bez pomoci místních a to z několika důvodů:
  1. jazyková bariéra - tohle je největší problém, nic si nepřečtete, nic nerozumíte a ani neodvodíte, na úřadech se anglicky nemluví
  2.  peníze - člověk ze začátku potřebuje relativně hodně peněz, musí zaplatit nájem na x měsíců dopředu a další základní věci, všechno se platí cash, a když si přijdete vyměnit peníze do banky, řeknou vám, že cizinec si může vyměnit max. 500 USD, účet v bance vám založí, až když máte pracovní povolení, což trvá poměrně dlouhou dobu ...
  3. vyřízení potřebných dokumentů je jedna velká magie

Strava Feed

Instagram Feed

Instagram