Přeskočit na hlavní obsah

Zajímavé

Kanton! Tak jsem tady ... aneb sociální experiment v praxi

Budou to již 3 měsíce, co jsem se přestěhovala do Kantonu a také 3 měsíce, co jsem nenapsala nic na blog, bylo potřeba nejdříve tu velkou změnu vstřebat.

Změna práce není snadná a když k tomu přibyde ještě stěhování, navíc v Číně, člověk má plnou hlavu starostí. Když je člověk na to všechno sám, nemůže se na nikoho spoléhat, musí všechno vyřešit sám, je to psychicky hodně náročné. Naštěstí moje největší opora je moje báječná sestra. Přiznám se, že jsem to ne úplně dobře nesla, obzvlášť ten první měsíc byl náročný, téměř každý den jsme si volaly, a abychom odlehčily celou situaci, začaly jsme to moje působení tady nazývat "sociálním experimentem" - a najednou se celé to napjetí, které ve mně bylo, vytratilo - prostě jen na sobě provádím zajímavý sociální experiment.

Když člověk přijde z mezinárodní, multikulturní firmy do ryze čínské společnosti, je to ohromný šok, co se firemní kultury týče, způsobem práce a přístupu k práci a životu. Jedna veselá příhoda - hned druhý den, c…

Jak jsem jela poprvé do práce

Mám za sebou první týden v "nové" práci, záměrně píšu v "nové" v uvozovkách, protože sedím vlastně jen na jiné židli, ovšem 7500 km daleko. A jaký byl první den? Mám opět hodně, co vyprávět :-)

První den jsem nechtěla přijít pozdě, rozhodla jsem se, že vyrazím z domova před 8 hodinou ráno, vědela jsem, že bude největší špička v metru, ale tak trochu jsem se ujišťovala, že to přeci nemůže být tak hrozné ... Jakmile jsem vyšla z budovy, viděla jsem davy lidí hrnoucí se do metra a začalo peklo ... u turniketů strkanice, všichni se tlačili přes sebe. Pak jsem došla na nástupiště, zrovna odjížděl vlak ze stanice, stoupla jsem si do fronty, byli přede mnou asi jen 2 lidé. Cca za minutu přijel vlak, přijel už narvaný až po střechu lidmi ... zůstala jsem nehybně stát, přišlo mi, že se tam už nevejde ani myš... ale k mému udivení se tam narvalo asi dalších 5 lidí. Aby se dveře zavřeli, je k dispozici u každých dveří jeden zaměstnanec, který tlačí lidi do metra, aby se více zmáčkli ... Za další minutu přijel další vlak, opět stejně narvaný, chtěla jsem nastoupit, ale předběhlo mě několik číňanů ... a tak mi ujel i další vlak. Došlo mi, že bez ostrých loktů asi nenastoupím a řekla jsem si, že do dalšího vlaku už nastoupím za každou cenu. Když přijel další vlak, rvala jsem se dovnitř, nemůžu to ani nazvat, že jsme tam byli jak sardinky, protože v tomhle  porovnání jsou sardinky ryby samotářky :-)

Na další stanici mi došlo, že nastoupit do vlaku je ta jednodušší část cesty, vystoupit na správné stanici je větší výzva. Nefunguje zde systém, co nás učili od mala, že se nejdřív vystupuje a pak nastupuje ... tady se lidé tlačí ven a zároveň dovnitř, takže se nikdo nemůže hnout a dozorce na nástupišti něco zběsile křičí čínsky.

Ale povedlo se, vystoupila jsem na správné stanici, bylo 8:30. Zpark, jak se jmenuje ta oblast, kde pracuji, je asi 2km daleko od stanice metra a jezdí tam shuffle busy, každá (nebo alespoň většina) společnost má svůj autobus, takže když jsem přišla na zastávku autobusů, stálo tam asi 10 autobusů a žádný nebyl označen, kam jede, vlastně jsem si ani nebyla jistá, jestli jsem vůbec na správné zastávce. Po 10 minutách hledání autobusu jsem to vzdala a rozhodla se, že půjdu pěšky. Do kanceláře jsem dorazila chvilku po deváté hodině.

Kdyby jste někdo měl náhodou cestu do OARDC, tak jedině modrým autobusem s koněm a nejezdit metrem dřív než v 9 ráno :)
Shuffle bus jezdící do OARDC





Strava Feed

Instagram Feed

Instagram