Přeskočit na hlavní obsah

Zajímavé

Jednou nohou v Tibetu - část 2. - Historické město Lijiang

Další mezizastávkou na cestě k hranicícm Tibetu bylo Lijiang s překrásným historickým centrem.

Noční vlak přijel na čas a tak jsem se v 7 hodin ráno za svitu vycházejícího Slunce ocitla na vlakovém nástupišti. Do města to bylo jen asi 10 minut pěšky. Rána mám hrozně ráda, nejvíc ty okamžiky, kdy celé město ještě spí a já se můžu procházet bez davu lidí. To byla asi nejkrásnější část celého pobytu v Lijiangu - "to" ráno, než otevřou trhy a obchody, bez lidí a zmatku ... ten klid


Městečko je na seznamu UNESCO, takže jsem očekávala opravdu spoustu turistů, ale nakonec se ukázalo, že to nebude tak horké. Celý den jsem strávila procházením se po malých uličkách historického města a odpoledne se vydala do nedalekého parku, odkud byl překrásný pohled na nedalekou horu Jade Dragon Snow Mountain, jejíž vrchol leží v nadmořské výšsce skoro 5600 m.
V oblasti kolem města Lijiang také žije jedna z 56 uznávaných národnostních menšin v Číně a to Nasiové (Naxi). Řemesla mě zas až tolik nelá…

Jak jsem jela poprvé do práce

Mám za sebou první týden v "nové" práci, záměrně píšu v "nové" v uvozovkách, protože sedím vlastně jen na jiné židli, ovšem 7500 km daleko. A jaký byl první den? Mám opět hodně, co vyprávět :-)

První den jsem nechtěla přijít pozdě, rozhodla jsem se, že vyrazím z domova před 8 hodinou ráno, vědela jsem, že bude největší špička v metru, ale tak trochu jsem se ujišťovala, že to přeci nemůže být tak hrozné ... Jakmile jsem vyšla z budovy, viděla jsem davy lidí hrnoucí se do metra a začalo peklo ... u turniketů strkanice, všichni se tlačili přes sebe. Pak jsem došla na nástupiště, zrovna odjížděl vlak ze stanice, stoupla jsem si do fronty, byli přede mnou asi jen 2 lidé. Cca za minutu přijel vlak, přijel už narvaný až po střechu lidmi ... zůstala jsem nehybně stát, přišlo mi, že se tam už nevejde ani myš... ale k mému udivení se tam narvalo asi dalších 5 lidí. Aby se dveře zavřeli, je k dispozici u každých dveří jeden zaměstnanec, který tlačí lidi do metra, aby se více zmáčkli ... Za další minutu přijel další vlak, opět stejně narvaný, chtěla jsem nastoupit, ale předběhlo mě několik číňanů ... a tak mi ujel i další vlak. Došlo mi, že bez ostrých loktů asi nenastoupím a řekla jsem si, že do dalšího vlaku už nastoupím za každou cenu. Když přijel další vlak, rvala jsem se dovnitř, nemůžu to ani nazvat, že jsme tam byli jak sardinky, protože v tomhle  porovnání jsou sardinky ryby samotářky :-)

Na další stanici mi došlo, že nastoupit do vlaku je ta jednodušší část cesty, vystoupit na správné stanici je větší výzva. Nefunguje zde systém, co nás učili od mala, že se nejdřív vystupuje a pak nastupuje ... tady se lidé tlačí ven a zároveň dovnitř, takže se nikdo nemůže hnout a dozorce na nástupišti něco zběsile křičí čínsky.

Ale povedlo se, vystoupila jsem na správné stanici, bylo 8:30. Zpark, jak se jmenuje ta oblast, kde pracuji, je asi 2km daleko od stanice metra a jezdí tam shuffle busy, každá (nebo alespoň většina) společnost má svůj autobus, takže když jsem přišla na zastávku autobusů, stálo tam asi 10 autobusů a žádný nebyl označen, kam jede, vlastně jsem si ani nebyla jistá, jestli jsem vůbec na správné zastávce. Po 10 minutách hledání autobusu jsem to vzdala a rozhodla se, že půjdu pěšky. Do kanceláře jsem dorazila chvilku po deváté hodině.

Kdyby jste někdo měl náhodou cestu do OARDC, tak jedině modrým autobusem s koněm a nejezdit metrem dřív než v 9 ráno :)
Shuffle bus jezdící do OARDC





Strava Feed

Instagram Feed

Instagram