Přeskočit na hlavní obsah

Zajímavé

Jedno jaro v Himalájích - celodenní trek do vesničky Yubeng

Co si vybavíte, když se řekne Yunnan? Nic? Hory z Avataru nebo Soutezsku skákajícího tygra? Mně se teď vybaví jediné - Yubeng: malebná vesnička v horách na úpatí Himalájí na samých hranicích s Tibetem. Ještě před pár měsíci jsem neměla ani tušení, že takové místo existuje, nikdy jsem o něm neslyšela a dnes na toto místo vzpomínám asi nejraději. Pro mě je Yubeng pravá Shangri-la, místo, kde lidé žijí v absolutním souladu s přírodou.
Vesnička Yubeng je místo, které nebylo objeveno po stovky let právě proto, jak je nepřístupná z vnějšího světa. Dokonce ani dnes tam nevede žádná silnice. Aby se tam člověk dostal, musí podniknout celodenní trek po nezpevněné cestě s celkovým převýšením 1000m a věřte mi, že ve vysokohorských podmínkách to není žádná sranda ... Místní vesničané i dnes podnikají denní nebo týdenní túry do nejbližšího města, aby si obstarali zásoby nebo prodali své produkty, stále hojně využívají koně, i když moderní doba nejde zastavit a tak koně a mezky začánají nahrazovat m…

Jedno jaro v Himalájích - cesta na hranice s Tibetem

Posledních pár měsíců v Číně bylo velmi náročných a velmi intenzivních, ani jsem pořádně nestihla vstřebat všechny ty zážitky ... Mým velkým snem je jednou podniknout výpravu do Himalájí, vidět Everest a zažít si vysokohorskou nemoc ...

První týden v dubnu byly v Číně dva dny volna, využila jsem příležitosti a vzala jsem si pár dní neplaceného volna a vydala se za dobrodužstvím do Himalájí. Sama. Moje cesta vedla do provincie Yunnan, do Tibetské autonomní oblasti Deqen s několika denní zastávkou ve městě Shangri-la.

Tibetská autonomní oblast Deqen je sice Tibet, ale administrativně spadá do provincie Yunnan, takže se tam člověk může vydat bez povolení.



Najala jsem si Tibetského průvodce i s autem. Jmenoval se Tashi Dhandrup - malý drobný chlapík, vážící sotva 50kg (méně než já), ale s obrovským srdcem a západním myšlením, od první chvíle jsem věděla, že tenhle výlet bude stát za to.

Čínským džípem značky GreatWall jsme se vydali na 5hod cestu z města Shangri-la do Deqenu, kde začínají Himaláje. Samotné město Shangri-la leží ve vysoké nadmořské výšce asi 3300m, ale kromě lehké bolesti hlavy jsem žádné další příznaky vysokohorské nemoci nepociťovala.

Dnes existují jen dvě cesty, jak se dostat do Tibetu - severní z provincie Sichuan a jižní z provincie Yunnan, po které jsme se vydali i my. Byl nádherný jasný den a já si užívala každou minutu v autě, všude kolem byly obrovské masivy, nádhera, jakou jsem ještě v životě neviděla ...



Pak jsme v jedné malé vesnici zastavili na oběd - sedli jsme si a náš rozhovor začal:

  • Tashi: pojď se mnou, půjdeme se podívat do kuchyně, co tam mají, tady nemají menu ...
  • Já (nechápavě): To vážně? Tady nemají menu?
  • Tashi: jojo, mají jen to, co si vypěstují, tak už pojď ...
  • (vešli jsme do kuchyně a otevřeli lednici)
  • Tashi: Tak, co si dáš?
  • Já: nemám vůbec tušení ... (decision making mi nikdy nešel) .... tak vyber něco, co máš rád, já sním všechno ...
  • Tashi: máš ráda tohle a tamto ...
  • Já: Tashi, já opravdu netuším, co se z tohohle dá uvařit 🙈😅
Ano, přesně tak, pokud v Yunnanu přijedete na neturistická místa, většina lokálních restaurací nemá menu, prostě přijdete do kuchyně, podíváte se do lednice a řeknete si, co chcete jíst ... oni vám to uvaří, jak si budete přát.
zastávka na oběd v jedné vesnici v Yunnanu
výhled z okna restaurace - tady má člověk jistotu, že jí všechno v bio kvalitě

Tak co si uvaříme?

Pak jsme pokračovali dál v cestě do Deqenu. Stále jsme jeli do kopce, nadmořská výška stoupala a množství kyslíku klesalo, s tím se zvyšovala i moje bolest hlavy. Byla stále větší a větší zima. Asi po dalších dvou hodinách je vystoupali na nejvyšší bod cesty - 4300m n. m. Ještě nikdy jsem v takové výšce nebyla, byla to euforie, tak tohle jsou Himaláje, člověk je tak trochu "zfetovaný", když nemá dostatečný přísun kyslíku. Zastavili jsme, abych si mohla udělat fotky - vlastně jsme zastavovali poměrně často 🙈 Tashi nechal běžet motor ...
cesta do Himalájí
cesta do Himalájí
klikatá cesta do Himalájí
nejvyšší bod cesty - 4300m a posvátné Tibetské místo 
nejvyšší bod cesty - 4300m 
nejvyšší bod cesty - 4300m a posvátné Tibetské místo
nejvyšší bod cesty - 4300m a posvátné Tibetské místo
nejvyšší bod cesty - 4300m a posvátné Tibetské místo
Do Deqenu jsme dorazili po dalších dvou hodinách. Ubytovali jsme se kousek za městem v hotelu s pokojem s výhledem na horu Kawagarbo (6740m). Hora Kawagarbo je posvátná hora v Tibetském budhismu a zároveň nejvyšší horou v provincii Yunnan.
Město Deqen



Protože Čína má jen jednu časovou zónu, tak jsem si na západ Slunce musela ještě nějakou dobu počkat, ale těšilo mě, že na východ Slunce člověk nemusí vstávat ve 4 ráno, ale může si hezky přispat až do 7:30 ...
západ Slunce ze střechy hotelu
Na západ Slunce jsem si počkala na střeše hotelu. A protože jsem měla velký hlad, šla jsem se ještě projít a koupit si jídlo. To by ovšem nesměl být Tibet, aby člověk nepotkal na ulici volně pobíhající yaky ... inu, Tibeťané jsou známí tím, že žijí v souladu s přírodou ...


Ráno jsem nemohla dospat, strašně jsem se těšila na východ Slunce ... probudila jsem se v 6:45, vyskočila jsem z postele a běžela k oknu se podívat, jestli mám štěstí a bude jasno, nebo jestli budou hory zahaleny v mracích ... tentokrát jsem měla štěstí, bylo absolutní jasno ...

Oblékla jsem na sebe skoro všechno oblečení, co jsem měla, protože byla velká zima a vyběhla na střechu hotelu ... za chvilku dorazil i Tashi ... jen jsme tam oba mlčky stály a užívali si ten moment.

ranní "shon" v Deqenu
Pak jsme se společně vydali na snídani a vzhůru za dalším dobrodružstvím ... čekal nás totiž dvoudenní trek s batohem v horách ... do malé vesničky Yubeng, kam vede jen jedna jediná cesta, kde člověk musí překonat převýšení více než 1000m. Těšila jsem se, ale zároveň jsem z toho měla velký respekt ... hory se nesmí podcenit.

Spousta lidí se mě nejistě ptala: jedeš sama do Himalájí? Ano, jela jsem sama a ano, samozřejmě, že bych si přála nejet sama a sdílet s někým všechny tyhle zážitky, ale nikdo takový se neobjevil, na "kdyby" se v životě nehraje a beru věci, tak jak jsou ...


Instagram Feed

Instagram