Přeskočit na hlavní obsah

Zajímavé

Jednou nohou v Tibetu - část 2. - Historické město Lijiang

Další mezizastávkou na cestě k hranicícm Tibetu bylo Lijiang s překrásným historickým centrem.

Noční vlak přijel na čas a tak jsem se v 7 hodin ráno za svitu vycházejícího Slunce ocitla na vlakovém nástupišti. Do města to bylo jen asi 10 minut pěšky. Rána mám hrozně ráda, nejvíc ty okamžiky, kdy celé město ještě spí a já se můžu procházet bez davu lidí. To byla asi nejkrásnější část celého pobytu v Lijiangu - "to" ráno, než otevřou trhy a obchody, bez lidí a zmatku ... ten klid


Městečko je na seznamu UNESCO, takže jsem očekávala opravdu spoustu turistů, ale nakonec se ukázalo, že to nebude tak horké. Celý den jsem strávila procházením se po malých uličkách historického města a odpoledne se vydala do nedalekého parku, odkud byl překrásný pohled na nedalekou horu Jade Dragon Snow Mountain, jejíž vrchol leží v nadmořské výšsce skoro 5600 m.
V oblasti kolem města Lijiang také žije jedna z 56 uznávaných národnostních menšin v Číně a to Nasiové (Naxi). Řemesla mě zas až tolik nelá…

Zase ta zeď. Z Gubeikou do Panlongshan (古北口 - 蟠龙山)

Jaro je vždycky nejkrásnější roční období v Pekingu a také ideální čas na další outdoorovou aktivitu mimo město a utéct tak shonu velkoměsta. Na neděli byl naplánován další výlet, probudili jsme se do sice chladného, ale jinak krásného a slunného dne s perfektně čistou oblohou díky silnému větru z Vnitřího Mongolska. Plán zněl jasně - půjdeme část Gubeikou - Panlongshan (古北口 - 蟠龙山)

Sraz byl jako vždy v centru Pekingu, na Dongzimenu, odkud jsme se vydali pronajatým minibusem směr Gubeikou. Samotné město Gubeikou leží asi 120km od Pekingu na samé hranici s provincíí Hebei. Trvalo nám to skoro dvě hodiny, než jsme dorazili na místo.
Náš výlet jsme začali prohlídkou historického města Gubeikou. Byla to vlastně moje již druhá návštěva města (více o první zde - Víkend na čínském venkově). Gubeikou patří k mým oblíbeným místům, to město má ohromné genius loci. Ve městě byl jakýsi trh a člověk tam mohl opravdu spatřit ledascos.

A pak jsme se vydali rovnou na zeď. Část z Gubeikou do Panlongshan je nenáročná, defakto více méně rovná, to ovšem neznamená, že by byla nudná, to v žádném případě. Ten den jsme měli opravdu štěstí na počasí a perfektní dohlednost. Když jsme dosáhli prvního vrcholu rozhlédli se po okolí, byli jsme všichni nadšeni - malé vesničky pod námi, napůl stále ještě zamrznutá řeka a hory všude kolem. Prostě nádhera.
Asi po dvou hodinách chůze jsme dorazili na nejvyšší bod cesty na jednu ze stážních věží a rozhodli se, že se tam naobědváme - to je vždycky nejlepší část výletu - oběd na zdi, kdy všichni vytáhnou svoje svačiny a všichni se podělíme o to, co máme. Navíc ten pocit si jen tak sednou, zastavit se a užívat si výhledu do okolí.
Zdrželi jsme se na nejvyšším bodě asi hodinu a pak se vydali dál. Cíl cesty Panlongshan jsme dosáhli asi za další hodinku cesty. Pak už nás čekal jen sestup dolů do vesnice, kde na nás již čekalo auto a vydali se směr Peking. Bohužel jsme se po cestě dostali do kolony aut, jak už to v neděli býva a do Pekingu jsme dorazili za další tři hodiny, ale nevadilo to nikomu, všichni jsme stále vstřebávali zážitky ze zdi.
V Pekingu již žiji 3.5 roku a vím, že chytit takové počasí, jaké jsme měli, je opravdu kus štěstí. A i když jsem na čínské zdi byla už nejméně 20x, nikdy mě to zřejmě neomrzí.

Strava Feed

Instagram Feed

Instagram