Přeskočit na hlavní obsah

Zajímavé

Kanton! Tak jsem tady ... aneb sociální experiment v praxi

Budou to již 3 měsíce, co jsem se přestěhovala do Kantonu a také 3 měsíce, co jsem nenapsala nic na blog, bylo potřeba nejdříve tu velkou změnu vstřebat.

Změna práce není snadná a když k tomu přibyde ještě stěhování, navíc v Číně, člověk má plnou hlavu starostí. Když je člověk na to všechno sám, nemůže se na nikoho spoléhat, musí všechno vyřešit sám, je to psychicky hodně náročné. Naštěstí moje největší opora je moje báječná sestra. Přiznám se, že jsem to ne úplně dobře nesla, obzvlášť ten první měsíc byl náročný, téměř každý den jsme si volaly, a abychom odlehčily celou situaci, začaly jsme to moje působení tady nazývat "sociálním experimentem" - a najednou se celé to napjetí, které ve mně bylo, vytratilo - prostě jen na sobě provádím zajímavý sociální experiment.

Když člověk přijde z mezinárodní, multikulturní firmy do ryze čínské společnosti, je to ohromný šok, co se firemní kultury týče, způsobem práce a přístupu k práci a životu. Jedna veselá příhoda - hned druhý den, c…

Koupila jsem si kolo aneb dneska by to šlo ...

Zmínila jsem se, že jsem si koupila kolo? Ano, trvalo mi to více než dva roky se k tomu rozhoupat!
Zdejší dopravní situace mě přímo děsila. Nazvala bych to "organizovaný zmatek", pričemž od neorganizovaného zmatku ho dělí ty všudypřítomné záterasy, které alespoň autům zabraňují jezdit do protisměru ... I když co člověk někdy vidí, kam se Číňané s tím autem snaží vecpat, tak to zůstavá rozum stát.
Pro Číňany byl automobil dlouho zakázaným ovocem, nesměli si ho koupit a občas mám pocit, že někteří dodnes NEpochopili, že s autem se nejezdi jako na kole - tzn. že se s autem nenacpe tam, kam by se s kolem vešel a že pruhy pro cyklisty jsou opravdu jen pro cyklisty a elektrické skútry a ne pro auta, která se snaží předjet kolonu aut ...
Peking by byl ráj pro cyklisty, protože všude jsou pruhy vyhrazené cyklistům, mnohdy jsou ty pruhy širší než pruhy pro auta. Jenže to by v nich nesměli Číňané parkovat a v dopravní špičce je používat jako další pruh, takže jsou tyhle pruhy věcně plné aut. Navíc Číňané jsou experti v nesignalizování změny směru jízdy, takže se člověk musí opravdu soustředit, co se kolem něj děje, protože vy si v klidu jedete v pruhu pro cyklisty a najednou z řady zaparkovaných aut vybočí jedno auto, aniž by řidič použil blinkr, nebo se z ničeho nic otevřou dveře - to jsou ty největší šoky.
Jízdu na kole po Pekingu bych nazvala jako život ve dvou světech najednou. První je ten velký svět, kterého jste součásti - tzn. jezdí se vpravo a na zelenou na semaforu. Druhý svět je ten, který se žije v pruzích pro cyklisty. Tam totiž neplatí, že se jezdí vpravo a už vůbec neplatí, že se čeká na zelenou na semaforu! Tady platí vlastní pravidla, která se musíte naučit jen tím, že se v tom světe pohybujete. Ze začátku jsem se snažila dodržovat všechna dopravní pravidla, jenže jsem byla strašně nebezpečná jak sama sobě, tak i okolí, musela jsem se naučit, jak v tomhle bláznivém světe fungovat ...
Ale jinak jízdu na kole po Pekingu si užívám, hrozně mě to baví - hlavně člověk to město pozná, navíc si procvičí i čtení čínských znaků při luštění názvu ulic a hlavně se nemusí spoléhat na místní MHD a jede si, kam a kdy se mu zachce.
centrum Pekingu
centrum Pekingu
centrum Pekingu
centrum Pekingu
ulice Pekingu
přejezd 4. okruhu
Nejvíce kolo využívám pro cestování do práce. Mám to kolem 22km jednu cestu a musím se defacto dostat z 2. okruhu až za 5. okruh směrem na sever. Když vyjedu hodně brzo ráno, v létě jsem vyjížděla už před šestou, jednak, abych se vyhnula dopravě, ale i velkému horku, tak jsem schopná se do práce dostat pod hodinu - jsem rychlejší i než metro a navíc si užívám ranní prázdný Peking! Ovšem, jakmile vyjedu o něco později, tak díky husté dopravě jsem o dost pomalejší a průměrně jezdím kolem 70 minut.
Z práce mám oblíbené dvě trasy - jedna je delší a vede kolem Letního Paláce, když mám čas a nespěchám domů, tak jedu vždy touhle cestou. Je to něco kolem 28km. Když spěchám domů nebo jsem unavená, tak jezdím nejkratší možnou cestou, ale i tak to v plném provozu zabere kolem 80 minut.
cestou do práce - někdy stálo za to si přivstát - přejezd 2. okruhu
Při ranních cestách jsem na silnici jen já, zametači a taxikáři
ranní cesta do práce
cesta kolem Olympijského parku
cesta Olympijským parkem
občas se člověk zasekne, když jede zrovna vlak ...
přejezd dálnice, 5. okruhu, po cestě do práce
To, že jsem si pořídila kolo, považuji za jedno z nejlepších rozhodnutí a trochu mě mrzí, že jsem nebyla schopná se k tomu dokopat už dřív ... a abych nezapomněla, úspěšně jsme teď nedávno spolu oslavili prvních 3000km ... za 7 mesíců, to ujde ne? :-)

Strava Feed

Instagram Feed

Instagram