Byl normální pracovní den a v tom zapípal telefon a já si přečetla zprávu: "Ahoj Kristýno, nechceš jet na maraton do Liupanshui? Organizátor poskytne ubytování v hotelu na dvě noci, stravování a příspěvek na dopravu v hodnotě 1000RMB." Aniž bych tušila, kde Liupanshui leží, odepsala jsem, že samožřejmě jet chci, pak otevřela webový prohlížeč a zadala do Googlu vyhledávat klíčové slovo Liupanshui ...
Liupanshui je městská prefektura v provincii Guizhou, asi 2500km jihozápadně od Pekingu, nikdy před tím jsem o něm neslyšela. Dostat se tam byla trochu challenge, žádný přímý let z Pekingu neexistuje, takže jsem musela zvolit kombinaci letadla a vlaku. Cesta letadlem do nedalekého města Anshun trvá něco málo přes 3 hodiny a pak další 3 hodiny vlakem do místa akce.
Protože se závod běžel už v sobotu, musela jsem se na cestu vydat již v pátek brzo rána, abych se tam stihla dopravit. Letadlo neletělo z hlavního mezinárodního letiště v Pekingu, ale z malého lokálního letiště na jihu Pekingu, dříve to bylo vojenské letiště a podle toho to trochu vypadalo - místami jsem měla pocit, že to je spíš místo na "dobrovolné darování orgánů". Ale všechno šlo podle plánu a dokonce jsme odstartovali na čas.
Do Anshunu jsem přiletěla na čas, našla autobus do města a protože ještě nějaký čas do odjezdu vlaku zbýval, šla jsem se podívat po okolí a na oběd - výborné rýžové nudle servírované v igelitovém pytlíku, aby se náhodou nezamazal talíř :-)
 |
| přílet do Anshunu - opravdu malé rodinné letiště |
 |
| super rýžové těstoviny v igelitovém pytlíku |
 |
| knedlíčkárna v Anshunu |
 |
| tradiční snack v Guizhou |
Pak mě čekala tříhodinová cesta vlakem, ne že by to bylo tak daleko, ale spíše tím, že se proplétal mezi horami. Když jsem dorazila do Liupanshui, již na mě čekali dobrovolníci a odvezli mě do hotelu. Hotel a obzvlášť hotelový bufet nezklamal jako vždy.
 |
| hotelové lobby |
 |
| pokoj |
 |
| výhled z hotelového pokoje (20. patro) |
 |
| buffet |
 |
| buffet |
 |
| dortíky, to je něco pro mě ... |
Po večeři jsem šla spát, byla jsem unavená po celodenní cestě a navíc druhý den se běží maraton. Ráno zvonil budík ve 4:45 a snídaně se podávala v 5 ráno. Ano, umím být ráno velmi efektivní v přípravě :) Pak jsme odjeli na start a čekali na startovní výstřel.
V 7:30 zazněl startovní výstřel a my se vydali na 42192m dlouhou trať. Prvních 2.5km se běželo z kopce, říkala jsem si, ojoj, to bude zlé a moje obavy se naplnily. Trať byla celou dobu pořád nahoru a dolů, nahoru a dolů, žádné rovné úseky, ale nádhérná - všude kolem hory. Kolem 20. km se mi začalo blbě dýchat, říkala jsem si, co to je, proč nemůžu? Přešla jsem do chůze a to byl pocit prohry, snažím se vždycky běžet celou dobu ... od 20. km to začalo být opravdu náročné, střídala jsem běh a chůzi a odpočítávala každý metr, co zbývá do cíle. Na 40. km byla cedule s upozorněním: Pozor, vysoká nadmořská výška, buďte opatrní. Řekla jsem si, díky, že mi to připomínáte, když jsem skoro v cíli :) Nakonec jsem pomyslnou cílovou pásku proťala v čase kolem 4 hodin a 30 minut. 35 minut za osobním rekordem, v nejhorším čase celkově, ale cítila jsem se jako královna. Dokončila jsem a to se počítá!
 |
| trať vedla městem i přírodou |
 |
| unikátní hory všude kolem |
 |
| pozor vysoká nadmořská výška |
 |
| finisher! |
Po závodě jsem si prošla detailně statistiky ze závodu a zjistila jsem, že město Liupanshui leží v nadmořské výšce 1900 m n. m., tím se vysvětlilo, proč se mi tak špatně dýchalo a celkové převýšení 500m také stojí za zmínku ...
Závod v Liupanshui byl další ultimátní zážitek a nazvala bych to solidní úlet už jen tím, že jsem doběhla, že jsem přežila, že jsem vůbec "na ten konec světa" docestovala a tím, jak byl náročný a hlavně tím, že tam opravdu žijí lidé, kteří v životě neviděli bělocha a potkat Evropana(nku) pro některé z nich byl životní zážitek. Detaily závodu lze shlédnout na
Stravě.
A co následovalo pak? Jedna velká párty ...
