Přeskočit na hlavní obsah

Zajímavé

Jedno jaro v Himalájích - cesta na hranice s Tibetem

Posledních pár měsíců v Číně bylo velmi náročných a velmi intenzivních, ani jsem pořádně nestihla vstřebat všechny ty zážitky ... Mým velkým snem je jednou podniknout výpravu do Himalájí, vidět Everest a zažít si vysokohorskou nemoc ...

První týden v dubnu byly v Číně dva dny volna, využila jsem příležitosti a vzala jsem si pár dní neplaceného volna a vydala se za dobrodužstvím do Himalájí. Sama. Moje cesta vedla do provincie Yunnan, do Tibetské autonomní oblasti Deqen s několika denní zastávkou ve městě Shangri-la.

Tibetská autonomní oblast Deqen je sice Tibet, ale administrativně spadá do provincie Yunnan, takže se tam člověk může vydat bez povolení.



Najala jsem si Tibetského průvodce i s autem. Jmenoval se Tashi Dhandrup - malý drobný chlapík, vážící sotva 50kg (méně než já), ale s obrovským srdcem a západním myšlením, od první chvíle jsem věděla, že tenhle výlet bude stát za to.

Čínským džípem značky GreatWall jsme se vydali na 5hod cestu z města Shangri-la do Deqenu, kde začínají…

Wuxi a maraton a poprvé pod 4 hodiny!

První letošní ostrý závod a hned maraton?! Zblaznila jsem se?!

Pamatuji si ten okamžik, kdy jsem se na závod registrovala, bylo to někdy v prosinci a v té době jsem si říkala: jooo do března času dost, to natrénuji a poběžím celý. Docela jsem trénovala, běhala delší vzdálenosti kolem 20ti km několikrát do týdne i přes tu zimu, co tady v Pekingu panovala, jenže pak jsem se vlastní blbostí zranila a nemohla běhat skoro 3 týdny, defacto jsem znovu vyběhla asi 2 týdny před samotným maratonem a nejdelší vzdálenost, kterou jsem běžela, byla něco kolem 15ti km a to ještě v tempu kolem 6 minut na kilometr. Takže příprava celkově fail ...

Maraton se běžel ve městě Wuxi, které leží v provincii Jiangsu, asi 40 minut rychlovlakem ze Šanghaje. Závodu jsem se měla zúčastnit s pár kolegy z práce a byli jsme domluvení, že se sejdeme na nadráží ve Wuxi a pojedeme společně do hotelu ... Jenže vlak ze Šanghaje měl 45 minut zpozdění! Ještě se mi nikdy tady nestalo, že by rychlovlak měl zpoždění ... Nicméně kolegové na mě počkali, což bylo pozitivní.
po krátkém zpoždění jsme se přeci jen sešli na nádraží
Když jsme se ubytovali v hotelu, šli jsme vyzvednout startovní balíček a pak hned na společnou večeři. Celkem se nás ve Wuxi sešlo asi 20 lidí z práce, takže večeře se konala ve velkém stylu. Všechno bylo neskutečné dobré, nejvíce jsem si však užívala pečené vepřové maso a jako zákusek chléb se zrmrzlinou ...



V den závodu mě budík vzbudil již ve 4:30 a snídaně se v hotelu podávala od 5ti hodin. Takhle brzo ráno mám obvykle velký problém do sebe cokoliv nasoukat, ale snažila jsem se sníst, co bylo. Pak ještě společné foto před hotelem a hurá na start 42km dlouhého závodu.
Pak závod odstartoval, ještě než jsem se vydala na trať, tak jsem si říkala, že poběžím pomalu a uvidím, jak to půjde, ale hormony v těle se mi vždycky zblázní na startu a mám pocit, že musím hnát, co to jde. Nicméně jsem se skutečně snažila držet na uzdě. Prvních 5 km jsem zdolala za 27 minut a 50 vteřin, druhých 5 km padlo za 27 minut a 32 vteřin. Běželo se mi dobře a cesta utíkala velmi rychle, na dalších pěti kilometrech jsem ještě zrychlila o 5 vteřin a na dalších opět zrychlení o 5 vteřin. Hm, negative splits, tak běhají profíci, ne? Když jsem probíhala metou na půl maraton, zpomalila jsem, přeci jen se projevil nedostatek trénínku, ale pořád se mi běželo dobře a cesta stále utíkala. Ani nevím jak, ale najednou jsem byla na 32. km a do cíle zbývalo už jen 10km, po třech hodinách běhu, to je skoro nic. Hodinky ukazovaly velmi dobrý čas, ani se mi nechtělo věřit, průměrné tempo jsem držela kolem 5:35min/km. V duchu jsem si říkala, že i kdybych těch 10 km zaběhla za hodinu, tak pořád budu mít lepší čas než na posledních maratonu v Pekingu.




Blížil se 35. km, běžecká krize, ale trasa ve Wuxi byla opravdu krásná, pořád bylo na co koukat, tak jsem to ani nepociťovala, i když jsem zpomalila. Na 37. km už to začínalo být trochu dlouhé a tady začal boj s vlastní hlavou, věděla jsem, že mám dobrý čas, že můžu zaběhnout velmi dobře, ale trochu začaly docházet síly, pořád jsem si dokola opakovala, že jsem tady 3.5 hodiny neběžela jak blázen proto, abych to 5 km před cílem zabalila .... Pak přišel 40. km a to člověka vždycky nakopne, vidět tu čtyřku na začátku a myšlenka, že do cíle zbývají jen 2 km, tedy necelých 12 minut běhu. Podařilo se mi trochu zrychlit. Pak jsem vyběhla ze zatáčky a měla cíl na dohled, koukla jsem na hodinky a ty ukazovaly čas 3 hodiny a 54 minut, do cíle zbývalo kolem 500m a já věděla, že tentokrát to pod 4 hodiny dám! Čas v cíli se zastavil na 3 hodinách 57 minutách a 58 vteřinách. Neuvěřitelné! Zaběhla jsem maraton pod 4 hodiny! Neuvěřitelná porce endorfínu a že člověk nemůže chodit? to rozhodne vůbec neřeší, to si uvědomí, až po pár minutách, kdy to opravdu, ale opravdu bolí :-) Nakonec jsem všechny 5ti km úseky běžela pod 30 minut a jen na jednom kilometru jsem měla tempo přes 6 minut na km, jinak všechny pod 6.







Nemohla jsem se skoro dobelhat ani pro věci do uschovny, tak moc mě bolely nohy. Pak jsem konečně našla i kolegy, co doběhli přede mnou a společně jsme čekali na ostatní.




Do hotelu jsem se vrátila někdy kolem 1 hodiny odpoledne, "rychle", ehm, jak nejrychleji to šlo, jsem se osprchovala a a vydala se směr nádraží, abych stihla odpolední vlak do Pekingu. Cesta vlakem z Wuxi do Pekingu je přes 1000km a také trvá přes 4 hodiny.

Vlak byl plný, plný běžců, bylo vtipné to pozorovat, jak nikdo z nás nemůže chodit .... obzvlášt pak na nádraží v Pekingu, kde člověk musí zdolat pár schodů.

Domů jsem se dostala pozdě večer, vyčerpaná, ale spokojená a štastná, přeci jen se to vydařilo, jak nejlépe mohlo ...

Instagram Feed

Instagram