Vzpomínka na půlmaraton, který byl opravdu ledový
Je to sice už tři měsíce, co jsem tento závod běžela, ale vzpomínky na něj mám stále živé a myslím, že mi zaryté do paměti zůstanou hodně dlouho ...
Závod se běžel v přírodní rezervaci asi 50 km od Pekingu (a stále ještě v Pekingu) s názvem Yeyahu, v překladu Jezero divokých kachen ... ehm, lepší možná nepřekládat. Jedná se o nejchladnější místo Pekingu vůbec. Jedná se o rozlehlou plochu mokřadů a je to jedno z populárních výletních míst v Pekingu.
Závod se běžel v lednu a v den závodu panoval neuvěřitelný mráz, teplota dosahovala -18°C a k tomu foukal silný vítr, takže pocitová teplota se pohybovala kolem -23°C. Neskutečná zima. Součástí startovního balíčku byly i hřejivé pytlíčky, říkala jsem si, že je potřebovat nebudu, že rukavice budou stačit, že se stejně při běhu zahřeji, ale pro jistotu jsem si je dala do kapsy ... a jak jsem nakonec byla ráda, že je mám a vytahovala je z kapes už po pár minutách, co závod odstartoval.
Byla opravdu zima, můj původní plán byl běžet jen v teplejších zimních leginách a třech vrstvách oblečení, jenže byla taková zima, že jsem nakonec běžela ve dvou vrstvách kalhot a čtyř vrstvách pro horní část těla. Nemohla jsem se pohnout, jak jsem byla "naducaná" ... :-)
Závod odstartoval, běžela se čtyři kola kolem jezera. První třetinu jednoho kola foukal velmi studený postranní vítr, šátek, co jsem měla kolem krku a přes pusu mi zmrznul na kost po 300m, obličej mě pálil, necítila jsem ruce a snažila se zoufale najít ty hřejivé pytlíčky.
V druhé třetině 4.5km okruhu bylo závětří a člověk se tam trochu rozehřál a dostal do tempa, jenže v poslední třetině okruhu foukal studený protivítr, takže nejenže se člověk plazil jak šnek kvůli větru, byla navíc hrozná zima, která štípala do odkrytých částí těla, jak když vás někdo píchá špendlíky. A to bylo teprve první kolo. Hlavou mi proběhla myšlenka, že tohle celé musím absolvovat ještě třikrát ... uff
Běžela jsem a nekontrovala čas, nikde nebyla žádná časomíra, myslela jsem, že běžím hrozně pomalu, obzvláště v druhé části závodu, od 15. km se to opravdu táhlo, ani jsem nic nepila, jen jsem chtěla být už v cíli a dát i horký čaj.
Doběhla jsem nakonec v čase něco málo nad dvě hodiny - 2:01:37, což považuji za daných podmínek za velmi dobrý výkon a nakonec 15. místo ve své kategorii :-) Navíc, když jsem na závod jela, necítila jsem se úplně dobře, trochu mě bolelo v krku a měla jsem rýmu. Říkala jsem, hm, tohle neskončí dobře, chytit v Číně zápal plic je to poslední, co bych opravdu chtěla ... a víte, co? Když jsem druhý den probudila, byla jsem zdravá jak rybička, byl tak silný mráz, že všechny bacily zabil ... :-)
Tenhle závod byl velký zážitek, ale upřímně u některých věcí platí jednou a dost a tohle je jedna z nich :-)
Závod se běžel v přírodní rezervaci asi 50 km od Pekingu (a stále ještě v Pekingu) s názvem Yeyahu, v překladu Jezero divokých kachen ... ehm, lepší možná nepřekládat. Jedná se o nejchladnější místo Pekingu vůbec. Jedná se o rozlehlou plochu mokřadů a je to jedno z populárních výletních míst v Pekingu.
Závod se běžel v lednu a v den závodu panoval neuvěřitelný mráz, teplota dosahovala -18°C a k tomu foukal silný vítr, takže pocitová teplota se pohybovala kolem -23°C. Neskutečná zima. Součástí startovního balíčku byly i hřejivé pytlíčky, říkala jsem si, že je potřebovat nebudu, že rukavice budou stačit, že se stejně při běhu zahřeji, ale pro jistotu jsem si je dala do kapsy ... a jak jsem nakonec byla ráda, že je mám a vytahovala je z kapes už po pár minutách, co závod odstartoval.
Byla opravdu zima, můj původní plán byl běžet jen v teplejších zimních leginách a třech vrstvách oblečení, jenže byla taková zima, že jsem nakonec běžela ve dvou vrstvách kalhot a čtyř vrstvách pro horní část těla. Nemohla jsem se pohnout, jak jsem byla "naducaná" ... :-)
V druhé třetině 4.5km okruhu bylo závětří a člověk se tam trochu rozehřál a dostal do tempa, jenže v poslední třetině okruhu foukal studený protivítr, takže nejenže se člověk plazil jak šnek kvůli větru, byla navíc hrozná zima, která štípala do odkrytých částí těla, jak když vás někdo píchá špendlíky. A to bylo teprve první kolo. Hlavou mi proběhla myšlenka, že tohle celé musím absolvovat ještě třikrát ... uff
Běžela jsem a nekontrovala čas, nikde nebyla žádná časomíra, myslela jsem, že běžím hrozně pomalu, obzvláště v druhé části závodu, od 15. km se to opravdu táhlo, ani jsem nic nepila, jen jsem chtěla být už v cíli a dát i horký čaj.
Doběhla jsem nakonec v čase něco málo nad dvě hodiny - 2:01:37, což považuji za daných podmínek za velmi dobrý výkon a nakonec 15. místo ve své kategorii :-) Navíc, když jsem na závod jela, necítila jsem se úplně dobře, trochu mě bolelo v krku a měla jsem rýmu. Říkala jsem, hm, tohle neskončí dobře, chytit v Číně zápal plic je to poslední, co bych opravdu chtěla ... a víte, co? Když jsem druhý den probudila, byla jsem zdravá jak rybička, byl tak silný mráz, že všechny bacily zabil ... :-)
Tenhle závod byl velký zážitek, ale upřímně u některých věcí platí jednou a dost a tohle je jedna z nich :-)