Vnitřní Mongolsko, tak trochu drsná oblast Číny

Když jsem někomu řekla, že jedu do Vnitřního Mongolska, všichni reagovali podobně - wow, Mongolsko, ale je potřeba uvést věci na pravou míru - Vnitřní Mongolsko není stát Mongolsko, který známe, ale jedná se o jednu z autonomních oblastí Číny, pravdou je, že k má Mongolsku velmi blízko. V roce 1912, když byla vyhlášena Čínská republika, Vnější i Vnitřní Mongolsko využilo této příležitosti a vyhlásilo na Čínské republice nezávislost, ale pouze Vnější Mongolsko si ji s pomocí Ruska dokázalo udržet, Vnitřní Mongolsko bylo obsazeno čínskou armádou a stalo se součástí dnešní Číny se statusem autonomní oblasti.
Vnitřní Mongolsko - autonomní oblast Číny
Vnitřní Mongolsko je vyhlášeno tím, že tam "NIC" není, alespoň to vám většina Číňanů řekne, jenže právě v tom "nic" je to kouzlo - nejchudší region Číny, řídké osídlení, rozlehlé plochy porostlé trávou, po kterých se prohánějí stáda koní, ovcí, krav, atd ... sem tam člověk vidí tradiční mongolská kulatá stavení (stany). Pro mě je tohle tak něco odlišného, že jsem se tam chtěla už dlouhou dobu podívat.
Jenže Vnitřní Mongolsko není takový ráj, jak se může stát, má i druhou tvář - je to jedno z center těžkého průmyslu, těží se tam zejména uhlí a v poslední době v Číně zažívají boom větrnné elektrárny - jsou všude, kam se jen podívate. Čínská vláda investuje velké peníze do propagandy, jak jsou větrné elektrárny "environment friendly" a jak krásně pasují do přirody, takže Vnitřní Mongolsko zažívá i cestovní boom, kdy se Číňané jezdí dívat na tyto větrnné elektrárny, fotí se s nimi a tvrdí vám, jak je to krásné ... ne není! Ta krajina je totálně zhyzděná, protože tu krásnou a nevinnou přírodu hyzdí pohled na větrnné elektrárny!!

Protože jsme díky oslavám k výročí 70. let ukončení 2. světové války v Pacifiku dostali 2 dny volno, rozhodla jsem se toho využít a moje destinace byla město Ulanqab (Wulanchabu - mongolsky, Jining - čínsky). Jela jsem nočním vlakem, je to nejpohodlnější způsob cestování na delší trasy. Cesta trvala cca 8 hodin.
Protože jsem odjížděla ve středu, den před samotnými svátky, nádraží v Pekingu bylo plné lidí. Tolik lidí jsem tam ještě snad neviděla a všichni tito lidé jeli stejným vlakem. Když jsem stála ve frontě na vlak, říkala jsem si, ti lidé se tam nemůžou vejít ... na nástupišti jsem pochopila - samotný vlak měl dvě lokomotivy a byl dlouhý nekolik stovek metrů.
lidé na nádraží čekající na stejný vlak
Ráno, když jsem se probudila, byla jsem v jiném světe. Sedla jsem si k okýnku a sledovala venkovní krajinu, protože byla nádherná.
Cesta vlakem - pohled z okna
Cesta vlakem - pohled z okna
Cesta vlakem - pohled z okna
 Kolem 9. hodiny ráno jsem dorazila na místo určení - cedule na nádraží mě vítala ve třech jazycích - anglicky, čínsky a mongolsky.
dorazila jsem do města Ulanqab - Wulanchabu - Jining

Pak jsem se ubytovala v jednom z místních hotelů (noc ve 4* hotelu 139RMB ~ 520 Kč) a šla se podívat po městě. Bylo krásné počasí, svítílo Slunce, teplota kolem 20°C a foukal čerstvý vítr. Město zrovna nepůsobilo mongolským dojmem, i když se pár typicky mongolských budov najít dalo.



O svém výletu sem jsem se ještě před ním zmínila jednomu kolegovi a náhoda tomu chtěla, že on zrovna z tohohle města pochází a nabídnul mi, že by mě jeho rodiče (kteří zde žijí) rádi pozvali na večeři, abych poznala tradiční mongolské jídlo. Neodmítla jsem samozřejmě. Jediný problém byl v tom, že jeho rodiče nemluví ani slovo anglicky a moje čínština ... ehm ... no že bych mluvila nějak dobře, to rozhodně ne. Kolega si ze mě kvůli tomu dělal srandu snad týden, že je strašná škoda, že nemůže být u toho, jak se budu s jeho rodiči domlouvat :-) Nicméně jsem se tedy s jeho rodiči sešla a šli jsme společně na večeři do místní restaurace ... a světe div se, dorozumněli jsme se velmi dobře ... haha :)

V místní restauraci jsem vzbudila poměrně pozdvižení, zřejmě ještě nikdy neviděli cizince - musela jsem se vyfotit s komplet celým personálem včetně portrétu Čingischána na kravské kůži, alespoň jsem zabila čas čekáním, než bude jídlo hotové. V té restauraci mě dokonce omotali do tradičního mongolského šátku (ve kterém jsem se musela fotit a tipuji, že tam teď budu viset na zdi!), který jsem si mohla nakonec ponechat :)

K jídlu jsme měli nejdříve tradiční domácí mongolský jogurt. Něco tak dobrého jsme ještě nejedla! Poctivý jogurt, to když ochutnáte, tak už si v obchodě žádný jogurt koupit nechcete ... Pak jsme ochutnali kukuřičné lívance a hlavním chodem bylo jehněčí. Nechyběl samožrejmě ani tradiční mongolský černý čaj s mlékem, tzv. naicha (奶茶).
Já a Čingischán na kravské kůži
Mongolský domácí jogurt
jehnečí
kukuřičné lívance
Druhý den jsem měla naplánovaný výlet do Grasslandu - chtěla jsem vidět ty rozhlehlé plochy porostlé zelenou trávu, i když začátkem září už je trochu po hlavní sezóně, protože tráva začíná žloutnout. Vnitřní Mongolsko přeci jen leží ve vyšší nadmořské výšce - cca 1500 m n. m.
Jenže, když jsem se ráno probudila, tak pršelo, pršelo je vlastně slabé slovo, lilo přímo, ale i přesto jsem chtěla jet. Než jsme vyrazili na cestu, dali jsme si snídani - nesměl chybět mongolský černý čaj s mlékem a tradiční čínské plněné knedlíky zvané baozi. Tyto byly plněné zeleninou a jehnečím masem.

snídaně
Pak jsme se vydali na cestu, cesta trvala autem 2 hodiny. Když jsme tam dorazili, byla opravdu velká zima a pršelo. Mělo to ovšem velkou výhodu, vstupné do místního parku bylo místo 300RMB zlevněno na 100RMB, protože spousta atrakcí byla uzavřená ... a málem bych zapomněla, nebyla tam ani noha ... Ale stálo to za to, no posuďte sami ...
grassland
grassland
Aobao - mongolské poutní místo, které slouží k náboženským účelům
grassland
grassland s pasoucími se koňmni v dálce
Pokračování příběhu v následujícím článku ... (brzo)