Od malička jsem velký fanoušek sportu - všeho sportu - tedy asi kromě těch, kde se používá motor, i když i na formule se občas podívám ... takže možnost, že si budu moct zaběhat na jednom z nejslavnějších stadionů světa - Ptačím hnízdě (neplést s Orlím hnízdem), Olympijském stadionu, kde Usain Bolt psal historii, bylo pro mě něco, co si nemůžu nechat ujít.
Jednalo se o závod ze série UCS (Ultramarathon Challenge Series). Člověk si mohl vybrat ze tří kategorií - 1 hodina, 3 hodiny a nebo 12 hodin, tzv.časovka - neběží se tedy určitá vzdálenost na čas, ale běží se, kolik toho člověk uběhne za daný čas.
Nejdříve jsme zaregistrovali na ten nejjednodušší, tedy jednohodinový závod, který měl startovat v 5 hodin odpoledne, jenže ten poté zrušili, že bude moc velké horko. Chtěla jsem za každou cenu běžet a vyzkoušet si, jaké to je, se proběhnout po Ptačím hnízdě, takže jsem souhlasila se změnou na 3 hodiny. Byl tam ale menší háček, aby člověk mohl běžet tento závod, musel k registraci doložit certifikát, že má splněný maraton a navíc ještě pod 4 hodiny ... uff, nemám samořejmě, ale moji kolegové se o to postarali, řekli mi, neboj, jsi v Číně, všechno jde ... :) Jak jsem později zjistila, tak jsem běžela pod jménem manželky jednoho kolegy. Popravdě jsem se trochu bála, protože to každý hned pozná, že nejsem Číňanka, ale všichni mi říkali, že bude všechno OK.
Nadešel den D, píši to trochu se zpožděním, psalo se datum 20. června 2015. Závod začínal už v 7 ráno a trasa přesně kopíruje trasu závodu rychlochodců na 20 km na nadcházejícím MS světa. Nejdříve se běží 15 minut po okruhu na stadionu a potom se vyběhne ven, kde se krouží zbylé 2 hodiny 45 minut po okruhu cca 1.3 km dlouhém.
 |
| startovní balíček vyzvednut |
Protože start závodu byl naplánovaný na 7. hodinu ranní, musela jsem na stadion dorazit už v 6 hodin ráno, tzn. budík v den závodu zvonil již 4:30. Nelidská hodina, ale kupodivu se mi vstávalo dobře. Venku již bylo světlo a teplota kolem 20 stupňů a bez smogu - počasí nám opravdu přálo. Udělala jsem si snídani a vyrazila na první metro. Nepřečetla jsem si však instrukce zcela pořádně, protože frajerka, žiji v Pekingu už přes rok, tak to přeci znám nejlíp, jak se tam dostanu ... Takže místo na stanici Olympic Sport Center, odkud jel shuttle bus na stadion, jsem vystoupila na nejbližší stanici Olympic Green a chtěla dojít na stadion pěšky ... jenže ouha, celý olympijský areál byl zamřížovaný a zavřený. Musela jsem to celé obejít, což bylo asi 3 km chůze navíc a já měla být na stadionu už za 10 minut! Nezbývalo než se rozběhnout - po cestě jsem si nadávala, výborný, teď tady poběžím půl hodiny, sotva doběhnu na stadion, tak mě budou čekat další tři ...
Na stadion jsem celá úřícená dorazila kolem 6:40 - včas, ještě s 20 minutovou rezervou, zrovna probíhala společná rozvička, ale tu jsem vynechala, zahřátá jsem byla dostatečně :) Musím podotknout, že jsem tam byla jediný cizinec, který běžel, což vzbuzovalo dost velkou pozornost, přišlo mi, že se lidé se mnou chtějí fotit víc, než s opravdovými profesionálnálními sportovci :)
 |
| trať závodu je připravená |
 |
| předstartovní atmosféra |
 |
| sice bez diváků, ale i tak super zážitek startovat zrovna tady |
 |
| za pár minut se startuje |
Pak se vyběhlo, 15 minut jsme kroužili po stadionu 400 m kolečka, říkala jsem si, že jsem docela ráda, že tady nebudeme kroužit celé tři hodiny ... ale běželo se mi krásně, na stadionu jsem měla tempo kolem 5:20 min/km a vůbec nepociťovala, že bych běžela rychle (tempo 5:20 je na mě opravdu opravdu rychlé :-)) - asi genius loci.
 |
| v Ptačím hnízdě |
 |
| v Ptačím hnízdě |
Pak nás vyhnali pryč ze stadionu na ten venkovní okruh. Probíhala jsem kolem časomíry a ukazovala, že zbývá čas 2 hodiny a 45 minut. Pořád se mi běželo dobře, po celé trati byl stín, který ovšem se stoupajícím Sluncem víc a víc ubýval. Když jsem kolem časomíry běžela podruhé, ukazovala čas 2 hodiny a 37 minut - ano, jedno kolo mě trvá cca 8 minut!! Hlavnou mi problesklo - hm, tak jeste cca 20 kol :)
 |
| momentka z venkovního okruhu |
Běžela jsem a snažila se držet konstantní tempo, běželo se mi opravdu dobře. Prvních 10 km jsem uběhla za 55 minut! Druhých 10 km jsem uběhla asi za 58 minut! Když mi hodinky ukazovali vzdálenost půl maratonu a čas kolem 2 hodin a 3 minut, nevěřila jsem tomu, takhle rychle jsem ještě nikdy běžela. Jenže do konce závodu zbývala ještě téměř celá hodina. Také začalo být vedro a stín od stromů kompletně zmizel. Poslední hodinu jsem se každé kolo zastavovala na občerstvovací stanici a napila se vody a snědla něco malého.
Poslední hodina byla skutečně dlouhá, ale nejhorších bylo posledních 7 minut, takhle dlouhých 7 minut jsem snad ještě nezažila, hlavou se mi honila už jen jediná myšlenka: "ať už to peklo skončí!". A pak najednou zazněl výstřel a byl konec. Tříhodinový běh byl za mnou a hodinky ukazovali vzdálenost 30 km a 380 m. euforie ale i strašná bolest zároveň. Přešla jsem do chůze a sotva jsem mohla dojít zpátky na stadion, bylo to, jako kdyby mě někdo nakopal do zadku :)
Když jsem došla na stadion, musela jsem si na 20 minut sednout, protože jsem nebyla schopná ani stát. Rozdávali tam účastníkům nanuky zadarmo - super osvěžení - mražený cukr v tom vedru se opravdu hodil.
Když jsem se trochu vzpamatovala, došla jsem si pro medaily a cítila endorfiny po celém těle, opravdová euforie, zvládla jsem to, uběhla jsem 30 km za 3 hodiny!
 |
| vítězné gesto v cíli |
 |
| medaile, která váží snad kilo! Nejhezčí, co zatím mám |
 |
| záznam z hodinek |
Poté jsme se potkali ještě s dalšími kolegy z práce, co také běžěli a zašli společně na oběd - dala jsem si moje oblíbené knedlíčky.
 |
| Oracle tým |
 |
| zongzi - právě se slavil Dragon boat festival, takže tyhle tradiční knedlíčky nesměly chybět |
 |
| smažené jiaozi |
Po závodě jsem se dozvědela, že jsem se svým výkonem obsadila 11. místo v kategorii žen a že jsem dokonce vyhrála prize money - moje první prize money - 100RMB. Možná, že bych měla začít uvažovat o změně zaměstnání? :)
Jen pro ilustraci, první žena zdolala vzdálenost 39.2 km a první muž dokonce 48.8 km, tedy víc než jeden maraton! Neuvěřitelné ...
Zrovna minulý pátek jsem si koupila lístky na nadcházející MS v Atletice, které se letos koná v Pekingu. Trochu jsem to promarnila, protože nedělní večerní program už je beznadějně vyprodaný, ale tak alespoň si užiji sobotní a nedělní dopolední program na Ptačím hnízdě, tentokrát sice jako divák, ale s krásnými vzpomínkami na tenhle závod.
