Tento způsob léta zdá se mi poněkud neštastný ...
Popravdě tohle léto v Pekingu je hrozné! Od května je nesnesitelné vedro, teploty defacto neklesnou pod 30 stupňů a přes den se šplhají téméř ke 40 a když se do toho objeví i smog, je to obzvlášť lahůdka ... musí to člověk zažít, aby pochopil.
Od výletu na Wutaishan první týden v červenci jsem neopustila město a už se mi z to začíná trochu zatemňovat mozek. Kamarádi, se kterými jsem trávila svůj volný čas, odjeli na léto domů z dost prozaických důvodů a to vyhnout se horkému létu a vyřídit potřebná víza.
Můj život se poslední dva měsíce smrsknul na chození do práce a do klimatizované tělocvičny a víkendy? Občas jsem vyrazila ráno běhat do Olympijského parku, čímž jsem defacto zabila celý den.
Obvykle vstanu v 6 ráno, abych v 7 vyběhla a vyhnula se vedru, ale teď v létě je prostě vedro i v 7 ráno a Slunce pálí tak, že po půlhodinovém běhu, kdy běžíte jako šnek a myslíte si, že i tak vypustíte duši, máte opálený výstřih, rukávy a kraťasy :) Po cestě zpět se obvykle zastavím nakoupit nějaké jídlo a před devátou jsem zpět doma. Pak si dám sprchu a pak na chvilku usnu. Probudím se kolem poledne a protože nemám, co dělat a ven do toho rozpáleného města se mi opravdu nechce, tak zase usnu ... umím spát opravdu hodně a dlouho :)
Aby nebylo všechno tak černé, tak minulý víkend jsme s Nancy vyrazili do kina ... Nancy mně vzala do kina se značkou Jackie Chan ... haha, prostě Jackie Chan dělá v Číně bussiness ve velkém.
Řekla jsem Nancy, ať si vybere film podle její chuti, že klidně půjdu i na čínský film, i když tomu nebudu rozumnět, hlavně, že na chvilku vypadnu ven ... A Nancy skutečně vybrala čínský film a k tomu ještě historický, říkala jsem si, no to potěš, ale co, každá zkušenost dobrá a alespoň poznám, co mají Číňané rádi.
Do kina jsme jeli autem, bylo to hrozně daleko, úplně v samotném centru Pekingu. Jeli jsme tam něco přes hodinu autem a když jsme tam přijeli a šli koupit lístky, dozvěděli jsme se, že je film úplně vyprodaný ... no asi ten film tady vážně letí. Tak jsme se nakonec rozhodli pro jedinný anglicky mluvící film a to Doupě (Brick Mansions). Popravdě efekt, co se porozumnění týče, by v porovnání s čínským filmem vyšel nastejno. Většina filmu se odehrává v černošské čvtrti, tudíž jsem těm černochům stejně jejich angličtinu nerozumněla a čínské titulky číst neumím ... :) Ale aspoň tam hráli dost pěkní herci :)
Cestou zpátky jsme se zastavili v jednom obchodním centru na večeři a já neodolala a zašla jsem se podívat na nové boty na běhání. Byla to láska na první pohled, už dlouho jsem je měla vyhlédnuté, jen ta cena mě dost odrazovala, ale když jsem si je zkusila, nešlo odolat. Navíc Nancy usmlouvala, že když si koupím ještě ponožky, dostanu 15% slevu ... bylo rozhodnuto, musím je mít.
Měla jsem z nich obrovskou radost, ale také dost špatné svědomí, protože byly opravdu mega drahé. Hned druhý den jsem je musela jít vyzkoušet, ani jsem skoro nemohla dospat, jak jsem se těšila. Přálo mi i počasí, bylo pod mrakem, teplota kolem 25 stupňů a foukal mírný vítr. Běželo se mi opravdu dobře. Zvládla jsem celých 16 km za 1 hodinu a 40 minut. Spokojenost.
Za necelé dva týdny by se měl vrátit leader naší skupiny, co chodíme na Velkou Čínskou zeď. Nemůžu se dočkat, už odpočítávám každý den. Doufám, že brzo pominou i ta hrozná vedra a že podzim bude mít jiný průběh, lepší a optimističtější než léto. Těším se na to.
Od výletu na Wutaishan první týden v červenci jsem neopustila město a už se mi z to začíná trochu zatemňovat mozek. Kamarádi, se kterými jsem trávila svůj volný čas, odjeli na léto domů z dost prozaických důvodů a to vyhnout se horkému létu a vyřídit potřebná víza.
Můj život se poslední dva měsíce smrsknul na chození do práce a do klimatizované tělocvičny a víkendy? Občas jsem vyrazila ráno běhat do Olympijského parku, čímž jsem defacto zabila celý den.
Obvykle vstanu v 6 ráno, abych v 7 vyběhla a vyhnula se vedru, ale teď v létě je prostě vedro i v 7 ráno a Slunce pálí tak, že po půlhodinovém běhu, kdy běžíte jako šnek a myslíte si, že i tak vypustíte duši, máte opálený výstřih, rukávy a kraťasy :) Po cestě zpět se obvykle zastavím nakoupit nějaké jídlo a před devátou jsem zpět doma. Pak si dám sprchu a pak na chvilku usnu. Probudím se kolem poledne a protože nemám, co dělat a ven do toho rozpáleného města se mi opravdu nechce, tak zase usnu ... umím spát opravdu hodně a dlouho :)
Aby nebylo všechno tak černé, tak minulý víkend jsme s Nancy vyrazili do kina ... Nancy mně vzala do kina se značkou Jackie Chan ... haha, prostě Jackie Chan dělá v Číně bussiness ve velkém.
 |
| Značka Jackie Chan |
Do kina jsme jeli autem, bylo to hrozně daleko, úplně v samotném centru Pekingu. Jeli jsme tam něco přes hodinu autem a když jsme tam přijeli a šli koupit lístky, dozvěděli jsme se, že je film úplně vyprodaný ... no asi ten film tady vážně letí. Tak jsme se nakonec rozhodli pro jedinný anglicky mluvící film a to Doupě (Brick Mansions). Popravdě efekt, co se porozumnění týče, by v porovnání s čínským filmem vyšel nastejno. Většina filmu se odehrává v černošské čvtrti, tudíž jsem těm černochům stejně jejich angličtinu nerozumněla a čínské titulky číst neumím ... :) Ale aspoň tam hráli dost pěkní herci :)
Cestou zpátky jsme se zastavili v jednom obchodním centru na večeři a já neodolala a zašla jsem se podívat na nové boty na běhání. Byla to láska na první pohled, už dlouho jsem je měla vyhlédnuté, jen ta cena mě dost odrazovala, ale když jsem si je zkusila, nešlo odolat. Navíc Nancy usmlouvala, že když si koupím ještě ponožky, dostanu 15% slevu ... bylo rozhodnuto, musím je mít.
 |
| Nike Flyknit Lunar2 |
 |
| prvních 16 km v nových botkách |