Přeskočit na hlavní obsah

Zajímavé

Kanton! Tak jsem tady ... aneb sociální experiment v praxi

Budou to již 3 měsíce, co jsem se přestěhovala do Kantonu a také 3 měsíce, co jsem nenapsala nic na blog, bylo potřeba nejdříve tu velkou změnu vstřebat.

Změna práce není snadná a když k tomu přibyde ještě stěhování, navíc v Číně, člověk má plnou hlavu starostí. Když je člověk na to všechno sám, nemůže se na nikoho spoléhat, musí všechno vyřešit sám, je to psychicky hodně náročné. Naštěstí moje největší opora je moje báječná sestra. Přiznám se, že jsem to ne úplně dobře nesla, obzvlášť ten první měsíc byl náročný, téměř každý den jsme si volaly, a abychom odlehčily celou situaci, začaly jsme to moje působení tady nazývat "sociálním experimentem" - a najednou se celé to napjetí, které ve mně bylo, vytratilo - prostě jen na sobě provádím zajímavý sociální experiment.

Když člověk přijde z mezinárodní, multikulturní firmy do ryze čínské společnosti, je to ohromný šok, co se firemní kultury týče, způsobem práce a přístupu k práci a životu. Jedna veselá příhoda - hned druhý den, c…

Další kousek do skládanky - 样边长城 (Yangbian) Great Wall

Po propršené sobotě jsme se všichni těšili, že v neděli bude krásně. Budík zvonil 5:50 ráno, ale pohled z okna mě moc nepotěšil, zataženo, smog, bylo vidět sotva na pár metrů, ale i přesto jsem se moc těšila.
Tentokrát jsme odjížděli z jiného autobusového nádraží poblíž místa Deshengmen. Ještě před odjezdem jsem navštívila veřejné toalety, kde mi bylo sděleno, že pokud budu šetřit vodu, jsem nejlepší.

Saving water you are the best
Nasedla jsem do autobusu a první věc, na kterou mi padly oči byl vyvěšený portrét Mao Ce-tunga přímo u řidiče. Mazec. Cesta probíhala v pohodě, žádné dopravní zácpy a po necelé hodině cesty jsme dorazili na konečnou stanici, kde na nás čekal předem objednaný taxikář. Taxíkem jsme jeli dalších cca 45 minut a konečně pak dorazili k Velké čínské zdi.
Mezitím se začal zvedat vítr a tím se počasí stále lepšilo a lepšilo. Vítr stále sílil a sílil, po obědě byl místami tak silný, že jsem se musela držet kamenů, aby mě neshodil dolů ze zdi. Byl to skutečně adrenalin. Ale díky silnému větru se všechen smog vyfoukal a viditelnost byla několik kilometrů. Blíží se léto a i hory se začínají zelenat, tak krásné hory jsem ješte neviděla, byl to vskutku zážitek.
Na cestě jsme byli zhruba 6 hodin, všichni unavení z neustáleho boje s větrem a opálení od sluníčka jsme dorazili do cíle, kde na nás opět čekal ten samý taxikář a odvezl nás zpět do města na vlakové nádraží. Do Pekingu jsme pak přijeli vlakem, cesta trvala téměř dvě hodiny, ale nám to nevadilo, celou cestu jsem prospala :)





Strava Feed

Instagram Feed

Instagram