Další kousek do skládanky - 样边长城 (Yangbian) Great Wall
Po propršené sobotě jsme se všichni těšili, že v neděli bude krásně. Budík zvonil 5:50 ráno, ale pohled z okna mě moc nepotěšil, zataženo, smog, bylo vidět sotva na pár metrů, ale i přesto jsem se moc těšila.
Tentokrát jsme odjížděli z jiného autobusového nádraží poblíž místa Deshengmen. Ještě před odjezdem jsem navštívila veřejné toalety, kde mi bylo sděleno, že pokud budu šetřit vodu, jsem nejlepší.
Nasedla jsem do autobusu a první věc, na kterou mi padly oči byl vyvěšený portrét Mao Ce-tunga přímo u řidiče. Mazec. Cesta probíhala v pohodě, žádné dopravní zácpy a po necelé hodině cesty jsme dorazili na konečnou stanici, kde na nás čekal předem objednaný taxikář. Taxíkem jsme jeli dalších cca 45 minut a konečně pak dorazili k Velké čínské zdi.
Mezitím se začal zvedat vítr a tím se počasí stále lepšilo a lepšilo. Vítr stále sílil a sílil, po obědě byl místami tak silný, že jsem se musela držet kamenů, aby mě neshodil dolů ze zdi. Byl to skutečně adrenalin. Ale díky silnému větru se všechen smog vyfoukal a viditelnost byla několik kilometrů. Blíží se léto a i hory se začínají zelenat, tak krásné hory jsem ješte neviděla, byl to vskutku zážitek.
Na cestě jsme byli zhruba 6 hodin, všichni unavení z neustáleho boje s větrem a opálení od sluníčka jsme dorazili do cíle, kde na nás opět čekal ten samý taxikář a odvezl nás zpět do města na vlakové nádraží. Do Pekingu jsme pak přijeli vlakem, cesta trvala téměř dvě hodiny, ale nám to nevadilo, celou cestu jsem prospala :)
Tentokrát jsme odjížděli z jiného autobusového nádraží poblíž místa Deshengmen. Ještě před odjezdem jsem navštívila veřejné toalety, kde mi bylo sděleno, že pokud budu šetřit vodu, jsem nejlepší.
 |
| Saving water you are the best |
Mezitím se začal zvedat vítr a tím se počasí stále lepšilo a lepšilo. Vítr stále sílil a sílil, po obědě byl místami tak silný, že jsem se musela držet kamenů, aby mě neshodil dolů ze zdi. Byl to skutečně adrenalin. Ale díky silnému větru se všechen smog vyfoukal a viditelnost byla několik kilometrů. Blíží se léto a i hory se začínají zelenat, tak krásné hory jsem ješte neviděla, byl to vskutku zážitek.
Na cestě jsme byli zhruba 6 hodin, všichni unavení z neustáleho boje s větrem a opálení od sluníčka jsme dorazili do cíle, kde na nás opět čekal ten samý taxikář a odvezl nás zpět do města na vlakové nádraží. Do Pekingu jsme pak přijeli vlakem, cesta trvala téměř dvě hodiny, ale nám to nevadilo, celou cestu jsem prospala :)