Přeskočit na hlavní obsah

Zajímavé

Reverzní kulturní šok aneb je to celkem výzva být zpátky

"Tak co, Kristýno, co s tím uděláme?" zeptá se kolega v práci, "s čím myslíš?" zeptám se na oplátku, "no, se životem.",  já se zamyslím a zasměju se a odpovím "hmm, tak to netuším" a vlastně to myslím zcela vážně, prožívám totiž reverzní kulturní šok, šok, se kterým se úplně nepočítá, o kterém se moc nemluví, ale dostává mě do stavu, se kterým si nevím rady a ve kterém si připadám neschopná, občas i dost protivná na svoje nejbližší, i když za jiných okolností vše v pohodě zvládám.

Kulturní šok se nejčastěji popisuje křivkou ve tvaru písmene U - po příjezdu do cizí země máme tendenci prožívat období "líbánky", kdy je nová kultura vzrušující, svěží a zábavná. Krátce poté začínáme padat do jámy kulturního šoku. Postupně, jak se adaptujeme na novou kulturu a přijímáme rozdíly, znovu získáváme svou emocionální a psychologickou stabilitu. 
Reverzní kulturní šok se popisuje křivkou W - Po příjezdu do "domácí" kultury nastává opět fá…

Další kousek do skládanky - 样边长城 (Yangbian) Great Wall

Po propršené sobotě jsme se všichni těšili, že v neděli bude krásně. Budík zvonil 5:50 ráno, ale pohled z okna mě moc nepotěšil, zataženo, smog, bylo vidět sotva na pár metrů, ale i přesto jsem se moc těšila.
Tentokrát jsme odjížděli z jiného autobusového nádraží poblíž místa Deshengmen. Ještě před odjezdem jsem navštívila veřejné toalety, kde mi bylo sděleno, že pokud budu šetřit vodu, jsem nejlepší.

Saving water you are the best
Nasedla jsem do autobusu a první věc, na kterou mi padly oči byl vyvěšený portrét Mao Ce-tunga přímo u řidiče. Mazec. Cesta probíhala v pohodě, žádné dopravní zácpy a po necelé hodině cesty jsme dorazili na konečnou stanici, kde na nás čekal předem objednaný taxikář. Taxíkem jsme jeli dalších cca 45 minut a konečně pak dorazili k Velké čínské zdi.
Mezitím se začal zvedat vítr a tím se počasí stále lepšilo a lepšilo. Vítr stále sílil a sílil, po obědě byl místami tak silný, že jsem se musela držet kamenů, aby mě neshodil dolů ze zdi. Byl to skutečně adrenalin. Ale díky silnému větru se všechen smog vyfoukal a viditelnost byla několik kilometrů. Blíží se léto a i hory se začínají zelenat, tak krásné hory jsem ješte neviděla, byl to vskutku zážitek.
Na cestě jsme byli zhruba 6 hodin, všichni unavení z neustáleho boje s větrem a opálení od sluníčka jsme dorazili do cíle, kde na nás opět čekal ten samý taxikář a odvezl nás zpět do města na vlakové nádraží. Do Pekingu jsme pak přijeli vlakem, cesta trvala téměř dvě hodiny, ale nám to nevadilo, celou cestu jsem prospala :)





Komentáře

Instagram Feed

Instagram