Přeskočit na hlavní obsah

Zajímavé

Jedno jaro v Himalájích - cesta k posvátným vodopádům

Noc v Himalájích, vesničce Yubeng, byla sice chladná, ale klidná, vlastně jsem usnula, ani nevím jak, a probudila se až ráno, možná tím řidkým vzduchem a nebo prostě tím, že po západu Slunce se nedá nic moc dělat, když člověk cestuje sám. Těšila jsem se na další krásný den, ale opak byl pravdou - probudila jsem se do pochmurného počasí. Obávala jsem se, že celý trek ke svatým vodopádům odpískáme, ale Tashi mě ujistil, že určitě jdeme. Skvěle!
Jestli je něco, na co si v životě potrpím, tak jsou to snídaně a ráda vstanu o půl hodiny dříve, abych mohla v klidu posnídat. Na dovolené si na tom zakládám ještě víc a pokaždé chci snídat to, co snídají místní. Posnídali jsme tedy typickou tibetskou snídani - baba chléb a čaj s jačím máslem a vydali se na cestu.
Ze začátku jsme šli po rovině nebo do mírného kopce, cesta byla lemovaná barevnými vlaječkami a jak jsme stoupali výš a výš, tak se déšť začal měnit ve sníh. Byl začátek dubna, všude kvetly rododendrony a do toho sněžilo. Celkem mě to z…

Další kousek do skládanky - 样边长城 (Yangbian) Great Wall

Po propršené sobotě jsme se všichni těšili, že v neděli bude krásně. Budík zvonil 5:50 ráno, ale pohled z okna mě moc nepotěšil, zataženo, smog, bylo vidět sotva na pár metrů, ale i přesto jsem se moc těšila.
Tentokrát jsme odjížděli z jiného autobusového nádraží poblíž místa Deshengmen. Ještě před odjezdem jsem navštívila veřejné toalety, kde mi bylo sděleno, že pokud budu šetřit vodu, jsem nejlepší.

Saving water you are the best
Nasedla jsem do autobusu a první věc, na kterou mi padly oči byl vyvěšený portrét Mao Ce-tunga přímo u řidiče. Mazec. Cesta probíhala v pohodě, žádné dopravní zácpy a po necelé hodině cesty jsme dorazili na konečnou stanici, kde na nás čekal předem objednaný taxikář. Taxíkem jsme jeli dalších cca 45 minut a konečně pak dorazili k Velké čínské zdi.
Mezitím se začal zvedat vítr a tím se počasí stále lepšilo a lepšilo. Vítr stále sílil a sílil, po obědě byl místami tak silný, že jsem se musela držet kamenů, aby mě neshodil dolů ze zdi. Byl to skutečně adrenalin. Ale díky silnému větru se všechen smog vyfoukal a viditelnost byla několik kilometrů. Blíží se léto a i hory se začínají zelenat, tak krásné hory jsem ješte neviděla, byl to vskutku zážitek.
Na cestě jsme byli zhruba 6 hodin, všichni unavení z neustáleho boje s větrem a opálení od sluníčka jsme dorazili do cíle, kde na nás opět čekal ten samý taxikář a odvezl nás zpět do města na vlakové nádraží. Do Pekingu jsme pak přijeli vlakem, cesta trvala téměř dvě hodiny, ale nám to nevadilo, celou cestu jsem prospala :)





Instagram Feed

Instagram