Přeskočit na hlavní obsah

Zajímavé

1850 Creative Park a zákoutí starého Kantonu

Zatímco v Pekingu jsem o víkendech bavila tím, že jsem jezdila na Velkou čínskou zeď, což tady na jihu není možné, tak v Kantonu se bavím tím, že jezdím po starých továrnách, ze kterých se stala kulturní zóna. Tenhle víkend jsem se vydala na místo, které se nazývá 1850 Creative Park.

Natěšená z poslední návštěvy TIT parku, tak jsem se těšila, jaké to bude tam. Jenže přišlo docela zklamání, nebylo tam nic extra, co by stálo za zmínku kromě historie. 1850 park byl vybudován v areálu na bývalé největší továrny na výrobu perixodu vodíku. Jméno park získalo celkem symbolicky - v roce 1850 patřil Kanton k top 10 ekonomických měst světa, byla to zároveň největší sláva Kantonu v celé jeho historii.

Nicméně samotná cesta tam byla celkem dobrodružství, rozhodla jsem se, že pojedu na kole, nazvala bych to, že "bylo to dál a za to horší cestou", rozhodla jsem se jet přes čtvrť zvanou Haizhu ...


Pak už stačilo "jen" přejet Perlovou řeku trajektem na druhou stranou a byla jsem v…

O 2 měsíce později a měsíc do odjezdu ...

Od mého posledního příspěvku uběhl zhruba měsíc a odjezd do Pekingu dostává stále více reálnější obrysy. Proces získávání víz je v plném proudu (on je vlastně v plném proudu již od začátku září) a možná zatím v nedohlednu, ale to předbíhám :)

Mám vlastně hrozné štěstí, mám skvělou práci, která mně umožní (možná) už za měsíc odjet pracovat legálně do Pekingu a ještě větší štěstí mám v tom, že víza za mě vyřizuje agentura. Já jen dodala potřebné materiály a oni se starají o hladký průběh.

A proč jsem se rozhodla, že odjedu pryč? Za prvé, byl to vždycky můj sen, podívat se do Asie na delší dobu než 5 týdnů a za druhé to období si pamatuji úplně přesně, byl únor, nejhorší měsíc v roce, venku je víc tma než světlo, zima, a k tomu všemu všude kolem ta srdíčka ... to pak člověk často trpí depresí ... Už 3 roky bydlím v Praze na sídlišti a můj každodenní program je ten, že ráno jedu do práce, večer se vrátím domů a tam na mě čekají akorát 4 prázdné zdi. Měla jsem pocit, že nutně potřebuji změnit prostředí ... Ano, možná by stačilo méně radikální řešení, než se rovnou přestěhovat do Pekingu :) Ale ta myšlenka se zrodila, a když jsem se s touto myšlenkou svěřila jednomu svému známému řekl mi, jeď a neváhej, je ideální doba a za 10 let se tam těžko dostaneš.... A tak to začalo... Snadné, že? Jenže pak přišlo jaro a léto a spousta zábavy a já najednou začala mít velké pochybností, zda to přeci jen nebylo přehnané rozhodnutí, ale už jsem nechtěla couvnout ... Rozhodnout se bylo velmi snadné, ale stát si za svým rozhodnutím bylo těžší, než jsem čekala.



Instagram Feed

Instagram