Přeskočit na hlavní obsah

Zajímavé

Jednou nohou v Tibetu - část 2. - Historické město Lijiang

Další mezizastávkou na cestě k hranicícm Tibetu bylo Lijiang s překrásným historickým centrem.

Noční vlak přijel na čas a tak jsem se v 7 hodin ráno za svitu vycházejícího Slunce ocitla na vlakovém nástupišti. Do města to bylo jen asi 10 minut pěšky. Rána mám hrozně ráda, nejvíc ty okamžiky, kdy celé město ještě spí a já se můžu procházet bez davu lidí. To byla asi nejkrásnější část celého pobytu v Lijiangu - "to" ráno, než otevřou trhy a obchody, bez lidí a zmatku ... ten klid


Městečko je na seznamu UNESCO, takže jsem očekávala opravdu spoustu turistů, ale nakonec se ukázalo, že to nebude tak horké. Celý den jsem strávila procházením se po malých uličkách historického města a odpoledne se vydala do nedalekého parku, odkud byl překrásný pohled na nedalekou horu Jade Dragon Snow Mountain, jejíž vrchol leží v nadmořské výšsce skoro 5600 m.
V oblasti kolem města Lijiang také žije jedna z 56 uznávaných národnostních menšin v Číně a to Nasiové (Naxi). Řemesla mě zas až tolik nelá…

O 2 měsíce později a měsíc do odjezdu ...

Od mého posledního příspěvku uběhl zhruba měsíc a odjezd do Pekingu dostává stále více reálnější obrysy. Proces získávání víz je v plném proudu (on je vlastně v plném proudu již od začátku září) a možná zatím v nedohlednu, ale to předbíhám :)

Mám vlastně hrozné štěstí, mám skvělou práci, která mně umožní (možná) už za měsíc odjet pracovat legálně do Pekingu a ještě větší štěstí mám v tom, že víza za mě vyřizuje agentura. Já jen dodala potřebné materiály a oni se starají o hladký průběh.

A proč jsem se rozhodla, že odjedu pryč? Za prvé, byl to vždycky můj sen, podívat se do Asie na delší dobu než 5 týdnů a za druhé to období si pamatuji úplně přesně, byl únor, nejhorší měsíc v roce, venku je víc tma než světlo, zima, a k tomu všemu všude kolem ta srdíčka ... to pak člověk často trpí depresí ... Už 3 roky bydlím v Praze na sídlišti a můj každodenní program je ten, že ráno jedu do práce, večer se vrátím domů a tam na mě čekají akorát 4 prázdné zdi. Měla jsem pocit, že nutně potřebuji změnit prostředí ... Ano, možná by stačilo méně radikální řešení, než se rovnou přestěhovat do Pekingu :) Ale ta myšlenka se zrodila, a když jsem se s touto myšlenkou svěřila jednomu svému známému řekl mi, jeď a neváhej, je ideální doba a za 10 let se tam těžko dostaneš.... A tak to začalo... Snadné, že? Jenže pak přišlo jaro a léto a spousta zábavy a já najednou začala mít velké pochybností, zda to přeci jen nebylo přehnané rozhodnutí, ale už jsem nechtěla couvnout ... Rozhodnout se bylo velmi snadné, ale stát si za svým rozhodnutím bylo těžší, než jsem čekala.



Strava Feed

Instagram Feed

Instagram