Přeskočit na hlavní obsah

Zajímavé

Jedno jaro v Himalájích - celodenní trek do vesničky Yubeng

Co si vybavíte, když se řekne Yunnan? Nic? Hory z Avataru nebo Soutezsku skákajícího tygra? Mně se teď vybaví jediné - Yubeng: malebná vesnička v horách na úpatí Himalájí na samých hranicích s Tibetem. Ještě před pár měsíci jsem neměla ani tušení, že takové místo existuje, nikdy jsem o něm neslyšela a dnes na toto místo vzpomínám asi nejraději. Pro mě je Yubeng pravá Shangri-la, místo, kde lidé žijí v absolutním souladu s přírodou.
Vesnička Yubeng je místo, které nebylo objeveno po stovky let právě proto, jak je nepřístupná z vnějšího světa. Dokonce ani dnes tam nevede žádná silnice. Aby se tam člověk dostal, musí podniknout celodenní trek po nezpevněné cestě s celkovým převýšením 1000m a věřte mi, že ve vysokohorských podmínkách to není žádná sranda ... Místní vesničané i dnes podnikají denní nebo týdenní túry do nejbližšího města, aby si obstarali zásoby nebo prodali své produkty, stále hojně využívají koně, i když moderní doba nejde zastavit a tak koně a mezky začánají nahrazovat m…

O 2 měsíce později a měsíc do odjezdu ...

Od mého posledního příspěvku uběhl zhruba měsíc a odjezd do Pekingu dostává stále více reálnější obrysy. Proces získávání víz je v plném proudu (on je vlastně v plném proudu již od začátku září) a možná zatím v nedohlednu, ale to předbíhám :)

Mám vlastně hrozné štěstí, mám skvělou práci, která mně umožní (možná) už za měsíc odjet pracovat legálně do Pekingu a ještě větší štěstí mám v tom, že víza za mě vyřizuje agentura. Já jen dodala potřebné materiály a oni se starají o hladký průběh.

A proč jsem se rozhodla, že odjedu pryč? Za prvé, byl to vždycky můj sen, podívat se do Asie na delší dobu než 5 týdnů a za druhé to období si pamatuji úplně přesně, byl únor, nejhorší měsíc v roce, venku je víc tma než světlo, zima, a k tomu všemu všude kolem ta srdíčka ... to pak člověk často trpí depresí ... Už 3 roky bydlím v Praze na sídlišti a můj každodenní program je ten, že ráno jedu do práce, večer se vrátím domů a tam na mě čekají akorát 4 prázdné zdi. Měla jsem pocit, že nutně potřebuji změnit prostředí ... Ano, možná by stačilo méně radikální řešení, než se rovnou přestěhovat do Pekingu :) Ale ta myšlenka se zrodila, a když jsem se s touto myšlenkou svěřila jednomu svému známému řekl mi, jeď a neváhej, je ideální doba a za 10 let se tam těžko dostaneš.... A tak to začalo... Snadné, že? Jenže pak přišlo jaro a léto a spousta zábavy a já najednou začala mít velké pochybností, zda to přeci jen nebylo přehnané rozhodnutí, ale už jsem nechtěla couvnout ... Rozhodnout se bylo velmi snadné, ale stát si za svým rozhodnutím bylo těžší, než jsem čekala.



Instagram Feed

Instagram