Přeskočit na hlavní obsah

Zajímavé

Guangzhou maraton: všechno je jednou poprvé ... i DNF

Ne vždy má člověk svůj den, doufám, že jsem si ho 10. prosince vybrala na několik závodů dopředu. Když jsem se v květnu do Kantonu (Guangzhou) nastěhovala, plánovala jsem od samého začátku, že si tady maraton zaběhnu, přeci jen byl spolu s maratonem v Pekingu a Šanghaji vyhlášený jako jeden z nejlepších v Číně a také jsem plánovala, že budu rozumná a žádný jiný maraton do té doby nepoběžím a že se řádně připravím ... a jak to dopadlo?

Už v září jsem běžela maraton v provincii Ningxia, protože jsem nemohla odolat pokušení jet do neznámé části Číny, pak jsem dostala zprávu od kolegů z Pekingu, že plánují běžet začátkem listopadu maraton v Šanghaji a možnost vidět své blízké kolegy a kamarády běžce byla více než lákavá, zaregistrovala jsem se tedy také. Pak jsem se naprosto spontánně domluvila s kamarádem z Čech, že se na konci listopadu potkáme v Japonsku na maratonu kolem hory Fuji, což už se tuplem nedalo odmítnout a plány, jak si letos zaběhnu jediný maraton v prosinci "doma&quo…

Mám vízum (skoro) a letenku

Už zbývají poslední tři týdny do odjezdu. Ve čtvrtek jsem si byla zažádat o jednovstupové pracovní vízum (Z) na Čínské ambasádě. Pár lidí mi radilo, ať jdu na ambasádu s dostatečným předstihem před otevírací dobou, protože tam bývají dlouhé fronty... Z webových stránek ambasády jsem si zjistila přesnou adresu a na street view jsem se podivala, jak ta budova vypada ... poznavací znamení bylo železný zelený plot. Přijela jsem na Hradčanskou s předstihem asi 45 minut a vydala se směrem k  ambasádám ... ušla jsem sotva pár metrů a zjistila jsem, že témeř všechny ambasády v Bubenči mají zelené ploty! Chvilku jsem tam pobíhala a můj náskok se pořád snižoval, až jsem si všimla, že před jednou budovou stoji strašně lidí ... ano, byla to Čínská ambasáda. Stoupla jsem si do fronty, přede mnou asi 50 lidí a čas na hodinkách ukazoval 9:25 - pět minut do otevírací doby - tomu říkám přijít s předstihem.

V půl desáté se otevřely dveře ambasády a všichni jsme se nahrnuli dovnitř. Uběhla asi hodina a já pořád čekala v předsíňce, ta fronta vůbe neodsýpala. Většina lidí ve frontě byly mladé studentky, které si přivydělávají tím, že chodí po různých ambasádách a vyřizují víza pro agenturu. Naplní práce je tedy stát ve frontě ... uff.

Řada se na mě dostala asi po hodně a půl čekání, byla jsem nervozní, zda jsou všechny ty formuláře vyplněny správně (obzvlášť ty, které jsem vyplňovala já sama). Naštěstí všechno dobře dopadlo a vízum si mohu vydvednout v pátek 13. 12.

Dnes jsem si také koupila letenku, je to celkem zvláštní pocit kupovat si jednosměrnou letenku a nevědět, kdy se člověk zase vrátí domů. Nemyslím si, že jsem člověk, který by trpěl nemocí zvanou homesick, ale v tu chvíli si člověk uvědomí, že vlastně odjíždím do neznámého prostředí a všechny, na kterých mi záleží, nechám tady ... 
jednosměrná letenka do Pekingu








Strava Feed

Instagram Feed

Instagram