Přeskočit na hlavní obsah

Zajímavé

Jedno jaro v Himalájích - celodenní trek do vesničky Yubeng

Co si vybavíte, když se řekne Yunnan? Nic? Hory z Avataru nebo Soutezsku skákajícího tygra? Mně se teď vybaví jediné - Yubeng: malebná vesnička v horách na úpatí Himalájí na samých hranicích s Tibetem. Ještě před pár měsíci jsem neměla ani tušení, že takové místo existuje, nikdy jsem o něm neslyšela a dnes na toto místo vzpomínám asi nejraději. Pro mě je Yubeng pravá Shangri-la, místo, kde lidé žijí v absolutním souladu s přírodou.
Vesnička Yubeng je místo, které nebylo objeveno po stovky let právě proto, jak je nepřístupná z vnějšího světa. Dokonce ani dnes tam nevede žádná silnice. Aby se tam člověk dostal, musí podniknout celodenní trek po nezpevněné cestě s celkovým převýšením 1000m a věřte mi, že ve vysokohorských podmínkách to není žádná sranda ... Místní vesničané i dnes podnikají denní nebo týdenní túry do nejbližšího města, aby si obstarali zásoby nebo prodali své produkty, stále hojně využívají koně, i když moderní doba nejde zastavit a tak koně a mezky začánají nahrazovat m…

Mám vízum (skoro) a letenku

Už zbývají poslední tři týdny do odjezdu. Ve čtvrtek jsem si byla zažádat o jednovstupové pracovní vízum (Z) na Čínské ambasádě. Pár lidí mi radilo, ať jdu na ambasádu s dostatečným předstihem před otevírací dobou, protože tam bývají dlouhé fronty... Z webových stránek ambasády jsem si zjistila přesnou adresu a na street view jsem se podivala, jak ta budova vypada ... poznavací znamení bylo železný zelený plot. Přijela jsem na Hradčanskou s předstihem asi 45 minut a vydala se směrem k  ambasádám ... ušla jsem sotva pár metrů a zjistila jsem, že témeř všechny ambasády v Bubenči mají zelené ploty! Chvilku jsem tam pobíhala a můj náskok se pořád snižoval, až jsem si všimla, že před jednou budovou stoji strašně lidí ... ano, byla to Čínská ambasáda. Stoupla jsem si do fronty, přede mnou asi 50 lidí a čas na hodinkách ukazoval 9:25 - pět minut do otevírací doby - tomu říkám přijít s předstihem.

V půl desáté se otevřely dveře ambasády a všichni jsme se nahrnuli dovnitř. Uběhla asi hodina a já pořád čekala v předsíňce, ta fronta vůbe neodsýpala. Většina lidí ve frontě byly mladé studentky, které si přivydělávají tím, že chodí po různých ambasádách a vyřizují víza pro agenturu. Naplní práce je tedy stát ve frontě ... uff.

Řada se na mě dostala asi po hodně a půl čekání, byla jsem nervozní, zda jsou všechny ty formuláře vyplněny správně (obzvlášť ty, které jsem vyplňovala já sama). Naštěstí všechno dobře dopadlo a vízum si mohu vydvednout v pátek 13. 12.

Dnes jsem si také koupila letenku, je to celkem zvláštní pocit kupovat si jednosměrnou letenku a nevědět, kdy se člověk zase vrátí domů. Nemyslím si, že jsem člověk, který by trpěl nemocí zvanou homesick, ale v tu chvíli si člověk uvědomí, že vlastně odjíždím do neznámého prostředí a všechny, na kterých mi záleží, nechám tady ... 
jednosměrná letenka do Pekingu








Instagram Feed

Instagram