Přeskočit na hlavní obsah

Zajímavé

Jedno jaro v Himalájích - cesta k posvátným vodopádům

Noc v Himalájích, vesničce Yubeng, byla sice chladná, ale klidná, vlastně jsem usnula, ani nevím jak, a probudila se až ráno, možná tím řidkým vzduchem a nebo prostě tím, že po západu Slunce se nedá nic moc dělat, když člověk cestuje sám. Těšila jsem se na další krásný den, ale opak byl pravdou - probudila jsem se do pochmurného počasí. Obávala jsem se, že celý trek ke svatým vodopádům odpískáme, ale Tashi mě ujistil, že určitě jdeme. Skvěle!
Jestli je něco, na co si v životě potrpím, tak jsou to snídaně a ráda vstanu o půl hodiny dříve, abych mohla v klidu posnídat. Na dovolené si na tom zakládám ještě víc a pokaždé chci snídat to, co snídají místní. Posnídali jsme tedy typickou tibetskou snídani - baba chléb a čaj s jačím máslem a vydali se na cestu.
Ze začátku jsme šli po rovině nebo do mírného kopce, cesta byla lemovaná barevnými vlaječkami a jak jsme stoupali výš a výš, tak se déšť začal měnit ve sníh. Byl začátek dubna, všude kvetly rododendrony a do toho sněžilo. Celkem mě to z…

Mám vízum (skoro) a letenku

Už zbývají poslední tři týdny do odjezdu. Ve čtvrtek jsem si byla zažádat o jednovstupové pracovní vízum (Z) na Čínské ambasádě. Pár lidí mi radilo, ať jdu na ambasádu s dostatečným předstihem před otevírací dobou, protože tam bývají dlouhé fronty... Z webových stránek ambasády jsem si zjistila přesnou adresu a na street view jsem se podivala, jak ta budova vypada ... poznavací znamení bylo železný zelený plot. Přijela jsem na Hradčanskou s předstihem asi 45 minut a vydala se směrem k  ambasádám ... ušla jsem sotva pár metrů a zjistila jsem, že témeř všechny ambasády v Bubenči mají zelené ploty! Chvilku jsem tam pobíhala a můj náskok se pořád snižoval, až jsem si všimla, že před jednou budovou stoji strašně lidí ... ano, byla to Čínská ambasáda. Stoupla jsem si do fronty, přede mnou asi 50 lidí a čas na hodinkách ukazoval 9:25 - pět minut do otevírací doby - tomu říkám přijít s předstihem.

V půl desáté se otevřely dveře ambasády a všichni jsme se nahrnuli dovnitř. Uběhla asi hodina a já pořád čekala v předsíňce, ta fronta vůbe neodsýpala. Většina lidí ve frontě byly mladé studentky, které si přivydělávají tím, že chodí po různých ambasádách a vyřizují víza pro agenturu. Naplní práce je tedy stát ve frontě ... uff.

Řada se na mě dostala asi po hodně a půl čekání, byla jsem nervozní, zda jsou všechny ty formuláře vyplněny správně (obzvlášť ty, které jsem vyplňovala já sama). Naštěstí všechno dobře dopadlo a vízum si mohu vydvednout v pátek 13. 12.

Dnes jsem si také koupila letenku, je to celkem zvláštní pocit kupovat si jednosměrnou letenku a nevědět, kdy se člověk zase vrátí domů. Nemyslím si, že jsem člověk, který by trpěl nemocí zvanou homesick, ale v tu chvíli si člověk uvědomí, že vlastně odjíždím do neznámého prostředí a všechny, na kterých mi záleží, nechám tady ... 
jednosměrná letenka do Pekingu








Instagram Feed

Instagram