Přeskočit na hlavní obsah

Zajímavé

1850 Creative Park a zákoutí starého Kantonu

Zatímco v Pekingu jsem o víkendech bavila tím, že jsem jezdila na Velkou čínskou zeď, což tady na jihu není možné, tak v Kantonu se bavím tím, že jezdím po starých továrnách, ze kterých se stala kulturní zóna. Tenhle víkend jsem se vydala na místo, které se nazývá 1850 Creative Park.

Natěšená z poslední návštěvy TIT parku, tak jsem se těšila, jaké to bude tam. Jenže přišlo docela zklamání, nebylo tam nic extra, co by stálo za zmínku kromě historie. 1850 park byl vybudován v areálu na bývalé největší továrny na výrobu perixodu vodíku. Jméno park získalo celkem symbolicky - v roce 1850 patřil Kanton k top 10 ekonomických měst světa, byla to zároveň největší sláva Kantonu v celé jeho historii.

Nicméně samotná cesta tam byla celkem dobrodružství, rozhodla jsem se, že pojedu na kole, nazvala bych to, že "bylo to dál a za to horší cestou", rozhodla jsem se jet přes čtvrť zvanou Haizhu ...


Pak už stačilo "jen" přejet Perlovou řeku trajektem na druhou stranou a byla jsem v…

Mám vízum (skoro) a letenku

Už zbývají poslední tři týdny do odjezdu. Ve čtvrtek jsem si byla zažádat o jednovstupové pracovní vízum (Z) na Čínské ambasádě. Pár lidí mi radilo, ať jdu na ambasádu s dostatečným předstihem před otevírací dobou, protože tam bývají dlouhé fronty... Z webových stránek ambasády jsem si zjistila přesnou adresu a na street view jsem se podivala, jak ta budova vypada ... poznavací znamení bylo železný zelený plot. Přijela jsem na Hradčanskou s předstihem asi 45 minut a vydala se směrem k  ambasádám ... ušla jsem sotva pár metrů a zjistila jsem, že témeř všechny ambasády v Bubenči mají zelené ploty! Chvilku jsem tam pobíhala a můj náskok se pořád snižoval, až jsem si všimla, že před jednou budovou stoji strašně lidí ... ano, byla to Čínská ambasáda. Stoupla jsem si do fronty, přede mnou asi 50 lidí a čas na hodinkách ukazoval 9:25 - pět minut do otevírací doby - tomu říkám přijít s předstihem.

V půl desáté se otevřely dveře ambasády a všichni jsme se nahrnuli dovnitř. Uběhla asi hodina a já pořád čekala v předsíňce, ta fronta vůbe neodsýpala. Většina lidí ve frontě byly mladé studentky, které si přivydělávají tím, že chodí po různých ambasádách a vyřizují víza pro agenturu. Naplní práce je tedy stát ve frontě ... uff.

Řada se na mě dostala asi po hodně a půl čekání, byla jsem nervozní, zda jsou všechny ty formuláře vyplněny správně (obzvlášť ty, které jsem vyplňovala já sama). Naštěstí všechno dobře dopadlo a vízum si mohu vydvednout v pátek 13. 12.

Dnes jsem si také koupila letenku, je to celkem zvláštní pocit kupovat si jednosměrnou letenku a nevědět, kdy se člověk zase vrátí domů. Nemyslím si, že jsem člověk, který by trpěl nemocí zvanou homesick, ale v tu chvíli si člověk uvědomí, že vlastně odjíždím do neznámého prostředí a všechny, na kterých mi záleží, nechám tady ... 
jednosměrná letenka do Pekingu








Instagram Feed

Instagram