Běžela jsem z Nice do Cannes a pak jela hodinu a půl zpátky vlakem ... aneb maraton na Azurovém pobřeží

Pokud někdo z Vás váhá, kam vyrazit na podzim nebo hledáte tip na hezký závod, tak mohu s klidným svědomím doporučit maraton z Nice do Cannes, který se běhá každoročně na začátku listopadu a loni jsem tam nechyběla ani já.

Let na konci listopadu do Nice byl prvním letem, od té doby, co jsem se vrátila z Číny (půl roku po té). Zvyklá z Číny na neustálé fronty a masy lidí na letištích, jsem na pražské letiště přijela s více než dvouhodinovým předstihem. Měla jsem jen příruční zavazadlo a palubní lístek již připravený v mobilu. S biometrickým pasem jsem prošla kontrolou běhěm pár minut a najednou jsem se ocitla před odletovou bránou a měla k dobru pořád dvě hodiny ... o pár hodin později jsme přistáli na Azurovém pobřeží, opět bez jakýkoliv kontrol jsem vyšla z letiště a do hotelu došla pěšky ... uvědomila jsem si, jak hrozně pohodlné a příjemné je cestovat po Evropě.

Cesta z letiště do hotelu vedla po peší zóně podél pobřeží. Nice je krásné město s příjemnou atmosférou a když tam člověk cestuje mimo sezónu není přeplněné turisty, ba naopak, teď před maratonem bylo plné hlavně běžců, lidé běhali a sportovali všude, kde se dá, to se mi líbilo moc. V Nice jsem se potkala se svým kamarádem Michalem a jeho přítelkyní, společně jsme zašli do galerie novodobého umění a večer na večeři.





Přišel den D a postavili jsme se na start dalšího maratonu, poběžíme podél pobřeží z Nice do Cannes dlouhých 42192m. Odstartovalo se z hlavní promenády v Nice, bylo příjemných 18 stupňů, zataženo a vypadalo to, že začne brzo pršet. Jenže se mi neběželo moc dobře, první krize přišla už na 14. km a to je sakra brzo, říkala jsem si, že těch zbylích 28km bude sakra dlouhých a nemýlila jsem se. Trasa byla nádherná, celou dobu podél pobřeží, ale vůbec mi to neutíkalo, připadalo mi to nekonečné. Nakonec jsem cílovou pásku proťala v čase 4hod a necelých 15 minut. Výkon nic extra, ale byla jsem hlavně ráda, že jsem doběhla až do cíle.





 V cíli jsme se moc nezdržovali a vydali se směr vlakové nádraží, kde jsme si koupili lístek na vlak zpět do Nice. Sedli jsme si do vlaku a relaxovali po náročném běhu. Cesta vlakem trvala skoro hodinu a půl, došlo mi, jakou dlouhou vzdálenost jsme vlastně uběhli, vlak kopíroval z části cestu maratonu, takže jsme pořád vídali běžce, co se ještě trápili na trase, byla jsem ráda, že to mám za sebou. Za hodinu a půl v tom vlaku nám nohy stuhly tak, že dojít 2km zpět do hotelu bylo pomalu náročnější než celý maraton. Ale bylo to skvělý! Jeďte do Nice.