Přeskočit na hlavní obsah

Zajímavé

Krásná neznámá Ningxia - část druhá

Sotva jsme doběhli maraton, naobědvali se v hotelovém bufetu, hned jsme doslova utíkali oběhnout nějaké památky ... přeci jen, na tohle místo člověk nejezdí na víkendové výlety běžně.
Objednali jsme si taxi a vydali se na místo s názvem "108 pagod" (一百零八塔), které leží asi 30km od města Wuzhong na březích Žluté řeky. Po cestě se rozpršelo, ale i tak jsme si výlet užili - i když vylézt schody nahoru po 42km v nohách bylo trochu "challenging".
Druhý den ráno jsem se probudila do krásného slunného dne. Měla jsem ještě celý půl den čas, protože letadlo zpátky do Kantonu odlétalo až ve 4 odpoledne. Vydala jsem se proto k nějvětší a nejznámnější památce města - Chrám Matky bohyně Žluté řeky. Jen jsem trochu nepochopila systém, protože tam nejela žádná veřejná doprava a musela jsem tudíž jít asi 5km pěšky, což mi vůbec nevadilo - procházka kolem Žluté řeky stála za to.

Půlmaraton v pekelném vedru v subtropech

Minulý rok bylo závodů a běžeckých událostí tolik, že na tenhle půlmaraton jsem "úplně zapomněla", vlastně to je jen výmluva, protože jestli něco nejde, tak je to na tenhle závod zapomenout. Půlmaraton s horskou prémií v 35ti stupňovém vedru na přímém Slunci byl spíše boj o přežití než boj s časomírou.
Ostrov Dongshandao leží na jihu Číny v provincii Fujian. Z Pekingu jsme letěli do Xiamenu, hlavního města provincie Fujian a odtud jsme jeli jet asi 3 hodiny vlakem do cílové stanice na malém ostrově Dongshan, jenže den před tím se danou oblastí prohnal silný tajfun a vlaky nejely, museli jsme tedy autobusem. Když jsme do Xiamenu přiletěli, stále ještě pršelo a foukal silný vítr, jak dozníval tajfun, říkala jsem si, že se to snad uklidní a že 300km autobusem bude snad v pohodě, naštěstí se tak stalo.
odjíždíme ze Xiamenu se skupinkou elitních afrických běžců
Na ostrov jsme dorazili za soumraku, na autobusové zastávce na nás čekali pořadatelé a ubytovali nás v hotelu na pláži, takže jsme ani nevybalovali a hned jsme utíkali na pláž. Pláž po tajfunu byla plná odpadků, polámaných větví a různých předmětů, které vyvrhlo moře.
moře po úderu tajfunu
pláž po řádění tajfunu
Druhý den jsme měli volno před závodem, rozhodli jsme se, že brzy ráno vstaneme a půjdeme se proběhnout po pláži a pak se vydáme prozkoumat ostrov a tak se také stalo. Vstali jsme za východu Slunce kolem 6. ráno a vydali se na pláž. Byl nádherný slunný den, přesně jak se říká "ticho po bouři". Běh jsme si parádně užili, i když bylo pořádné vedro už, z plánovaných 3km bylo nakonec 7. Bylo to jedno z mých nejhezčích rán v životě, strašně ráda na to vzpomínám ... "ta pohoda tam".
ranní výběh po pláži
ranní výběh po ostrově
ranní výběh po ostrově
ranní výběh
nejvíc jsme si užívali běh na boso po pláži
Z ranního výběhu po ostrově nám bylo jasné, že tahle část Číny je velmi chudá a lidé žijí z toho, co si vypěstují nebo uloví v moři. Podle toho vypadala i snídaně v hotelu, nutno poznamenat, že jsme byli ubytování v jednom z nejlepších hotelů na ostově. Snídaně sice byla chudá, ale nám to nevadilo, užívali jsme si, že můžeme tady můžeme být a o nějaké super výkony nám opravdu nejde :-)
hotelový pokoj s výhledem na moře a velkou terasou
nablýskaný hotel nebyl úplně tak nablýskaný :)
nechyběl ani venkovní bazén
hotelová snídaně z lokálních zdrojů
Po snídani jsme se vydali prozkoumat ostrov, chtěli jsme si půjčit kolo, ale všechna místa byla zavřená kvůli tajfunu, jediné kolo, které se nám povedlo půjčit byl tandem, kde se nedala ani zvednout sedačka - noo byla to velká challenge 😄
Celé odpoledne jsme strávili na našem tandemu a jezdili po ostrově, byli jsme nadšení, na tohle místo bychom se zřejmě nikdy nepodívali, protože bychom ani nevěděli, že existuje ...
Sice jsme měli oběd zajištěný v hotelu, ale chtěli jsme si dát něco lokálního - autentického. Zastavili jsme se v jedné lokální restauraci s výhledem na moře a chtěli ochutnat čerstvé plody moře. Dali jsme si čerstvé ryby, kalmary a lilek.
Druhý den se běžel závod, hned od rána panovalo hrozné vedro, na obloze nebyl ani mráček a Slunce pálilo, bylo jasné, že to bude hodně dlouhý závod. Běželo se celkem dobře, pak přišlo asi 3km stoupání do kopce, což mě skoro zabilo, spousta lidí tam kolabovala, bylo opravdu vedro, říkala jsem si, že nejdůležitější je doběhnout do cíle. Když jsme vyběhli na kopec, otevřel se nám pohled na celý ostrov a moře, druhá půlka závodu vedla po vrstevnici s překrásným výhledem. Do cíle jsem doběhla v čase asi 2 hod a 13 minut, nejhorší čas za celou dobu, ale rozhodně to byla jedna z nejkrásnějších tras, co jsem kdy běžela.
cestou na start závodu
medaile
cílový koridor závodu
Po závodě jsme pak všichni skončili v hotelovém bazénu a užívali si poslední chvilky na ostrově. Odpoledne jsme se rozloučili a každý odjeli zpět domů. Kdybych měla příležitost jet i další ročník závodu, určitě bych jela ...
A na závěr ještě odkaz na malou statistiku ze závodu ...

Strava Feed

Instagram Feed

Instagram