Přeskočit na hlavní obsah

Zajímavé

Jedno jaro v Himalájích - cesta na hranice s Tibetem

Posledních pár měsíců v Číně bylo velmi náročných a velmi intenzivních, ani jsem pořádně nestihla vstřebat všechny ty zážitky ... Mým velkým snem je jednou podniknout výpravu do Himalájí, vidět Everest a zažít si vysokohorskou nemoc ...

První týden v dubnu byly v Číně dva dny volna, využila jsem příležitosti a vzala jsem si pár dní neplaceného volna a vydala se za dobrodužstvím do Himalájí. Sama. Moje cesta vedla do provincie Yunnan, do Tibetské autonomní oblasti Deqen s několika denní zastávkou ve městě Shangri-la.

Tibetská autonomní oblast Deqen je sice Tibet, ale administrativně spadá do provincie Yunnan, takže se tam člověk může vydat bez povolení.



Najala jsem si Tibetského průvodce i s autem. Jmenoval se Tashi Dhandrup - malý drobný chlapík, vážící sotva 50kg (méně než já), ale s obrovským srdcem a západním myšlením, od první chvíle jsem věděla, že tenhle výlet bude stát za to.

Čínským džípem značky GreatWall jsme se vydali na 5hod cestu z města Shangri-la do Deqenu, kde začínají…

Chengde - město, co jsem si zamilovala na první pohled

Chengde (承德) patří k mým velmi oblíbeným místům v Číně vůbec, nedivím se, že tam císař jezdil trávit, jinak parná léta panující v Pekingu, taky bych tam jezdila. V Chengde už jsem běžela minulý rok, více v příspěvku Vydařený víkend v Chengde. I tentokrát jsme tam vyrazili s kolegy z práce, byla nás úplná banda, kolem 15 lidí. Objednali jsme tzv. "maratónský balíček" - dvě noci v hotelu a startovné na maraton.
Do Chengde jsme se vydali už v pátek velmi brzo ráno, cesta trvala asi 3 hodinky. Když jsme tam přijeli, první cíl naší cesty bylo maratónské expo a vyzvednutí startovního balíčku. Hodně se oproti loňsku změnilo, bylo to celé takové víc "organizované" :) Nicméně přítomnost cizince (laowai) vzbudila značné pozvižení - odchytl mě tam jeden oficiální fotograf, který pořídil asi 100 fotografií se mnou - ja se startovním balíčkem, já bez startovního balíčku, já s ním dohromady, já sama - trochu mi to přišlo jako ta jedna epizoda z "Debilních keců Čechů", která se odehrávala na dovolené v Chorvatsku (vyfotíš mě pod vodou s rybami? vyfotíš mě pod vodou bez ryb?). Pokud neznáte, tak vřele doporučuji :) Nicméně zpátky k maratonu.
maratónské expo
maratónské expo
Po vyzvednutí startovního setu, jsme se ubytovali v hotelu v centru města, zašli na oběd do restaurace, kde jednou jedl současný prezident Xi a od té doby, je tam narváno k prasktnutí a po obědě se vydali na návštěvu jednoho budhistického chrámu Puning (普宁寺). To místo mě náramně okouzlilo, i přes hustý smog, že nebylo vidět na pár metrů, i tak to místo mělo své Genius Loci. Nádherný chrám v duchu Tibetského budhismu, něco jako Lama Temple v Pekingu, ale daleko větší, navíc obklopený horami. Prostě nádhera.

Vchod do Puning chrámu





 
Návštěva Puning chrámu nám zabrala nějaké dvě hodinky a pak už byl čas na večeři, kdybych věděla, co se chystá, tak bych asi přeskočila oběd, protože to, co přišlo, resp. přijelo k večeři, tak to už se asi nikdy v životě opakovat nebude.

Večeře se konala v jedné z Mongolských jurt, to samo o sobě napovídalo, že bude asi jehně, ale ani ve snu by mě nenapadlo něco takového (a to že mám hodně bujnou fantazii).
Jurtu jsme měli sami pro sebe a seděli kolem velkého kulatého stolu a pak to najednou přijelo - celé pečené jehně. Pak jsme všichni vyfasovali igelitové rukace a mohli jsme začít. Příznivci Paleo diety by z nás měli ohromnou radost - rukama jsme trhali kusy masa (vegetariáni mi snad odpustí). Využila se úplně každá část zvířete, např. lebka se použila jako servírovací miska, viz poslední obrázek.



V sobotu se běžel maraton a v neděli po maratonu jsme měli ještě půl den pro sebe, než jsme se vydali zpět do Pekingu. V Chengde leží známá kopie Potala paláce v Lhase, která je asi 200 let stará, inu to kopírování věcí už má evidentně dlouhou historii. Lákalo mě jít se podívat dovnitř. 

Jeden kolega se obětoval a šel se mnou. Ještě před samotnou návštěvou paláce jsme zašli na místní specialitu - jehněčí polévku. 


A pak už samotná návštěva Malé Potaly a zpět do Pekingu. Upřímně? Ten palác vypadá daleko lépe z dálky, než, když je člověk uvnitř.







Instagram Feed

Instagram