Přeskočit na hlavní obsah

Zajímavé

Jedno jaro v Himalájích - cesta k posvátným vodopádům

Noc v Himalájích, vesničce Yubeng, byla sice chladná, ale klidná, vlastně jsem usnula, ani nevím jak, a probudila se až ráno, možná tím řidkým vzduchem a nebo prostě tím, že po západu Slunce se nedá nic moc dělat, když člověk cestuje sám. Těšila jsem se na další krásný den, ale opak byl pravdou - probudila jsem se do pochmurného počasí. Obávala jsem se, že celý trek ke svatým vodopádům odpískáme, ale Tashi mě ujistil, že určitě jdeme. Skvěle!
Jestli je něco, na co si v životě potrpím, tak jsou to snídaně a ráda vstanu o půl hodiny dříve, abych mohla v klidu posnídat. Na dovolené si na tom zakládám ještě víc a pokaždé chci snídat to, co snídají místní. Posnídali jsme tedy typickou tibetskou snídani - baba chléb a čaj s jačím máslem a vydali se na cestu.
Ze začátku jsme šli po rovině nebo do mírného kopce, cesta byla lemovaná barevnými vlaječkami a jak jsme stoupali výš a výš, tak se déšť začal měnit ve sníh. Byl začátek dubna, všude kvetly rododendrony a do toho sněžilo. Celkem mě to z…

Zasněžená Čínská zeď

Před týdnem v Pekingu sněžilo, již podruhé, a to zima, alespoň ta astronomická, ještě nezačala. Je to poprvé za 2 roky, co jsem tady, kdy nasněžilo více než půl centimetru sněhu. Těšila jsem se - konečně sníh, jenže tohle nadšení mě brzo přeslo, když jsem opustila teplo domova a vydala se ven. Všude ledovka, Číňané nesypou (ničím), a ani neodhrabují sníh, když nepočítám ta proutěná košťata, kterými se snaží zametat vše, co se kde povaluje, a jak je jich tady strašně moc, tak se všechen sníh ušlape hrozně rychle a během chvilky se z chodníku stane jednolitá ledovka. Cesta do práce mi trvala skoro dvě hodiny, z čehož jsem poslední dva kilometry, co chodím pěšky, skutečně klouzala. A to vůbec nezmiňuji fakt, že sníh - nesníh, ledovka - neledovka, Číňané pořád jezdí na kolech a elektrických skútrech. Jak nebezpečné!
Na druhý den přivál studený vítr ze severu z Ruska, teploty klesly až na -17°C, doslova zima jako na Sibiři :-). Jenže vítr má jednu velkou výhodu, vyčistí vzduch a nad Pekingem se vždy objeví modrá prosluněná obloha.
park zasypaný sněhem (cestou do práce)
park zasypaný sněhem (cestou do práce)
park zasypaný sněhem (cestou do práce)
park zasypaný sněhem (cestou do práce)

Chtěla jsem toho využít a jet na Čínskou zeď, ještě nikdy jsem ji neviděla zasněženou a všechno nasvědčovalo tomu, že bude krásně. Jenže pak přestal foukat vítr, oteplilo se na nulu a hodnoty znečištění ovzduší opět vystoupaly do extrémních hodnot - 400AQI (PM2.5) a ještě výš. Dvakrát jsem se ujišťovala, zda opravdu na tu Čínskou zeď pojedeme, a kamarádi mě ujišťovali, že podle předpovědi počasí bude v neděli lépe.
A skutečně v neděli ráno jsem se probudila a hodnoty znečištění klesly ze 450AQI na 350AQI, uff, pořád extrém, ale vše bylo domluvené a jeli jsme, přeci jen zeď je vzdálená od Pekingu něco přes 80 km, můžou tam panovat lepší podmínky, říkala jsem si v duchu.
Vyjeli jsme tedy. Měli jme namířeno na úsek s názvem Lianhuachi (莲花池) s cílovým bodem na veřejné části Mutianyu (慕田峪). Smog trochu ustoupil, ale i tak bylo stále patrné, že povolené hodnoty jsou stále překročeny několikanásobně. Když se člověk díval nahoru, viděl krásně modré nebe, ale jakmile se podíval dolů, viděl šedivé cosi ... ale i tak to rozhodně stálo za to a Čínská zeď zasypaná sněhem je kouzelná. Přesvědčte se sami ...
Lianhuachi (莲花池) - neopravená část zdi
Lianhuachi (莲花池) - neopravená část zdi
Lianhuachi (莲花池) - neopravená část zdi
Lianhuachi (莲花池) - neopravená část zdi
Tohle místo je cool, že? Nejvyšší bod cesty - původně strážní věž
selfie musí být ... :-)
... ten výhled ...
Mutianyu (慕田峪) - veřejná a opravená část zdi
Mutianyu (慕田峪) - veřejná a opravená část zdi
Mutianyu (慕田峪) - veřejná a opravená část zdi

Instagram Feed

Instagram