Před týdnem v Pekingu sněžilo, již podruhé, a to zima, alespoň ta astronomická, ještě nezačala. Je to poprvé za 2 roky, co jsem tady, kdy nasněžilo více než půl centimetru sněhu. Těšila jsem se - konečně sníh, jenže tohle nadšení mě brzo přeslo, když jsem opustila teplo domova a vydala se ven. Všude ledovka, Číňané nesypou (ničím), a ani neodhrabují sníh, když nepočítám ta proutěná košťata, kterými se snaží zametat vše, co se kde povaluje, a jak je jich tady strašně moc, tak se všechen sníh ušlape hrozně rychle a během chvilky se z chodníku stane jednolitá ledovka. Cesta do práce mi trvala skoro dvě hodiny, z čehož jsem poslední dva kilometry, co chodím pěšky, skutečně klouzala. A to vůbec nezmiňuji fakt, že sníh - nesníh, ledovka - neledovka, Číňané pořád jezdí na kolech a elektrických skútrech. Jak nebezpečné!
Na druhý den přivál studený vítr ze severu z Ruska, teploty klesly až na -17°C, doslova zima jako na Sibiři :-). Jenže vítr má jednu velkou výhodu, vyčistí vzduch a nad Pekingem se vždy objeví modrá prosluněná obloha.
 |
| park zasypaný sněhem (cestou do práce) |
 |
| park zasypaný sněhem (cestou do práce) |
 |
| park zasypaný sněhem (cestou do práce) |
 |
| park zasypaný sněhem (cestou do práce) |
Chtěla jsem toho využít a jet na Čínskou zeď, ještě nikdy jsem ji neviděla zasněženou a všechno nasvědčovalo tomu, že bude krásně. Jenže pak přestal foukat vítr, oteplilo se na nulu a hodnoty znečištění ovzduší opět vystoupaly do extrémních hodnot - 400AQI (PM2.5) a ještě výš. Dvakrát jsem se ujišťovala, zda opravdu na tu Čínskou zeď pojedeme, a kamarádi mě ujišťovali, že podle předpovědi počasí bude v neděli lépe.
A skutečně v neděli ráno jsem se probudila a hodnoty znečištění klesly ze 450AQI na 350AQI, uff, pořád extrém, ale vše bylo domluvené a jeli jsme, přeci jen zeď je vzdálená od Pekingu něco přes 80 km, můžou tam panovat lepší podmínky, říkala jsem si v duchu.
Vyjeli jsme tedy. Měli jme namířeno na úsek s názvem Lianhuachi (莲花池) s cílovým bodem na veřejné části Mutianyu (慕田峪). Smog trochu ustoupil, ale i tak bylo stále patrné, že povolené hodnoty jsou stále překročeny několikanásobně. Když se člověk díval nahoru, viděl krásně modré nebe, ale jakmile se podíval dolů, viděl šedivé cosi ... ale i tak to rozhodně stálo za to a Čínská zeď zasypaná sněhem je kouzelná. Přesvědčte se sami ...
 |
| Lianhuachi (莲花池) - neopravená část zdi |
 |
| Lianhuachi (莲花池) - neopravená část zdi |
 |
| Lianhuachi (莲花池) - neopravená část zdi |
 |
| Lianhuachi (莲花池) - neopravená část zdi |
 |
| Tohle místo je cool, že? Nejvyšší bod cesty - původně strážní věž |
 |
| selfie musí být ... :-) |
 |
| ... ten výhled ... |
 |
| Mutianyu (慕田峪) - veřejná a opravená část zdi |
 |
| Mutianyu (慕田峪) - veřejná a opravená část zdi |
 |
| Mutianyu (慕田峪) - veřejná a opravená část zdi |
