Přeskočit na hlavní obsah

Zajímavé

Jedno jaro v Himalájích - cesta na hranice s Tibetem

Posledních pár měsíců v Číně bylo velmi náročných a velmi intenzivních, ani jsem pořádně nestihla vstřebat všechny ty zážitky ... Mým velkým snem je jednou podniknout výpravu do Himalájí, vidět Everest a zažít si vysokohorskou nemoc ...

První týden v dubnu byly v Číně dva dny volna, využila jsem příležitosti a vzala jsem si pár dní neplaceného volna a vydala se za dobrodužstvím do Himalájí. Sama. Moje cesta vedla do provincie Yunnan, do Tibetské autonomní oblasti Deqen s několika denní zastávkou ve městě Shangri-la.

Tibetská autonomní oblast Deqen je sice Tibet, ale administrativně spadá do provincie Yunnan, takže se tam člověk může vydat bez povolení.



Najala jsem si Tibetského průvodce i s autem. Jmenoval se Tashi Dhandrup - malý drobný chlapík, vážící sotva 50kg (méně než já), ale s obrovským srdcem a západním myšlením, od první chvíle jsem věděla, že tenhle výlet bude stát za to.

Čínským džípem značky GreatWall jsme se vydali na 5hod cestu z města Shangri-la do Deqenu, kde začínají…

Zasněžená Čínská zeď

Před týdnem v Pekingu sněžilo, již podruhé, a to zima, alespoň ta astronomická, ještě nezačala. Je to poprvé za 2 roky, co jsem tady, kdy nasněžilo více než půl centimetru sněhu. Těšila jsem se - konečně sníh, jenže tohle nadšení mě brzo přeslo, když jsem opustila teplo domova a vydala se ven. Všude ledovka, Číňané nesypou (ničím), a ani neodhrabují sníh, když nepočítám ta proutěná košťata, kterými se snaží zametat vše, co se kde povaluje, a jak je jich tady strašně moc, tak se všechen sníh ušlape hrozně rychle a během chvilky se z chodníku stane jednolitá ledovka. Cesta do práce mi trvala skoro dvě hodiny, z čehož jsem poslední dva kilometry, co chodím pěšky, skutečně klouzala. A to vůbec nezmiňuji fakt, že sníh - nesníh, ledovka - neledovka, Číňané pořád jezdí na kolech a elektrických skútrech. Jak nebezpečné!
Na druhý den přivál studený vítr ze severu z Ruska, teploty klesly až na -17°C, doslova zima jako na Sibiři :-). Jenže vítr má jednu velkou výhodu, vyčistí vzduch a nad Pekingem se vždy objeví modrá prosluněná obloha.
park zasypaný sněhem (cestou do práce)
park zasypaný sněhem (cestou do práce)
park zasypaný sněhem (cestou do práce)
park zasypaný sněhem (cestou do práce)

Chtěla jsem toho využít a jet na Čínskou zeď, ještě nikdy jsem ji neviděla zasněženou a všechno nasvědčovalo tomu, že bude krásně. Jenže pak přestal foukat vítr, oteplilo se na nulu a hodnoty znečištění ovzduší opět vystoupaly do extrémních hodnot - 400AQI (PM2.5) a ještě výš. Dvakrát jsem se ujišťovala, zda opravdu na tu Čínskou zeď pojedeme, a kamarádi mě ujišťovali, že podle předpovědi počasí bude v neděli lépe.
A skutečně v neděli ráno jsem se probudila a hodnoty znečištění klesly ze 450AQI na 350AQI, uff, pořád extrém, ale vše bylo domluvené a jeli jsme, přeci jen zeď je vzdálená od Pekingu něco přes 80 km, můžou tam panovat lepší podmínky, říkala jsem si v duchu.
Vyjeli jsme tedy. Měli jme namířeno na úsek s názvem Lianhuachi (莲花池) s cílovým bodem na veřejné části Mutianyu (慕田峪). Smog trochu ustoupil, ale i tak bylo stále patrné, že povolené hodnoty jsou stále překročeny několikanásobně. Když se člověk díval nahoru, viděl krásně modré nebe, ale jakmile se podíval dolů, viděl šedivé cosi ... ale i tak to rozhodně stálo za to a Čínská zeď zasypaná sněhem je kouzelná. Přesvědčte se sami ...
Lianhuachi (莲花池) - neopravená část zdi
Lianhuachi (莲花池) - neopravená část zdi
Lianhuachi (莲花池) - neopravená část zdi
Lianhuachi (莲花池) - neopravená část zdi
Tohle místo je cool, že? Nejvyšší bod cesty - původně strážní věž
selfie musí být ... :-)
... ten výhled ...
Mutianyu (慕田峪) - veřejná a opravená část zdi
Mutianyu (慕田峪) - veřejná a opravená část zdi
Mutianyu (慕田峪) - veřejná a opravená část zdi

Instagram Feed

Instagram