Přeskočit na hlavní obsah

Zajímavé

Guangzhou maraton: všechno je jednou poprvé ... i DNF

Ne vždy má člověk svůj den, doufám, že jsem si ho 10. prosince vybrala na několik závodů dopředu. Když jsem se v květnu do Kantonu (Guangzhou) nastěhovala, plánovala jsem od samého začátku, že si tady maraton zaběhnu, přeci jen byl spolu s maratonem v Pekingu a Šanghaji vyhlášený jako jeden z nejlepších v Číně a také jsem plánovala, že budu rozumná a žádný jiný maraton do té doby nepoběžím a že se řádně připravím ... a jak to dopadlo?

Už v září jsem běžela maraton v provincii Ningxia, protože jsem nemohla odolat pokušení jet do neznámé části Číny, pak jsem dostala zprávu od kolegů z Pekingu, že plánují běžet začátkem listopadu maraton v Šanghaji a možnost vidět své blízké kolegy a kamarády běžce byla více než lákavá, zaregistrovala jsem se tedy také. Pak jsem se naprosto spontánně domluvila s kamarádem z Čech, že se na konci listopadu potkáme v Japonsku na maratonu kolem hory Fuji, což už se tuplem nedalo odmítnout a plány, jak si letos zaběhnu jediný maraton v prosinci "doma&quo…

Nevozte s sebou magnetické šachy v příručním zavazdle

Tak to konečně přišlo, můj odlet do Číny. Ještě v pondělí večer jsem neměla vybalené věci z Prahy, natož abych byla zabalená do Číny. Všechno jsem balila na poslední chvíli v úterý odpoledne. Vše bylo připraveno a zabaleno přesně  v 17:50.
Dnes ráno jsme tedy vyjeli směr Plzeň kolem půl deváté. Skoro 20 km jsme nepotkali jediné auto, silnice úplně prázdné. Do Plzně jsme dorazili cca za hodinku a tam proběhla výměna vozů a dále jsme pokračovali segry autem - já, máma, táta, segra a její přítel - všichni narvaní v malé fabii spolu s mým kufrem a krosnou. Samozřejmě nemohla chybět zastávka u Mekáče u Rudné.
Na letiště jsme dorazili kolem půl dvanácté.  Check-in a poslední rozloučení a pak hurá ke gate a na poslední kontrolu před vstupem na palubu letadla. Příruční zavazadlo jsem nechala projet scanerem a na druhé straně pán říká, slečno to je váš batoh? Musíme ho otevřít. Nejdřív obdivoval moji novou placku ČVUT Ajtačka, kterou mi věnoval spolužák, a poté jsem začala tahat z batohu moje poklady - notebook, tablet, iPod, nabíječka na notebook, desky s podklady pro pracovní povolení, flashka ... Ale pořád se mu něco nezdálo ... Na dně batohu pořád svítily podivné body ... Ano, byly to moje magnetické cestovní šachy, které způsobili frontu asi 20ti lidí za mnou.

Pak začal boarding, všichni kolem mě mluví rusky, všechny nápisy jsou také rusky, paní vedle mě se snaží navázat konverzaci, ale je to marné, rusky umím jen DA. Od letušky se záhy dozvídám, že Aeroflot je partnerem olympijských her v Soči a že letíme letadlem A320, které se jmenuje Jurij Gagarin. V duchu si říkám, ze snad budeme mít méně dramatické a více komfortní přistání než kdysi měl Gagarin. Ale pořád lepší než, kdybychom se jmenovali Lajka, to bych se možná začala trochu bát :-)

V Rusku na letišti panuje trochu panika, Rusove se běsile snaží do sebe nalít litry vodky, protože pití alkoholu je na palubě letadla přísně zakázáno. Pak nás všechny nahnali do autobusů a vezli kamsi, cca 20 minut dlouhá cesta na vedlejší vzletovou dráhu byla doslova nekonečná. Ano přiznávám, jsem asi trochu zhýčkaná létáním s Emirates, ale kvalita služeb, obzvášť jídla, se vůbec nedá srovnat, ale co mi asi vadilo na tom letu nejvíce, že pokud nemáte šikmé oči, tak vás letušky rovnou považují za rusy a začnou na vás automaticky mluvit rusky ...

Takže až příště poletím domů, vsadím na jinou značku, zajímavé, ale arabština mě tolik neiirituje :-)

Strava Feed

Instagram Feed

Instagram