Dunhuang maraton aneb dobrodružství na Hedvábné stezce

Město Dunhuang (Tun-chuang) bývalo v dávných dobách západní vstupní branou do Říše středu na tzv. Hedvábné stezce, která spojovala Čínu a Řím. O dva tisíce let později se tady 1. května 2018 běžel již čtvrtý ročník mezinárodního maratonu. Za dobrodružstvím do Dunhuangu jsme se vydali i my - skupinka 4 Čechů (3 kluci a já).

Samotné město Dunhuang leží na severozápadě provincie Gansu (Kan-su) v Číně a dostat se tam vyžadovalo překonat více než 2300 km z Pekingu. I když se závod běžel až v úterý, museli jsme se na cestu vydat již v sobotu, kluci dokonce již v pátek, protože letěli do Pekingu z Čech. V sobotu v noci jsme přeletěli do města Lanzhou (Lan-čou), hlavního města provincie Gansu, v neděli odpoledne poté nasedli na noční vlak, který nás za 12 hodin dovezl do města Dunhuang, kam jsme přijeli v časných ranních hodinách v pondělí. Po 3 dnech jsme konečně dorazili do cílové destinace.



Samotný závod startoval u písečných dun pouště Gobi a končil u pozoruhodných malovaných buddhistických jeskyní Mogao (Mo-kao). Mezi startem a cílem jsme museli překonat vzdálenost 42192 m. V den závodu jsme se probudili do krásného, slunečného, i když chladného rána. Bylo nám jasné, že druhá půlka závodu, která se běží přes poušť a ještě do mírného kopce, bude hodně náročná. V 8 hodin ráno pak odstartoval můj 10. maraton. Před startem jsem měla obavy, co od závodu mohu čekat, v poslední době mě trápí jedno zranění za druhým. Bolest holeně a kolena mi nedovolila trénovat tak, jak bych si přála. Před závodem jsem si říkala, že vyběhnu a uvidím, co bude … jediný cíl, co jsem si dala, bylo doběhnout.






Vyběhli jsme a běželo se mi překvapivě výborně, trať ubíhala rychle, první půlka závodu vedla samotným městěm, bylo chladno, ve městě stín a lidé kolem tratě fandili. Metu půlmaratonu jsem proběhla v čase 1 hodina a 54 minut. Do 30. km to dokonce vypadalo, že bych to mohla zaběhnout pod 4 hodiny.

Jenže pak jsme vběhli na poušť, bylo 11 hodin dopoledne, slunce v zenitu a já se začala péct. Žádní fanoušci, z levé strany poušť, z pravé strany poušť a přede mnou nekonečných 12 kilometrů do mírného kopce, jediným záchytným bodem na cestě byly občerstvovací stanice každých 2.5 km.

Výrazně jsem zpomalila, nohy tuhly, koleno bolelo, tep v červených číslech v zóně 5 a vidina, že dokončím tenhle maraton pod 4 hodiny, se rozplývala s každým dalším krokem. Poslední kilometr mi připadal jako deset na začátku. Nakonec jsem závod dokončila v čase 4 hodiny a 3 minuty, celkově na 13. místě mezi ženami. Velká spokojenost.

Kluci už na mě čekali v cíli. Byla jsem šťastná, že jsme to zvládli všichni. Cíl před jeskyněmi Mogao byl úchvatný. Malované jeskyně Mogao jsou světovou raritou, rozhodli jsme se, že se chceme podívat dovnitř, když už jsme tady. Po závodě jsme tedy ještě absolvovali hodinu a půl dlouhou prohlídku jeskyněmi. Den jsme pak zakončili grilováním na střeše hotelu s výhledem na písečné duny. Suma sumárum na konec? Hodinky mi večer ukazovaly, že jsem nachodila skoro 60km. Byl to skvěle strávený den. A další den pokračovalo naše dobrodružství po Hedvábné stezce …









A na závěr nesmí chybět záznam ze Stravy, jinak by to neplatilo 😜