Na severovýchodě Číny se nachází město Harbin, hlavní město provincie Heilongjiang, na Sibiř coby kamenem dohodil ... a právě tady se každý rok, letos už po 16., konná světoznámý festival sněhu a ledu.
Na tenhle výlet jsem se těšila dlouhou dobu, pokaždé, když jsem se o něm někomu zmínila, čekala jsem reakci, že každý řekne: "Joo, ledové město je parádní", ale zmílila jsem se, pokaždé jsem dostala odpověd: "V Harbinu je strašná zima, ale opravdu strašná! Musíš se pořádně obléct". V duchu jsem si myslela - nejsem přeci malá holka, jsem statečná a jeden den tam přežiju, i kdybych nevím, co ...
Pár dní před odjezdem jsem sledovala počasí, které bylo stálé a říkalo Harbin -20°C. Ještě nikdy jsem v takové zimě nebyla, těšila jsem se, jaké to bude.
Konečně přišel pátek, odjížděli jsme z vlakového nádraží nočním vlakem a před námi 11 hodin ve vlaku.
 |
| Nádraží v Pekingu mi celoročně připomíná Vánoce :) |
Našla jsem svoje lůžko a těšila se na cestu, cestování vlakem je v Číně poměrně pohodlné, jenže mě odchytil nějaký čínský pár, jestli bych si s nimi nevyměnila lístek, že by rádi byli pohromadě. Nevadilo mně to a souhlasila jsem, ještě jsem se ptala, zda s tím nebudou nějaké problémy, až průvodčí přijde kontrolovat lístek, ujistili mě, že ne ... samozřejmě, že byly!! Průvodčí si hned všimnul, že na lístku je čínské jméno, ale svojí lámanou číňštinou jsem mu vysvětlila, jak se věci mají, dokonce jsem rozumněla i otázky, co mi pokládá ... měla jsem radost, haha :)
 |
| Vyměněný lístek na vlak - pro dnešní noc se jmenuji 张亦飞 (zhang yi fei) |
Ráno, když jsem se probudila a podívala se z okna vlaku, bylo krásné ráno, Slunce zrovna vycházelo a všechno venku bylo pokryté sněhem. Nádhera. Do Harbinu jsme dorazili kolem půl deváté ráno.
Když jsme vystoupili z vlaku, přišla velká facka v podobě strašné zimy. Říkala jsem si, tak to je nářez, teplota se pohybovala kolem -23°C a do toho foukal strašně studený vítr.
Před vlakovou stanicí na nás čekal autobus, první stanicí byl pravoslavný ruský kostel Sv. Sofie. Měli jsme 20 minut si ho prohlédnout a během téhle doby jsem tak promrzla, že jsem myslela, že budu brečet, hlavně moje nohy mrzly, totálně jsem podcenila boty.
 |
| pravoslavný kostel Sv. Sofie |
V autobusu jsem si potom oblékla ještě další ponožky - třetí vrstvu! Takže nejenže mě strašně mrzly prsty u nohou, ale navíc mě i tlačily boty!! Říkala jsem si, jak já tady celý den venku vydržím, to si neumím představit a bude hůř, až zapadne Slunce.
Po návštěvě kostela jsme jeli do centra Harbinu. Město Harbin je velmi zajímavé, je zde znát obrovský vliv Ruska, jak architektonicky, tak i atmosférou. Všude jsou trojjazyčné nápisy - čínsky, rusky a anglicky, někdy jen čínsky a rusky. Na každém rohu se prodávají Matrjošky a v obchodech narazíte na ruské výrobky. A co víc, v centru se nachází Stalinův park s jeho monumentem uprostřed a v přilehlém parku najdete mnoho soch budovatelů. V člověku to vyvolává smíšené pocity.
 |
| trojjazyčné nápisy jsou všude |
Vydali jsme se na procházku hlavní ulicí Zhongyang. Všude byly nádherné sochy z ledu a já se začala těšit na večerní prohlídku ledového města. V Harbinu se vyrábí velmi známá zmrzlina a já si nechtěla nechat ujít ji ochutnat, navíc jíst zmrzlinu ve -20°C je také zážitek, má to ohromnou výhodu, hned tak se neroztaje :) Prodávali ji v centru města za pouhých 5 yuanů (V Pekingu se dá také koupit, ale tady stojí tak 15). Neodolala jsem.
 |
| hlavní ulice Zhongyang |
 |
| užívám si zmrzlinu v -20°C |
Všichni pořádně vymrzlí jsme se pak odebrali do místní restaurace na oběd a po obědě jsme měli další dvě hodiny čas, než se otevře hlavní atrakce města - ledové město.
 |
| oběd |
Volný čas jsem využila k procházce po městě a také jsem chtěla ochutnat to ovoce zalité v cukru, co se všude prodává.
 |
| přichází rok kozy, tak nikde nesmí chybět sochy berana a jak jinak než z ledu :) |
 |
| zamrzlá řeka Songhua |
 |
| já a hloh zalitý v cukru |
Ve tři odpoledne jsme se pak přesunuli na očekávanou největší atrakci města - ledové město, tušila jsem, že to bude asi velké, protože v Číně je všechno velké, ale to co jsem uviděla, předčilo všechna má očekávání. Měli jsme 2.5 hodiny na to si město projít a přitom neumrznout a ani to nestačilo, i když od umrznutí jsem nebyla daleko :)
Bylo to obrovké, velkolepé, nádherné a kýčovité zároveň. Všechny ty detaily byly fascinující, nechápu, jak to někdo dokáže vyrobit z kostky ledu.
 |
| pohled na město z ledu |
 |
| hrad v životní velikosti |
 |
| ledová princezna na bílém koni :) |
 |
| trochu víc advanced sněhulák, než obvykle stavím doma :) |
 |
| vlaku z ledu se i kouří z komína |
 |
| nesmí chybět správně vychlazené Harbinské pivo |
V 7 večer jsme pak odjeli na hotel. Byla jsem na kost promrzlá a jediné, na co jsem se těšila, byla horká sprcha. Neměla jsem ani hlad, žaludek jsem měla stále plný hlohu s cukrem :)) Usnula jsem, bylo asi 9 hodin večer, jak jsem byla unavená z cesty vlakem a po celém dni stráveném v mrazu.
Ráno se v hotelu podávala tradiční čínská snídaně a hned po snidani jsme odjeli na vlakové nádraží, čekalo nás 1300 km a 9ti hodinová cesta vlakem. Popravdě, byla jsem ráda, že jedeme zpátky do Pekingu, nevím, jestli bych další den v takové zimě zvládla :)
 |
| snídaně v hotelu |
 |
| nádraží v Harbinu |
 |
| nádraží v Harbinu |
